Vydáno 25.09.2015 | autor: redakce
Proč ten reklamní slogan v titulku? Když on vlastně Lanu Del Rey tak hezky vystihuje. Každá z jejích desek se sice zvukově trochu liší, jenže podstata zůstává stejná. Zasněná melancholie, retro nálada a jistá filmová epičnost. Při poslechu alba Honeymoon lze konstatovat, že je to od zpěvačky vlastně fér přístup: "Ber, nebo nech být, já se kvůli tobě měnit nebudu!"
RECENZE: Lana Del Rey už asi jiná nebude. Když ji miluješ, není co řešit
LANA DEL REY
HONEYMOON
Universal Music
65:06 / 14 trax
Tracklist: Honeymoon, Music To Watch Boys To, Terrence Loves You, God Knows I Tried, High By The Beach, Freak, Art Deco, Burnt Norton, Relgion, Salvatore, The Blackest Day, 24, Swan Song, Don't Let Me Be Misunderstood
Jak lépe demonstrovat vlastní uměleckou integritu než zahájit novou desku písničkou, která symbolizuje vše, za co je zpěvačka kritizována? Titulní song Honeymoon je takřka nekonečný otvírák. Trvá skoro šest minut, je utahaný, vyžaduje maximální soustředěnost a kompozicí se vlastně tváří jako filmová balada z jiné doby (a snad i reality). A ač se vokál Del Rey písní nese jako zpěv éterické víly, je v tom i nemalý kus patosu. Desetkrát vás může uspat, ale pak se vám pojedenácté trefí přesně do nálady. A najednou vnímáte onu tichou epičnost úplně jinak a prožíváte s Lanou každý tón, až vám srdce krvácí. A moment - kde je vlastně psáno, že je patos špatný?
A přesně v tom vězí "značka Lana Del Rey". Je svoje. Jasně, čerpá hodně inspiračních zdrojů z doby kolem poloviny minulého století. Ano, je to celé tak trochu póza "já jsem k vám přiletěla z jiného vesmíru". Jenže způsob, jakým dokáže Lana Del Rey prodat své špatné stránky a přetavit je v originalitu a jasně vymezenou tvář, je dechberoucí. Všiml si vůbec někdo, že jedna z nejočekávanějších popových desek roku vlastně vůbec není popová? Že z výloh obchodů s hudbou se na nás vedle Madonny a Katy Perry směje (respektive nepřítomně mrká) děvče, co miluje jazz, blues, ochestrální hudbu a všechno, co není in?
Honeymoon je album o lásce, o bolesti, smutku. Je tiché, ale bublá pod povrchem. A když se mu poddáte, odmění vás opravdu silnými prožitky. Hypnotizující Terrence Loves You vás skrz božský zpěv v jemné souhře klavíru a smyčců odnese do říše snění. Líbezná italská serenáda Salvatore jako by svou náladou vybízela k doušku dobrého vína. Potemnělá The Blackest Day je zase nezvykle civilní, bez načančaného obalu.
Del Rey občas dokáže posluchače překvapit, všechno jsou to ale jen rafinované chytáky, které navnadí, ale nijak nenaruší konzistentní celek. A že Honeymoon je náladou i kvalitou jednotlivých skladeb jejím asi nejvyrovnanějším albem! Nejvýrazněji tak z desky vystupuje nejspíš singl High By The Beach, který vás zhoupne v trap-popovém rytmu. I když - samozřejmě - lehce líném.
Je ale sympatické, že si Lana Del Rey po dvou hodně medializovaných deskách nenechá "poradit", aby si přestala hrát na Šípkovou Růženku, a trpělivě kráčí za svou vizí. Ač se totiž právě i díky jejímu úspěchu v poslední době smutně ospalé holky přemnožily, ve svém světě hypnotických vzdechů je pořád nenapodobitelná. Utvořila si vlastní žánr. Lana.
BEST TRAX: Terrence Loves You, Salvatore, The Blackest Day
ZKUS TAKY: Lana Del Rey - Born To Die, Lorde - Pure Heroine, Florence + The Machine - How Big, How Blue, How Beautiful
Josef Martínek
6/7
0,00
čtenáři
hlasuj
