TO ALBUM narůstá geometrickou silou. Jako by hutnělo a tvrdlo každým tónem. Od refrénově libých Set The Record Straight a Superhero přes rozpustilou titulní Getaway, která zní jako bastard, vylouplý z mejdanu Sex Pistols s Green Day, až po vysoustružené deliketasy Hold On, Saturday a Pretenders - britská čtveřice REEF získává každým albem stále charakterističtější tvář. Zasvěcenému možná ze všeho nejvíc připomenou The Black Crowes, na rozdíl od "Vran" však tolik nelpí na standardním přednesu zakonzervovaného blues rocku, ale tento si šperkují dle svého. Za vším hledej jemně sarkastický škleb Garryho Stringera a jeho kolegů. Ne, že by Reef byli bůhvíjací králové ironie nad věcí, nebo novátoři, nebo - a to už vůbec ne - noví Led Zeppelin. Na to je jejich rock až příliš hitově orientovaný, kvůli chytlavě vystavěnému a s mladickou vervou odzpívanému refrénu klidně odsunou do pozadí všelijaké pokusy o hříčky s náladami a konstrukcemi skladeb. Naopak - sázejí na ohnivost a jiskru při zachování standardů: důrazné rytmiky, exponovaného vokálu, ostrých kytar. Má to ovšem "reefovské" kouzlo - srdce na dlani a vysvlečení se z kůže pro pocit na doraz odvedeného bigbítu. Hrají tak, že ryjí držkou zemi. To je pak jedno, jestli hrnete dechovku nebo jazz. Protože se dostáváte na samotnou dřeň všeho. Tedy i samotné existence a opodstatněnosti hudby jako takové.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
REEF - Getaway
0,00
