Prosincová várka CD recenzí!

HIM VENUS DOOM Sire / Warner Music 9 trax / 48:11 min

Pohřební služba je hned vedle cukrárny.
„Nové album bude tvrdší než cokoli, co jsme před tím udělali. Je to, jako bychom mixovali Loveless od My Bloody Valentine s Master of Puppets od Metallliky,“ nechal se slyšet frontman finských HIM Vile Vallo a dodal něco tom, že už tam nebude tolik cukroví. O invenci a originalitě těch prvně jmenovaných si chlapci mohou nechat jen zdát, ale je pravda, že určitá rozpolcenost tu je.
HIM znějí celkem zajímavě v těch tvrdších polohách, jako je třeba mezihra ve zdařilé titulní Venus Doom nebo většina slok. Pak ovšem přijde přeslazený refrén, který je navíc u většiny věcí zoufale stejný. Nad skvěle zahranými, ale přece jen oposlouchanými kytarovými riffy, zní solidní Vileho vokál.
Bohužel celá věc značně devalvuje, pokud se začnete zabývat texty. Nápor gymnaziálního patosu těchto rádoby gotických říkánek vydrží asi jen ty nejotrlejší fans. „Vezmi mě domů, miláčku, do hradu z lebek a kostí a zpívej mi píseň o tom, kam patřím – do tvé náruče, lásko, k tvé chladné krvi“. O HIM se často píše, že si vytvořili vlastní styl – „love metal“. To zní jako nějaká nevšední sexuální úchylka, takže pro příště raději „sugar doom“. Tři body ze sedmi.
Karel Hron

PROUZA V TICHOSTI Indies 9 trax / 36:59 min

Zůstává pocit.
Frýdeckomístecká formace Prouza v textu nové písně Dokola zpívá: "Stejné pocity do temné noci, mění se jména, zůstává pocit..." a vlastně tím přesně vystihuje celé album. Je to až neuvěřitelné, že kapela, která vydává další CD patnáct let po vynikajícím Ve dne v noci, která vyměnila zpěváka Tomáše Hampela za zároveň autorsky plodného Karla Maříka a z jejíž původní sestavy zůstal jen kytarista Vladimír Franek, v podstatě navazuje na předchozí tvorbu. A to přesto, že přišla o charakteristický Hampelův ledabylý zpěv místy podobný vokálu Tonyho Ducháčka. Z téhle klasické rockové čtyřky se syrovým zvukem opravdu zůstává stejný pocit jako před lety, tedy směs deprese a melancholie.
Při poslechu V tichosti se však nemohu zbavit dojmu, že na albu chybí píseň, kterou bych si broukal při ranním holení, jako svého času Všechno je jen jako. Novinku provází souborné vydání dvou alb Prouzy ze začátku 90. let V otrhaném domě, respektive Ve dne v noci. Ty, stejně jako aktuální tradičně temné nahrávky řadí Prouzu mezi kandidáty na bezva večer v rockovém klubu nebo na kapelu zvedající lidí v první třetině programu kvalitního letního fesťáku. Čtyři body ze 7.
Roman Jireš

VLADIMÍR VÁCLAVEK & MILOŠ DVOŘÁČEK ŽIVOT JE PULSUJÍCÍ PÍSEŇ Indies Scope 7 trax / 64:33 min

Vladimír Václavek, stěžejní postava brněnské alternativní scény, vytvořil s bubeníkem Dvořáčkem a třemi hosty soudržné album, ovlivněné pobytem v Tatrách, láskou k Himálaji a východní filozofii. Téměř recitované texty, minimalistické plochy a zvuky všemožných chrastítek v kombinaci s klidnou elektrickou kytarou a střídmou elektronikou vás zcelapohltí. (maz)

SBB THE ROCK Metal Mind 9 trax / 61:37 min

Další kapela z kategorie Hudba pro pamětníky. Tentokrát se vracíme až do 70. let, kdy se v Praze chodilo do Domu polské kultury kupovat desky tria SBB. Jejich jazzrockové kompozice (často po jedné na každé straně dlouhohrající vinylu!) jsou dodnes poslouchatelné a fajnšmekry vyhledávané. Proto je asi zaujme zpráva, že SBB se po 33 letech vrátili do legendárního varšavského klubu Stodoła, kde kdysi natočili debutové album.
Nová nahrávka The Rock asi neuspokojí každého - kapela jen místy zní jako zamlada. Svá nejlepší léta SBB připomínají v delších kompozicích Pielgrzym a Zug a Zene mindenhol s refrénem v maďarštině - tyhle skladby pamětníci určitě ocení.
(jr)

SUGABABES CHANGE Universal 11 trax / 39:38 min

Nejúspěšnější britská dívčí formace tohoto století čas od času mění své obsazení, pokaždé však jde o solidně zpívající trio nabízející nekomplikovaný taneční pop. Pokud to někomu stačí, bude se mu líbit i jejich pátá řadovka Change.
Změny oproti minulým počinům kapely nejsou nijak dramatické, a přestože novinka zní trochu rockověji, pořád to není žádná zásadní změna. Titul Change tedy moc přiléhavý není, ale nehodil by se ani název závěrečné skladby Undignified. (jr)