RECENZE: Amy Winehouse: Příběh staré duše v mladém těle

AMY
REŽIE: ASIF KAPADIA 
128 min
HUDBA: ANTONIO PINTO


Příběh za jménem Amy mapuje britský režisér Asif Kapadia stejným tempem, jaké měl skutečný zpěvaččin život. Jejím základním cílem bylo hlavně hrát a zpívat. Nejlépe v malých klubech, kam jazzová muzika zapadla více než do vyprodaných hal a na festivalová pódia. Jednoduchost životního stylu mladé Amy je divákovi předkládána i obrazově, v podobě domácích videí různé kvality, kde se paří v hospodách, hraje se kulečník a balí joint. Občas je po ruce kytara a zazní pár nádherných akordů a neuvěřitelný hlas. Vše je samozřejmě doplněno různými fotkami utvrzující dojem, že ideálním dnem této umělkyně by byl ten, který by strávila v menším bytě, poslouchala desky Sarah Vaughn a psala písničky v oparu konopí.

Civilnost však velice rychle střídá gigantický komeční úspěch. A děj filmu je nově posazen do sedaček různých talk show, tiskových konferencí, předávání cen a samozřejmě k prasknutí nacpaných koncertů. Do Amyniny duše ale vidíme pořád. Přichází vizuální ilustrace strachu ze slávy, problémy ve vztazích spojeny s nevěrou otce a Blake Fielder, který s velikou láskou přináší i veliké množství drog.

7 kroků do hrobu: Co udělalo z Amy Winehouse legendu

Vnitřní pocity jsou samozřejmě propojeny se světem jejího hudebního talentu. Jsme svědky psaní textů, které všechny vycházejí z její osobní životní zkušenosti. Objevuje se zde řada postav, některé v podobě audio komentářů, jiné osobně. Ať už se jedná o rodiče, blízké přátele nebo tým spolupracovníků stojících za úspěšnou, avšak kontroverzní a velmi krátkou kariérou umělkyně. Mezi důležitá jména patří první manažer Nick Shymanksy, kamarád rapper Mos Def, producenti Mark Ronson a Salaam Remi a její hudební idol - jazzman Tony Bennett.

Od vyprodaných koncertů se přesouváme do různých odvykacích zařízení, sledujeme upadající kariéru a přes veškerou snahu rodiny a přátel jsme svědky hořkého konce.

Dokument o této dnes už soulové legendě vám dá všechno potřebné k tomu, abyste si dokázali vytvořit svůj vlastní obrázek o Amy. Nenásilná chronologie ve 128 minutách plyne a graduje do stále silnějších momentů. Je důstojným a působivým vyobrazením úchvatné hudební osobnosti s velikými vnitřními problémy. A to i přesto, že Mitchell Winehouse - otec Amy - označil film za absurdní. Možná v něm bylo víc, než by si přál.

Filip Pešta

Témata: Amy Winehouse, Amy, Asif Kapadia, jazz