Youth Of Today: reportáž z koncertu

Youth of Today, Spermbirds, Rank´n´file  
26. 9. Lucerna Music Bar, Praha    

Tak jedno po druhém. 26. září byla pražská Lucerna music bar svědkem vystoupení další hardcorové legendy z New Yorku. Po nedávné návštěvě H2O, se v rámci Burning Fight Tour 2010 přijeli ukázat i Youth of Today. Sekundovat jim měli němečtí nestorové - pro změnu evropské hardcore/punkové scény - Spermbirds. Jako překvapení byli přichystáni norští Rank´n´file, kteří si po vystoupení na benefitu ABC festu II. v pražském Discentru s chutí týden počkali i na tento "předskok". Kdo měl v živé paměti vyprodané Rock Café 2003, kdy se tu Youth of Today (YOT) představili "naposledy", netrpělivě očekával, co Ray "Today" Cappo a jeho družina předvedou.

Co říci nového o tak pestré historii kapely YOT a lidí, kteří ji tvoří a tvořili? YOT znamenají pro kluky a holky s křížky na rukou přibližně to, co pro punkáče Sex Pistols a folkaře bratři Nedvědové. Odhodlání a entusiasmus, s jakým hudebně potentní Cappo a Porcell rozsévali ideje a kapely po hardcore pódiích, si zaslouží přinejmenším pozornost. Mnoho bylo namluveno o symbióze Straight Edge a vegetariánství/veganství, která by asi bez YOT nevznikla. Mnoho krků bylo ukrouceno při nevěřícném sledování obratu Cappa a Porcella ke krišňáctví. Ray bezpochyby zůstává osobností, která žije dle svých textů a píše texty dle svého života. Možnost se o tom přesvědčit nabízí nově vzniklý dokument Edge Movie, věnovaný Straight Edge hnutí a lidem, které ho nějakým způsobem ovlivnili a ovlivňují.


Rock café 2003 nebyla dosud poslední návštěva YOT v Praze. Trutnov Open Air, se svým Hare Krišna podhoubím, dokázal v ročníku 08 oslovit Cappa a přesvědčit ho, aby složil ansábl z členů Youth of Today a Shelter a s lomítkem mezi oběma kapelami vystoupil jako jeden z hlavních taháků. Jaké byly přesvědčovací schopnosti organizátora a jaké byly ambice samotného Cappa těžko posoudit. Kapela zahrála rovnocenně hity z obou kapel a Rayovo nasazení bylo opět fenomenální. Malá hrstka fandů mohla odcházet spokojena i poctěna, že se kapela složila na moment jen kvůli tomuto večeru. Ray se před festivalem nechal slyšet, že reuniony a hudba už moc nevyhovují jeho současnému životu. Práce učitele jógy a čtyřnásobné otcovství ledacos komplikuje.

Na koncert v Lucerně se však dokázalo sehnat takřka původní složení YOT, o kterém nebylo na Trutnově ani řeč. V sestavě Ray Cappo - zpěv, John Porcelly - kytara, Sammy Siegler - bicí, a na base za Waltera Schreifelse alternující univerzál Ken Olden (nedávno ho bylo možno sledovat s kytarou v Good Clean Fun na strahovské 007) byli v plné síle připraveni. Pro mnohé je klub ve Vodičkově ulici netradiční v kladném i negativním smyslu. Pro způsob komunikace s návštěvníky a samotné možnosti udělat si z pódia tělocvičnu by se v případě YOT dalo mluvit o dobrém tahu. Nemluvě o tom, že fotografové se zde musí cítit jako v ráji. Každá návštěva Lucerny na koncerty tohoto typu nabízí zajímavý rozhled. Kdo obchází a objíždí menší kluby, pozná, že Lucerna natáhla raritní diváky, takřka z celého kouta republiky.


Když k tomu všemu přepočtem fakt, že jak YOT, tak Spermbirds datují svůj vznik čtvrt století nazpět, o směsici prošedivělých třicátníků tedy nebyla nouze. O uvedení diváka do provozní teploty se v úvodu snažila sympatická kapela z norského Stavangeru. Energický, melodický oldschool hc, plný chytlavých punkových pasáží v duchu Strike Anywhere či Lifetime, více působil na menší klub zmíněného Discentra. Energické vystoupení na pódiu pak doplnili stejně svižným projevem v publiku během YOT. Není od věci zmínit, že Rank´n´file chystají vydat split s pražsko-teplickými Your Fucking Nightmare. Spermbirds se na českém pódiu představili po šesti letech. Naposledy je měl český fanda možnost vidět na festivalu Rock for People.


Netřeba zmiňovat, že v době zenitu této party z Kaiserslauternu se český fanoušek rozkoukával z pádu komunismu, a tak exploze hc/punku v sále pražských Ženských domovů v roce 1992 nasadila nezdolatelně vysokou laťku. Dnes tu nebylo na 1200 nadšenců, ale i tak byla atmosféra elektrizující. Charismatický projev Lee Hollise vykouzlil úsměv kdejakému přihlížejícímu. Bubeník Matthias "Beppo" Götte v sešívaném slávistickém dresu opět připomněl, že si s fotbalem rozumí jako s bicími, a stihl si při té příležitost zmapovat fanouškovskou obec návštěvníků Lucerny. Když zazněli první tóny Something To Prove, málokdo zapochyboval, že se dnes přišlo především na Spermbirds.

YOT si podobně jako ostatní NYC kapely dávají záležet na nástupu, tedy lépe řečeno náběhu. V případě Ray Cappa to znamenalo pár obratných panteřích skoků, doprovázených synchronizovaným pohybem k divákovi a zpět. Než se člověk ohlédl, byl první vál minulostí a Ray si procítěným proslovem připravoval další skladbu. Výběr byl citlivý, a tak bylo možno poslechnout songy jako No More, Keep it up, Can´t Close Me Eyes, Understand či Break Down The Wall, který se se svým poselstvím nesl celým představením. Ačkoliv se Rayův hlasový projev po čas jeho hudební evoluce stával melodičtější, pro YOT charakteristický přímočarý štěkavý zpěv byl tam, kde patří.


Nezapomínejme, že YOT se rodili v době, kdy hardcore definovala rychlost bez zbytečných kudrlinek. Po těch všech stojkách a jogínských dovednostech během představení zbylo frontmanovi dost energie na osobní zdravice s návštěvníky či poskytnutí svého obličeje pro památeční fotografie. Kdo se ten večer našel čas a chuť schovat se před neustálým deštěm do prostor Lucerny music baru, určitě si mimo jiné odnesl ty pocity, které se člověku nabízejí při návštěvě muzea. No považte, vždyť v tu noc se pár chlapíků s kytarami a bubnama pokoušelo vyvolat časovou smyčku a vrátit se tam, kam se jen těžko vrací.

text XLeoZeligX foto Tomáš Štegmann

Fotoreport z akce najdete ZDE.