LIVE: Třetí den Colours Of Ostrava zachraňovala menší jména. Rudimental zklamali

Od Rudimental se čekalo víc

COLOURS OF OSTRAVA
Areál Dolní oblasti Vítkovice, Ostrava
18. 7. 2015

Počasí okomentovali i tuzemští Kieslowski, kteří se pokusili telepaticky přivolat déšť. To se jim nepodařilo, zato přilákali početný dav posluchačů a dokázali, že patří mezi nejoblíbenější zástupce české alternativní scény. Hned po nich na hlavní pódium vystoupili britští Rudimental. Ty si přišlo poslechnout opravdu početné publikum. Hustě rozesetí posluchači byli i daleko za stanovištěm zvukaře.

• LIVE: Kasabian vzdali na Colours Of Ostrava hold výtečné St. Vincent
  
  

RUDIMENTAL NEPŘESVĚDČILI

Rudimental slibovali kvalitní electro zážitek smíchaný z dru'n'bassu, soulu, funky, popu a r'n'b. Z koktejlu se vyklubalo zatím největší zklamání čtrnáctého ročníku barevného festivalu. Kapela zaujala hlavně tím, že na pódiu se pořád něco dělo. Čtyři vokalisté se po každé písni točili u hlavního mikrofonu, ale nikdo z nich nepřesvědčil. Jejich výkony byly opravdu velmi slabé. Kdo ví, jak by show fungovala, kdyby zpívali John Newman nebo Emeli Sandé. Podobně chabě se předvedli i muzikanti. Celkový výsledek vůbec neodpovídal počtu lidí, kteří stáli na pódiu s nějakým hudebním nástrojem. Nepřesvědčivá byla i jejich prezentace – při vykřikování hippie hesel už působili opravdu směšně.

Formace prožívá z komerčního hlediska svůj vrchol a je možné, že budou ještě dlouho (v jakémkoli složení) fungovat, ale už to vždy bude o vzpomínce na nějakou dobu. V tomto případě na desku Home. Každopádně nyní mají mnoho fanoušků, mezi které se řadí i další včerejší headlineři Clean Bandit. Ti (podobně jako den před tím vzdali Kasabian hold St. Vincent) z jeviště své vzory pozdravili.

CLEAN BANDIT VYRAZILI MEZI LIDI

Jací budou Clean Bandit naživo? Tak zněla otázka před jejich koncertem. Hrají inteligentní rádiový pop, který je vždy docela těžké prezentovat živě - zvlášť na festivalu, kde byla hlavní hvězdou Björk (report z jejího vystoupení najdete zde). Čtveřice absolventů univerzity v Cambridge a jejich hostující vokalistky obstály poměrně slušně. Zapojení prvku klasiky do popu fungovalo. Přesto jejich show nedosáhla ani poloviny kvality vystoupení Kasabian nebo St. Vincent, kteří na hlavní scéně excelovali o den dříve. Celkovému dojmu by prospěla syrovější houseová rytmika. Kapela si ale sympatie návštěvníků získala nejen svými písněmi, ale také tím, že po koncertě vyrazila do areálu mezi platící diváky. Mnoho lidí tak získalo selfie s někým, kdo má něco společného s cenou Grammy ověnčenou skladbou Rather Be. Ta samozřejmě v setu Clean Bandit zazněla jako poslední. Ale kdo čekal něco jiného?

• FOTOREPORT: Colours Of Ostrava: třetí den lákal na Rudimental či Clean Bandit
  
  

Kvalitu sobotního programu zachraňovaly menší stage. Ve velmi pozitivních barvách se představili slovenští Fallgrapp. Jejich electro je vždy doplněné živými nástroji, houslovým triem a zpěvem Nory Ibsenové. Ten má občas nádech slovenského folklóru. Bohužel zvukaři české a slovenské interprety vždy upozaďují, takže kdo neznal písně z alba Rieka, textům nemohl rozumět a ani si je domýšlet.

• FOTOREPORT: Colours Of Ostrava: Rudimental, Clean Bandit, Owen Pallett a další druhým objektivem
  
  

Velkým překvapením letošního ročníku je Electronic stage, kde program trvá do páté hodiny ranní. (Proč to nebylo možné i v minulých letech??) Vyrostla v zastavěné části areálu, v lokalitě, které má atmosféru. Dolní oblast Vítkovic se tak po půlnoci proměňuje v malý Camden, kde v ulicích vládne zábava. Ze soboty na neděli zde posluchače nadchli například Vessels, kteří se na malé podium téměř nevešli.

Zdá se, že ani poslední den čtrnáctých Colours of Ostrava nenaruší déšť, a tak se pořadatelé budou radovat již ze třetího prosluněného ročníku za sebou. Návštěvníci nedělního programu se mohou těšit na francouzské funkové jazzmany Electro Deluxe, české popové kapely Tata Bojs a Holden Caufield nebo představitele bristkého popu Miku. Zvládne zpívat tak vysoko, jak předvádí na svých studiových nahrávkách?

text: Daniel Maršalík, foto: Jan Kuča