Monkey Business v Argentině - 4. část

O pátečním dopoledni se MB vydali do sídla labelu Alerta Discos, který je tu distribuuje, resp. do nedaleké restaurace, aby pohovořili s novináři. Jeden rozhovor byl do televize, druhý pro bezplatný kulturní časopis. Matěj byl mile překvapen zasvěcenými otázkami, na které odpovídal spolu s Tonyou. Zbytek kapely spíš přihlížel. „Naše názory nikoho nezajímají“, dělá si srandu ze sebe a ze svých starších spoluhráčů Roman. „Oni chtěj slyšet jenom něco progresivního…“.

Ostatní se tedy nudili, zatímco třeba Ondřej raději rovnou vyrazil do ulic prolézat obchody s hudbou, kde se zaměřil, jak je jeho zvykem, hlavně na soundtracky.

Volného času muzikanti využili především k relaxaci a na tu je tady nejvhodnější bazén na hotelové střeše. Není to však na dlouho, sluníčko rychle spaluje. Odsud z 12. patra je nejlépe zřetelný charakter a specifické znaky města: urbanistická anarchie, kde jsou stavby nejrůznějších slohů, druhů věků na sebe tak nalepeny, jako byste smíchali několik stavebnic dohromady. Do toho řada opravovaných budov a všechny jsou vybaveny předpotopními klimatizacemi, které jedou naplno a stejně moc nefungují. Náš hotel je přepychovou stavbou v newyorském stylu a la State Empire Building a naprosto se vymyká všem okolním. Zvlášť včera v noci mocně kontrastoval se zašlým areálem nedaleké charitativní organizace, jež na svém nevábivém dvoře hostila zástupy bezdomovců, kteří se mohli najíst, napít nebo si i zatancovat.

Večer jsme se všichni sešli v japonské restauraci a tím pro nás den skončil. Bylo třeba se dobře vyspat, protože v sobotu musí být kapela a její crew v hodinu vzdáleném festivalovém areálu už brzy dopoledne.

Set up a zvukovka probíhaly přes poledne v tom největším vedru. Technika byla na vysoké úrovni a aparát znatelně silnější než třeba na českých festivalech. Vše ok, není důvod se tu zdržovat. Znovu jsme sem přes víkendově vylidněné Aires dojeli až v šest. Po cestě podél špinavého moře, které je vhodné leda na rybolov nebo výlety lodí, míjíme jednu z chloub Argentinců – Estadium River Plate, domov fotbalového klubu, který je největším rivalem slavné Boca Juniors. Sezóna už ale skončila, takže zeje prázdnotou.

Na Personal fest se lidé teprve scházejí, zatím jich není mnoho a jsou roztroušeni po celé ploše velkého sportovního komplexu. Nejvíce je jich u hlavní stage, ale domácí kapely je očividně moc nezajímají a reagují poměrně chladně. Obecně se na chování publika zřejmě podepisují striktní zákaz alkoholu a všudypřítomná ochranka – je daleko studenější a ukázněnější, než by člověk od horké jihoamerické krve očekával. Ale je milé a dokáže ocenit hudební výkon i legraci.

MB dostali šatnu vedle největší festivalové star – Chrise Cornella. Do 45minutého playlistu zařadili výhradně svižnější skladby, které proložili Matějovým operním výstupem nebo jeho závěrečnou honičkou s Ondřejem. Při této bláznivé scénce „Toma a Jerryho“ v Artistic Suicide se Argentinci popadli za břicha. Celkově kapela zanechala velmi dobrý dojem, bylo patrné, že s každou další skladbou zajímá víc fans, kteří nakonec aplaudovali nesrovnatelně víc než na předešlé místní bandy. Spokojeni byli také Jorge a další naši hostitelé. „Hned nám nabídli distribuci nový desky“, potěšeně konstatoval Roman.

Po klidném jazzrocku doyena latinskoamerické scény Spinnety se hlasitost aparatury zvýšila o dobrých 30 procent a na scénu napochodovali oživlí Happy Mondays. Potrhlý tanečník Bez, stejně nepřehlédnutelný, i když naprosto statický zpěvák Shaun Ryder, černá vokalistka a další tři muzikanti s vydatnou podporou samplů sypali z rukávu jeden hit za druhým. Raveová vlna byla tak hlučná, že stát u beden bylo o zdraví. Byla to síla, acidrockoví hédonisté z Manchesteru 90. let ještě neřekli poslední slovo.

Cornella jsme už bohužel neviděli, museli jsme se přiblížit k hotelu, ale protože na spaní byl ještě čas, navštívili jsme klub bratra naší průvodkyně Daniely, kde jsme byli první den. A bylo tu příjemně. Trio sympatických muzikantů hrálo vkusnou muziku 80. a 90. let. Přitom většině návštěvníků, kteří nadšeně hopsali na The Police nebo Midnight Oil, bylo sotva dvacet. Zvláštní, všude jinde by mládež takhle spontánně reagovala asi jen na hiphop nebo todays college rock… Po všech stránkách vydařená sobota končila až před ránem.

Jarda Hudec, 10.12.07, Buenos Aires