Pukkelpop 2010 - exkluzivní reportáž

PUKKELPOP

KIEWIT, BELGIE, 19. - 21.8.

Čtvrt století na vrcholu.

Asi hodinu a půl cesty od hlavního města Belgie je malé městečko Kiewit, které může být pro turisty zajímavé asi jen jediný víkend v roce. Každoročně sem v první polovině srpna více než 65 000 návštěvníků přichází ochutnat jeden z největších alternativních festivalů v Belgii – Pukkelpop. 


Na 25.  ročníku festivalu, který se může pochlubit vystoupeními hvězd jako jsou Blur, Red Hot Chili Peppers nebo dokonce Nirvana, se na osmi pódiích se představilo více než 198 vystupujících, od nově objevených talentů až po ty nejznámější tváře hudební scény prohánějící se každoročně po špičkách světových hitparád. 



JAKO V  BAVLNCE
Po příchodu se každý český festivalový fanda, který jezdí za akce ve své domovině a nanejvýš si sem tam odskočí na Slovensko, musí cítit jako Alenka v říši divů. Příjemní lidé, krásná krajina, všudypřítomní organizátoři, kteří zde řídí, co se dá (někteří postávali čekajíce na nějakého ztraceného návštěvníka, kterému budou moci pomoct), ve větru se třepotající vlajky na každém kroku, ale hlavně davy hudebních nadšenců, kteří přijeli z různých koutů světa podívat se na své oblíbené kapely, popřípadě objevit něco nového. Tento festival se koná již nějaký ten pátek a na péči o návštěvníka je to rozhodně poznat, ten se zde musí cítit jako v bavlnce. 



PŘIPRAVENI NA COKOLIV
Celý festival začíná již ve středu, kdy je připravena pro festivalové nedočkavce obrovská warm-up party. Ti se sem většinou dopravují vlakem, jelikož cesta belgickými vlaky je pro návštěvníky Pukkelpopu zdarma. S žádnými poplatky navíc se nesetkáte ani v campingovém městečku, vše je zde v ceně lístku. Ubytováváme se zde pod vlajkou Coach Surfing - organizace, která sdružuje ty z nás, kteří na festival cestují sami a chtějí poznat nové přátele. Zde je nám i zapůjčen stan, který se z ekonomických důvodů nevlezl do našeho letadla. Při vstupu do areálu vyměníme náš e-ticket za krásně barevný wrist-band a už jsme připraveni na cokoliv, co nás tento večer čeká. I přes to, že je otevřena jen třetina areálu a na podium hraje DJ neznámého původu, dav se náramně baví a my s ním. Ale nedlouho poté jsme zmoženi únavou a vydáváme se do svého útočiště nabírat nové síly na jedinečné festivalové zážitky.



PRAŠTIT DO TOHO
Program je přeplněný kapelami, které stojí za to shlédnout, proto často přebíháme z jednoho pódia na druhé. Každý hudební žánr má vlastní prostor, proto se vám může stát, že některá pódia znáte důvěrně a k některým vůbec nezavítáte. Navíc je v areálu spousta atrakc. Nás nejvíce zaujala svatební kaple, kde mladé páry, které byly buď tak zamilované nebo tak šílené, měly možnost do toho praštit. Zda-li ale svatba byla právně platná jsme již dále nezjišťovali a pochybuji, že si s tím lámaly hlavu i čerstvě oddané páry. Také jsme se byli podívat v muzeu, které nás provádělo historií celého festivalu. 



ZPÁTKY DO GARÁŽE
Žánrová různorodost určitě uspokojila i toho nejnáročnějšího hudebního fanouška. Celý festival jsme zahájili kytarovým rockem v podání amerických We Are Scientists. Svými chytlavými melodiemi rozskákali i ty nejospalejší posluchače, kteří byli ještě zmoženi z předchozího večera. Na této veselé vlně jsme pokračovali na koncert pop-punkových All Time Low – chráněncŮ Marka Hoppuse z Blink 182. Bylo to veselé, teenagerské, bezstarostné a věříme, že všechny patnáctileté fanynky byly s jejich výkonem spokojeny. My jsme se radši vydali za nonsense-hopem (jak sami sebe nazývají) z Nizozemska v podání De Jeugd Van Tegenwoordig. Ti fanoušky potěšili nejen známými hity, ale i jemnou ochutnávkou z jejich nového alba, které má vyjít na podzim.
Po koncertě The Kooks, kteří kromě jedné novinky neposkytli nic nového, co bychom neviděli na českých festivalech, jsme se přesunuli za tvrdým rockem Black Rebel Motorcycle Club. Jejich temné tóny nás vtáhly zpátky do dob, kdy se muzika dělala v garážích, a na chvilku poskytly iluzi, že Kurt stále ještě žije. Je vidět, že hudba je prostě baví. Tou dobou ale již dav fanoušků čekal před podiem na kalifornskou punk-rockovou partičku Blink 182, která před nedávnem oznámila svůj návrat na hudební scénu. Upřímně – nečekali jsme moc. Byli jsme ale nadšeni, a to hlavně čistým zpěvem Toma Delonga a bubnovou show Travise Barkera.
Na koncertě jsme sice nezakusili ani jednu novou písničku z plánovaného nového alba, ale vynahradili nám to 60 minutami plnými zábavy a nefalšovaného punk-rocku.
Odpočinek jsme si našli v stanu Chateau, kde hudbu jak vystřiženou z románů Marka Twaina o Tomu Sawyerovi hráli britští Stornoway. Jejich song Zorbing nám připomněl, jaké to je, krást sousedovi ze stromu třešně.



MAIDENI I DRUM AND BASS
Všichni fanoušci tvrdého metalu si určitě nenechali ujít hudební legendu Iron Maiden. Publikum se pod taktovkou Bruce Dickinsona vařilo ve své vlastní šťávě a když zazněla pecka Fear of the Dark, zdálo se, že na Pukkelpopu neexistuje nikdo, kdo nemá rád tuhle kapelu.
Ocenili jsme i drum'n'bass v podání Chase and Status, v Česku známých písní k filmu Harry Brown. Špičky ve svém oboru nám daly pocítit, že dokážou předvést skvělou show i na live koncertu. V tanečním nářezu pokračoval i Laurent Garnier a poté i Noisa. Koncerty doprovázela i skvělá světelná show, která se odehrávala nejen nad hlavami diváků, ale i vně stanu, kde lasery bombardovaly barvami bílé vlajky tvoříc tak nadpozemskou podívanou. 



Festival Pukkelpop Vás o(c)hromí svou nádhernou výzdobou, světly, které vypadají jako by ze stromů padaly hvězdy, příjemnými lidmi a hlavně nezapomenutelnou atmosférou. Je to festival, který každého diváka překvapí spoustou detailů, propracovaností a čistými toi-toikami. Ještě jsem nezažila lepší open-air akci. Ale jako každý větší evropský festival se zde musí počítat s dražším občerstvením (malé pivo 2,5 eur, hranolky 5 eur), spoustou lidí (nic pro klaustrofobiky) a jemným stresem, když zběsile přebíháte z jednoho podia na druhý, když chcete vidět všechny kapely, které se vám líbí. Letošní ročník byl sice poznamenán dvěma úmrtími (zpěvák kapely Ou Est le Swimming Pool a zvukař BRMC, který byl otcem jednoho z jejich členů), ale Pukkelpop je i přes tragické události špičková akce. In one year, see ya there!

text Dorota Ciompová foto autorka a archiv festivalu