Alice In Chains: zavzpomínat a domu

Jako asi většina návštěvníků úterního koncertu už jsem nedoufal, že AIC někdy uslyším naživo. Tím méně v Lucerně. Leč stalo se a stálo to za to. Typičtí představitelé grunge, druhdy seattleští Alice in Chains, se pražským koncertem přiblížili konci evropského turné, při němž jednak oprašují svou pozapomenutou slávu, jednak propagují – ale s mírou – aktuální album Black Gives Way to Blue.

Publikum většinově spadalo do rozmezí pětadvaceti až čtyřiceti let, spoustě z nich koukalo z očí, že jim nedávno bylo třicet. Desetiletá pauza, jejímž prostřednictvím členové Alice in Chains vyzkoušeli trpělivost zdejších fanoušků, jejich řady nijak výrazně nezredukovala. Ale až na několik (spíše mladších) prvních řad pod pódiem vše probíhalo v dost klidném duchu. Dnešní třicátníci si zkrátka přišli poslechnout (a hlavně se podívat), co že to před patnácti lety poslouchali. Ani těch triček s motivem AIC nebylo mnoho, kdo by se s tím taky tolik let schovával, že?


V úvodu byla řada na albu Dirt, konkrétně na Rain when I die a Them Bones, ještě před nimi strašidelně zaznělo jakési falešné intro (zvané Iron Gland) z téže desky. Zpěvák (a v některých písních i kytarista) William DuVall se vytrvale snažil o kontakt s diváky a ti ho bez problémů přijali. Některým sice chybí nebožtík Layne Staley, ale většina je bezpochyby vděčná, jak dobře jeho nástupce do kapely zapadl. Při dvojhlasných pasážích zpívaných s Jerrym Cantrellem dokonce rozdíl nebyl příliš rozpoznatelný.

Poslední nahrávku zastupovaly například Check My Brain, Your Decision, Looking in View a Acid Bubble, ze starších pecek šlo o skladby Angry Chair, Man in the Box či We Die Young. Plátno za muzikanty často nabízelo černobílé záběry, ale tak hluboko do minulosti AIC rozhodně nepatří, vždyť je jim jen něco málo přes čtyřicet. I díky tomu mohli na pódiu vydržet déle než necelých sto minut, ale příčinou mohlo být údajné lehčí onemocnění zpěváka a bubeníka.


Na přídavky se dlouho nečekalo. Po hitech Would a Rooster (s upraveným videoklipem v pozadí) už se však Lucerna rozsvítila a nechala fanoušky AIC v klidu přemýšlet o tom, které songy ještě chtěli slyšet. Až na jednu výjimku byly pominuty akustičtější věci, takže nezazněly například Down in a Hole ani No Excuses. Třeba příště...

William DuVall se trochu netrefil s větou, že kapela hraje v České republice poprvé (v červnu 2006 vystoupila ve Zlíně). tak snad bude mít Cantrellův závěrečný vzkaz divákům („Brzy se sem vrátíme!“) k pravdě blíž. Skvělá atmosféra ve slušně zaplněné Lucerně by Alice in Chains mohla v rozhodování o dalším turné pomoci...

6/6

text Jan Jaroš foto archiv