LIVE: Zacyklené melouny a banány Battles

STIMUL FESTIVAL RADIA WAVE: VLOŽTE KOČKU + BATTLES
MeetFactory, Praha
7. 9. 2015

Podzimní vydání letošního Stimul festivalu u nás poprvé představilo americkou skupinu Battles. Za nedlouho vyjde jejich třetí studiové album La Di Da Di, jehož vizuál tvoří lahodná kombinace pokrmů. Její nejzdravější část, tedy banán s melounem, si vybrali organizátoři i do svého plakátu. Kromě osvěžujícího ovoce se v MeetFactory ale rozdávala také výživná dávka muziky.

Vhodnější support než Vložte kočku asi nešlo z domácí scény vybrat. Po personálních změnách a nástrojové výměně se tuzemská formace představila nově i s elektronickým cimbálem, který sice ještě během Hradce nebyl zcela rozpoznatelný, ale naopak v Krocích II skvěle podtrhnul naléhavost a variabilitu skladby. Právě zvuková rozmanitost Vložte kočku způsobuje v posluchačích pocit nenaplněnosti a vyzdvihuje chtíč opětovně vidět show. I když nové aranže nějak znatelně nebourají původní verze, další poslech dokáže něco málo nového přinést. Hravost písní má pak šanci oslovit velmi široké publikum, jen je potřeba více soustředěnosti a pečlivější přístup.

Před skupinou Battles vystoupila domácí čtveřice Vložte Kočku

Vložte kočku navíc využívají prvky používané v naší kultuře, proto bude jejich hudba srozumitelnější posluchačům středo- a východoevropského regionu. Battles promlouvají univerzálnějším jazykem, vycházejícím ze západní, globálně dominující kultury, jejich styl je však stále příliš složitý na to, aby se prosadil v mainstreamovém proudu. A pokud se k srozumitelnější zábavě někdy blížili, aktuální deska tento potenciál nepodpoří.

Mezi třemi staršími kusy a novým materiálem byl znatelný rozdíl. Ne že by byl nějak znatelně horší, jen tak nebaví a svou poťouchlou hru nahradila trojice precizností a množstvím narážek na nápady z rockové historie. Tato hra dokázala naživo naplno pohltit, stejně tak by ale neseznámené kolemjdoucí nepřesvědčila se zastavit. Hudbě Battles se bylo nutné oddat. A když navíc stojíte v blízkosti kapely (což v MeetFactory nebyl problém) a máte možnost sledovat neustálý pohyb všech tří členů, sedmdesátiminutový program vám uteče jak nic. A jelikož má skupina čerstvě nacvičené (pouze) nové album, z ikonických skladeb zazněla pouze Ice Cream a Atlas, z níž se vytratil původní apel na téma stroje a člověka.

Celkově byl lidký element ve hře velmi cítit. Prostor pro velkou improvizaci pánové neměli, na druhou stranu preciznost, se kterou odcházejí do studia nahrávat, už také na pódiu nedodržují. Klidně si tak přidají dvě tři opakování navíc. A i když má bubeník činel proklatě vysoko (asi dva metry nad zemí) i při nahrávání, ten moment, kdy vzhlédne a s nataženou rukou k nebi desetkrát za píseň rozezní zlatý kotouč, je kouzelný. Podobně absurdně působí samotní tři hudebníci, když se poprvé objeví na pódiu. Namísto tří typických nerdů či snad pomatených rockerů před vámi stojí Američani středního věku, kteří vypadají, že přijeli do Evropy slavit rozlučku se svobodou (Zach Galifianakis mohl být klidně jejich tour manager).

Někomu vodorovně položené klávesy a činel v úrovni hlavy nevyhovuje

Když pak ale vezmou do ruky nástroje, nestačíte se divit. A najednou jim i rozumíte, proč používají (v případě nových skladeb rozuměj nepoužívají) vokály pouze jako doplněk svým instrumentálním nápadům. A když to skončí, pomyslně smeknete klobouček.
Populární popěvek Tata Bojs praví „Moje jediný přání je opakování" a tuto frázi naplňují Battles během koncertu neustále. Zároveň se v zacykleném, až strojovém beatu kupí tolik energie a nápadů, že se snadno dostanete do transu. Pokud máte navíc možnost sledovat celé dění živě, nechce se vám ze sálu odejít. A ač by se mohlo zdát, že dort byl namíchán pejskem a kočičkou, všeho bylo nakonec tak akorát.

text: Ondřej Bambas, foto: Vojtěch Kubec (koule.cz)