Meky Žbirka: tři přídavky pro Brno

Vydáno 13.11.2009 | autor: redakce

Dlouho dopředu avizovaný akustický koncert Miroslava Žbirky přilákal do Janáčkova divadla nespočet lidí. A že se rozhodně nenudili, vyčtete z reportáže Simony Bilíkové.

Meky Žbirka: tři přídavky pro Brno Meky Žbirka: tři přídavky pro Brno

MEKY ŽBIRKA & METRO
28.10. JANÁČKOVO DIVADLO, BRNO

Kapacita sálu se pomalu plní a diváci jsou plni očekávání z koncertu, který zde má svoji premiéru. Světla ubývají na intenzitě a na temně modře nasvícené jeviště přichází Meky se svojí kapelou Metro. V tom se světla rozzařují a skupina vypaluje první pecku Zaznie. Slovy „Dobrý večer, sme rádi zase v Brne“ se vítá hlavní protagonista s diváky. Následují hity Denisa, V slepých uličkách a Prvá, které partička hraje ve zkrácené verzi a s nenápadnou návazností. Akordy a rytmus jsou téměř shodné a změna skladeb je více patrná až z textů.

Akustika je perfektní a panuje uvolněná atmosféra s přispěním Mekyho pohodových hitů. Zpěvák si cení prvního vystoupení v prostorách divadla a po ovacích vtipně sděluje obecenstvu „Ďakujem, som zvyknutý“. Zkrácenost předchozích songů vysvětluje tím, že je problém s časem a má moc hitů. Naopak méně známou skladbou je Čierny deň, hraný v A-mol, jak podotýká Meky. Každý song mu připomíná nějakou historku, se kterou se dělí s fanoušky. Dokazuje, že je nejen výborný hudebník, ale také showman. Prozrazuje, jak mu bratr kdysi sdělil následující: „Meky, ty raz urobiš karieru. Máš výbornú tvár pre rádio“.


V D-dur hraje Možno sa ti zdá a jinou tóninu odůvodňuje tím, že publikum v Brně si zaslouží De-luxe repertoár. Návštěvníci už nejsou pasivní a podupávají a tleskají do rytmu. Chvílemi se ozývá i pískot a kdekdo si s Mekym tiše pobrukuje. Seriál Ordinace v růžové zahradě připomíná písní v G-dur Někdy stačí dát jen dech. Meky obdivuje nádherný klavír a prozrazuje, že je zapůjčený, neboť klavírista jezdí na koncerty zásadně na motorce a klavír by už nepobral. Divákům popisuje, jak se naučil říkat Ř, když přesvědčoval hudebníka z kapely Modus, že hora Říp nezačíná písmenem Ž. Ke zpěvu (Jediná) se dostává Honza Ponocný alias Circus Ponorka. Meky s vtipem dodává: „Circus Ponorka má jednu fantastickú výhodu, pretože sa nemöže rozpadnúť.“

Zakladatel „skupiny“ na ukázku hraje jeden song a přitom šlape na různé pedály, pomocí kterých nahrává a potom opět pouští předešlé zvuky. Sklízí obrovský aplaus. Při písni Biely kvet fanoušci ožívají ještě více a zpívají samostatně několik slok. Meky je chválí za pohotovost a sklízí vytrvalý potlesk. Showman oznamuje koncertní pauzu a nevtíravě se zmiňuje o stánku s prodejem jeho nového CD ve vestibulu divadla. O půlhodinové přestávce se tak strhává obrovská lavina. Lidé se hrnou ke zmiňovanému místu a nakupují nahrávky jako diví. Ostatní návštěvníci tráví čas u barů a občerstvení má nejčastěji podobu drinku. Zároveň je možné zhlédnout výstavu Hany Babyrádové s přízviskem Haptické obrazy.


Gong oznamuje blížící se začátek druhé půlky koncertu. Lidé pomalu opět zaujímají svá místa v hledišti. Kapela dostává fanoušky do varu svižným hitem Už len 22 dní a Žbirka se zas vítá s publikem slovy "Dobrý večer ešte raz! Vidím, že dobra nálada Vás ešte neopustila". Vypaluje další pecky Múr našich lások, Len s ňou a novinku Tento song zpívá s 22letou Magdalenou Šalamounovou. Před Čo bolí, to prebolí Meky vzpomíná, jak tento song zahráli zraněnému hokejovému hráči a podotýká, že jej těší přítomnost Komety v extralize. U tohoto hitu nemůže chybět zpěvačka Martha, která zároveň roztleskává publikum. Následuje další společná věc Sněhulák a poté Martha s květinou a díky odchází. Pouze za doprovodu kláves zpívá Miro Baladu o poľných vtákov.

Ačkoliv se má jednat o akustický koncert, jsou zde housle nahrazeny elektronickým zvukem dvou keyboardů. Blíží se závěr a hlavní aktér představuje znovu členy kapely Metro. Sešli se v ní tři Honzové a hokejista Aleš s akustickou basou. "Teď bude zpívat publikum!" oznamuje zpěvák. To vůbec neprotestuje a sborem spouští pár slok z Hey Jude. Po úspěšné spolupráci s publikem se muzikanti klaní a děkují za skvělou atmosféru. Ozývá se obrovský aplaus a lidé vstávají z křesel. Kapela se vrací na pódium. "Taky úspech sme nečakali. Už nemáme nič nacvičené," žertuje Meky. Přidává píseň Atlantida a Miro v závěru ukazuje, jakou má výdrž hlasu. Diváci opět stojí a hlasitě tleskají. "Ďakujem, ste skvelí!" reaguje Meky a všichni opět odcházejí.


Znovu vypukají obrovské ovace a fanoušci povstávají. Kapela se vrací a zpěvák vzkazuje "Je to tu úplne úžasné! Doma poviem, že sme dvakrát pridávali". Někteří lidé si nesedají a během přídavku Mám rád se stojící vlní do rytmu a tleskají. Propuká ještě nadšenější halas. Opět loučení a dlouhý potlesk s pískotem. Někteří fanoušci to už balí a odcházejí v domnění, že více přídavků už nebude. Ovšem publikum je jako šílené a kapela se tak na pódium vrací již potřetí. Dojatý Meky děkuje a vzkazuje "To sme nečakali, sme zaskočeni, už nič nevieme zahráť ani spievať, ale niečo vymyslíme." Písní Let It Be definitivně končí akustický koncert a se slovy "Ďakujem vám naozaj, ste super!" kapela odchází do zákulisí.

Lidé rychle opouští sál a řadí se do fronty na avizovanou autogramiádu u stánku s CD. Asi po čtvrt hodině zpěvák přichází s jednočlenným doprovodem a rozdává podpisy. Návštěvníci koncertu vypadají velmi spokojeně. Myslím, že takovou atmosféru z nich čekal málokdo a na tento zážitek budou ještě dlouho vzpomínat.

Další fotky najdete ZDE.

text Simona Bilíková, foto Marián Kábele
www.BrNovinky.cz

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít