RECENZE: Jess Glynne si tak trochu zahostovala na vlastním debutu

Vydáno 22.08.2015 | autor: Daniel Košťál

Jméno, jež pravděpodobně neumíte zařadit, zato hlas, který si nespletete. To je Jess Glynne, londýnská zpěvačka, známá především jako vokalistka loňského megahitu Rather Be skupiny Clean Bandit. Nyní přichází se svým očekávaným debutovým albem. Při jeho poslechu ale vyvstává otázka, zda vůbec její je.

RECENZE: Jess Glynne si tak trochu zahostovala na vlastním debutu RECENZE: Jess Glynne si tak trochu zahostovala na vlastním debutu

Jess Glynne coverJESS GLYNNE
I CRY WHEN I LAUGH
WARNER MUSIC
14 trax / 46:57 min.

Tracklist: 
Strawberry Fields, Gave Me Something, Hold My Hand, Real Love (feat. Clean Bandit), Ain't Got Far To Go, Take Me Home, Don't Be So Hard On Yourself, You Can Find Me, Why Me, Love Me, It Ain't Right, No Rights No Wrongs, Saddest Vanilla (feat. Emeli Sandé), Right Here

Když za sebou máte podíl na hitech jako My Love a zmíněném Rather Be, může se na vás při nahrávání prvního alba snést těžké břemeno velkého očekávání publika. Přidejte k tomu spolupráci se jmény úrovně Emeli Sandé a máte hotovou noční můru. Jess se ale nezalekla a přední příčky hitparád bombardovala jedním singlem za druhým, přiživujíc tím předčasnou iluzi britské desky roku.

Pozorný posluchač si však už i přes časový rozestup mohl povšimnout podobností mezi vydanými písněmi. Možná je to stejným beatem, možná tím, že Jess svůj silný hlas nechce zkrotit a ukazuje tak jen jednu jeho vyšší polohu, ale rozlišit od sebe Real Love, Right Here nebo Don't Be So Hard On Yourself může být na první poslech těžké. Po předchozí zkušenosti s touto zpěvačkou se navíc nabízí pocit, že se jedná jen o další z mnoha spoluprací na cizích písních.

Přehnanou kreativitu však nečekejte ani na ostatních skladbách. Většina z nich následuje klasický model bum, klep, piano, i přes obyčejnost ale mají co nabídnout. Konkrétně je to chytlavá melodie a nakažlivá dobrá nálada. Rozbalit to můžete například s You Can Find Me nebo It Ain't Right, kterým zřetelně pomáhá svěží vliv disco hudby.

Nejsilnějšími skladbami jsou ale pro Jess velice překvapivě ty pomalejší. Už svůdné intro Strawberry Fields totiž ukazuje, jak moc jí sedí umírněné intimní polohy. Dojemná Take Me Home zase oplývá uvěřitelnými hlubokými emocemi smutnějšího rázu, stejně jako Saddest Vanilla, ve které Glynne místy až nerozeznatelně rezonuje s výbornou Sandé.




I Cry When I Laugh je pro Jess Glynne v tuto chvíli tak trochu zbytečným debutem. Většina dobrých písní byla již vyčerpána ve formě singlů, jeho zbytek pak tvoří fillery a několik světlých výjimek. Hudebně nemůžeme hovořit o přehnané variabilitě jako spíše o několika málo opakujících se vlivech jejích spolupracovníků, přesto se nejedná o nudné album. Přátelská rada pro Jess na příště by pak zněla tak, že ty opravdu vyčnívající skladby by se neměly řadit jen na deluxe edici.

BEST TRAX: Take Me Home, Don't Be So Hard On Yourself, Right Here
ZKUS TAKY: Clean Bandit - New Eyes, Emeli Sandé - Our Version Of Event, Conchita Wurst - Conchita

Daniel Košťál
4/7

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Gregory Porter v Praze SOUTĚŽ: Michael Kocáb 2x35
zavřít