RECENZE: Iwan Rheon vs. David Duchovny. Desky seriálových hvězd dopadly rozdílně

DAVID DUCHOVNY
HELL OR HIGHWATER
Universal Music
12 trax/ 54:27

Tracklist:  Let It Rain, 3000, Stars, Hell Or Highwater, The Things, The Rain Song, Unsaid Undone, Lately It's Always December, Another Year, Passenger, When The Time Comes, Posaitively Madison Avenue


Ač jsou oba herci z jiných koutů zeměkoule a dost možná se na jednom pódiu nikdy nesetkají, jejich ambice v hudbě je přece jen určitou nitkou spojují. Duchovny se rozhodl zhluboka nadechnout a předvést svůj muzikální talent až nyní, zatímco Rheon směle vypouštěl různá EP už od roku 2010. Debutová alba však u obou přišla až letos na jaře. Když se zapne mikrofon a pánové spustí, uši vám rozhodně krvácet nezačnou. Iwan plní minuty originální jemnou barvou hlasu, zatímco Duchovny přichází s překvapujícím, nakřáplejším vokálem.

Všechny chleby se ale začnou lámat ve chvíli, kdy posloucháme muziku kolem. Velšský rodák Rheon nabízí poctivý folk plný upřímné hudební empatie, která nenutí posluchače stát na místě, ale běžet s ním kupředu. Po pár minutách vás tak pohltí, že se stihnete zamyslet nad minulostí, budoucností i přítomností. Slyšíme od něj snad všechny typy vybrnkávání na akustickou kytaru a v sérii harmonicky nepředvídatelných písní příjemně dává prostor i jiným žánrům.

V Can't Avoid The Sun překvapivě koketuje s jazzovou basou, Top Of The Road je gradující píseň, tentokrát s basou elektronickou a též elektro rytmikou. Překvapení alba uzavírá krásná Rodd - duet ve zpěvákově rodné velštině, westernově laděná Tongue Tied a v závěsu klavirní Bob and His Magic Seeds. Album jako celek by však zasloužilo "dražší" zvuk.

Refrén skladby Diaries shodou okolností připomíná náladu Duchovnyho Hell Or Highwater. David však vyměnil akustickou kytaru za elektrickou a v doprovodu našlapané bicí linky předvádí něco, co by se dalo nazvat jako velice špatná parodie na Bona z U2. Sama hudba se ve skoro hodinovém materiálu nikam neposouvá a zůstává nudným produktem mezi folkem a rockem, který nezachrání ani hercův sympatický chraplák.

Jako by všechny písničky byly vsazeny do velice jednoduchého přednastavení, ve kterém se zřídka mění jakákoliv hudební jednotka od melodie až po tempo. Základní myšlenka disponuije určitým nábojem, jenže pokud se však neustále opakuje, přestává být zajímavá. Absence jakékoliv změny nebo originality jen umocní pocit znudění, a kdyby deska neměla očíslované písně, budete mít dojem, že posloucháte pořád tu samou skladbu dokola. Malé výjimky tvoří stejnojmenná Hell Or Highwater, jež hudebně působí jako kvalitní pocta Bobu Dylanovi, a The Rain Song s netradičně akustickým začátkem. Zbytek však ujíždí v až příliš zajetých kolejích bez špetky nějakého hlubšího emočního projevu.

Iwan Rheon možná jednou získá čestné místo v line-upu festivalů vedle Eda Sheerana a Passengera. David Duchovny by se však měl na případném druhém albu hodně snažit.



IWAN RHEON
DINARD
Iwan Rheon 
11 trax/ 36 min

Tracklist: Give, Dinard, Tongue Tied, Can't Avoid The Sun, Diaries, Feel It Coimng, Top of The Road, Courthouse to Crackhouse, Intermision, Rhodd, Bob And His Magic Seeds

Verdikt iReport.cz:
David Duchovny - Hell Or Highwater 3/7

Iwan Rheon - Dinard 5/7

Best trax David Duchovny: Stars, Hell Or Highwater, The Rain Song
Zkus taky:  Bob Dylan - Under The Red Sky, David Bowie - Hours, U2 - Songs Of Innocence

Best Trax Iwan Rheon: Dinard, Can't Avoid The Sun, Rhodd
Zkus Taky: Ed Sheeran - +, Sondre Lerche - Heartbeat Radio, Passenger - All the Little Lights

 Filip Pešta