MAXIMO PARK
24.2.2009, Roxy, Praha
Maxïmo, ale nikoliv turbulenc.
Dobrý frontman je polovina kapely.
Maxïmo Park mají
Paula Smitha, a to je zatraceně dobrý frontman. Tak dobrý, že je vám úplně šumák, že zbytek kapely po celý koncert staticky stojí v pozadí a že se tak trochu jedná o one man show.
Paul Smith ví, že dobrý frontman musí komunikovat s publikem, a tak jsou vystoupení
Maxïmo Park trochu jako natáčení Storytellers.
Paul Smith umí návdavkem safra dobře zpívat, na koncertě Maximo Park si tak nemusíte špuntovat uši jako při vystoupení
Red Hot Chilli Peppers.
Tuzemská premiéra
Maxïmo Park vyšla na jedničku. Příjemně zaplněný klub (tak ze 2/3) s převahou cizinců, jak jinak, s kapelou od začátku „dýchal“. Když si „kotel“ vybral oddechový čas, neopomněl jej
Paul Smith zlehka popíchnout připomenutím jejich následujícího koncertu v oblíbené Vídni. S vizáží
Marka Brodského alias praktikanta Hlaváčka ze Smoljakovy klasiky Rozpuštěný a vypuštěný (děkuji Romane) dirigoval die hard fans pod podiem, mile se pokoušel o komunikaci v češtině, popisoval, o čem že jednotlivé songy jsou a ve finále ještě skvěle zpíval. Kapele to ale šlapalo jako celku. Jednotlivé skladby byly oproti albům říznější a punkově dynamické. Neubráním se přirovnání k takovým
The Pigeon Detectives či
Ash.
Pokud jde o kostru koncertu, došlo spravedlivě na pecky z A Certain Trigger, Our Earthly Pleasures i na novinky z chystaného alba (je nač se těšit). Pro mě osobně mohlo dojít na víc vraceček k A Certain Trigger, a to že nezahráli třeba takovou
Poctcard Of A Painting u mě hraničilo téměř s osobní urážkou.
Maxïmo Park v Roxy bez debat předvedli maximálně sympatický výkon. Škraloupem v mléce byla délka koncertu, který o pouhých pět minut přebelhal jednu hodinu. Velký dík agentuře D Smack U Promotion za to, že
Maxïmo Park dovezla. Tak a teď třeba ty
The Pigeon Detectives.
text Filip Macháček foto archiv