RECENZE: Daniel Landa na albu Žito vlastenecky vyučuje dějepis

DANIEL LANDA
ŽITO
Warner Music
12 trax / 38:49 min

Tracklist: Bývali Čechové, Modrá obálka, Šmouha, Neklidné nebe, Král Karel, To je válka!, Česká krajina, Uruz, Lagu, Raidó, Kejklířovo díkůvzdání, Not

Landa nadále rozděluje posluchače na dvě početné a jednu nepočetnou skupinu. Jedni z té početné části ho nekriticky adorují a druzí bez milosti zatracují. Obě skupiny spojuje pouze smutný fakt, že spolu nehodlají diskutovat, pokud za diskuzi nebudeme počítat výlevy anonymních blbečků na internetu. Třetí skupina se snaží zůstat nad věcí a nedělá z Landy ani symbol zla ani spasitele a shovívavě bere i jeho kejkle.

Těžko říct, zda je Landovo rozhodnutí nechat za sebe hovořit veršíky a hudbu úplně nejšťastnější, protože mnohý posluchač si nemůže být jistý, jak to vlastně myslel. Ale možná to je právě záměr. Už úvodní upravená lidovka Bývali Čechové může vyznívat jako ironie stejně jako burcující vlastenecký výkřik. Následující rockový šanson Modrá obálka je typická Landova píseň, v níž ve stylu Bonnie a Clyde cítíme u autora určité sympatie k lidem na hraně zákone nebo i kus za ní. Je to trochu návrat k jeho debutové desce Valčík. Písní charakterizující dnešního Landu je vedle Kejklířova díkůvzdání především Šmouha, která nepokrytě navazuje na jeho největší hit Touha. Do její údernosti má ale stejně daleko, jako celé album Žito k vydařenému a jasnou řečí hovořícímu Pozdravu z fronty.

Využitím smyčců navozená atmosféra provází Neklidné nebe, kde Landa v písni o zrodu "legendy uprostřed deště šípů" využívá i své herecké nadání. Kolik z jeho desetitisíců fanoušků, kteří navštívili zářijový Velekoncert, asi bude vědět, o kom je řeč? Ale třeba je Landa motivuje k tomu vygooglovat si název Kresčak a oni zjistí, že tam 26. srpna 1346 v bitvě proti Angličanům padl na francouzské straně bojující slepý český král Jan Lucemburský. Bitvy se zúčastnil i jeho syn, kterému je věnována skladba s citací české hymny Král Karel. Při poslechu skladby se zajímavými klávesami a houslemi snad i největším ignorantům historie dojde, že se jedná o Karla IV.

• Daniel Landa odjede do Afghánistánu. Za rok se ale jako Žito vrátí
  
  

Asi nejdrsnější příspěvek na albu To je válka! není po hudební stránce dílem Landy, ale jeho kamaráda z posilovny i z jeviště Václava Noida Bárty. Syrový obraz války rozhodně není žádnou oslavou násilí. Druidové, Elfové, římské legie, keltští Bójové, germánští Markomani a bezohledný nástup křesťanství provázený kácením posvátných stromů se objevují v dějepisné hudební výpravě do Českého království. Germánská runa uruz, která je symbolem velké síly a rychlosti, dala název písni, při jejímž poslechu s textem "přijímám bolest, nejsem tu na okrasu", je dobré něco vědět o Landově souboji v ringu v rámci zápasů Gibu Fight Night s finskou mlátičkou Riku Immonenem.

Texty jsou často srozumitelné jen pro opravdové znalce historie, ale pro většinu z nás nezasvěcených budou jen mystickou náladovkou. Ovšem písně dokazují, že Landa má vedle neobyčejné schopnosti štvát proti sobě intelektuály také obrovský talent a cit pro šansonový zpěv. Album Žito je vedle mystiky především jakýmsi vlastenecky zabarveným doplňkem dějepisu, nepřináší ale hudebně nic kdovíjak nového.

• Daniel Landa vzbudil vášně v pražských Letňanech
  
  

S vynikající kapelou za zády, v níž za bicí usedl Miloš Meier, na kytary hraje Tomáš Vartecký a přidali se mimo jiné i baskytarista Jakub Antl či klávesista Kája Mařík, nabízí už trochu oposlouchaný rockový šanson bez výrazného nápadu, který by posluchače srazil do kolen. Nový Landa zkrátka neprovokuje, ale kdo bude chtít, důvod k použití klišé "kontroverzní Landa" si asi najde.

Bohužel, umělecká činnost je použitelná a zneužitelná k různým cílům ve všech společenských řádech. Nakolik si to Landa uvědomuje a hraje tuhle hru "s nimi", ví jenom on sám.

BEST TRAX: Neklidné nebe, Česká krajina, Uruz
ZKUS TAKY: Petr Hapka & Michal Horáček - Citová investice, Václav Noid Bárta - Václav Noid Bárta, Aleš Brichta – Údolí sviní

Roman Jireš
4/7