Bek Ofis: křtiny desky Divercity

BEK OFIS: KŘTINY NOVÉ DESKY A RŮŽE OD GAGARINA
Praha 19. 11.

Možná se ten Homo Sovětikus jmenoval jinak. Na tom ale nezáleží, valiči popových šutrů Bek Ofis ještě nedohráli a už jejich frontman J. J. Nedvěd dostal růži od nadšeného ruského fanouška. Večeru, kdy se v klubu Óčko křtila novinka Divercity, nicméně dominovalo slabší pohlaví, které se kolem téhle kapely začíná rojit ve stále větších trsech.

Klub hudební televize vypadá trochu jako mladší brácha Pakulu, Kongresového centra na Vyšehradě, u jehož levého boku se krčí. Je to příznačné, na dydžinu sem chodí hlavně adolescenti v blyštivých hadřících a s pečlivě nažehlenými účesy. Ti, co se chtějí na chvíli vrátit do dětství, se mohou zhoupnout na opravdové houpačce, která visí ze stropu.


Oči si při vstupu musí zvykat na zamžené přítmí a mdlý svit barevných neonů, které signalizují, kde se podává chlast. Vyhazovači jsou ostří jako žiletky z Jevíčka a neplatícího diváka raději zadupou do koberce, než aby ho nechali prosmýknout dovnitř. A stejně neúprosný je i beat diskotéky, která tady duní v pravidelných intervalech zničující kanonády. Bek Ofis, kteří přicházejí na pódium kolem půl jedenácté, v prostorách rozlehlého klubu působí jako zjevení. Příjemné a osvěžující zjevení samozřejmě. Zpěvák Jan J. Nedvěd pro dnešní večer volí outfit na pohodu, pomerančové tričko a reflexní šle. Kapela dnes večer vůbec působí uvolněně.


Kytarista Zdeněk Bareš to je přímo zosobnění ležérnosti, těžkou pohodu si jede i basák Jakub Jakubec, který se na holky v hledišti zubí tak zeširoka, až mám strach, že se mu odklopí horní polovina hlavy. Náladě koncertu to svědčí, kapela je perfektně sehraná a pouští do lidí tu nejčistší energii. Zazní Náhradník, Other side, Calgary nebo Chvíle. Pak se frontman zeptá publika, jestli už chce pokřtít desku a povolá si na stage zpívajícího kolegu Davida Deyla. Když je výlisek pokřtěn, přihodí Bek Ofis ještě dvě tři pecky a jdou kalit do VIP zóny. Paří se až do okamžiku, kdy začne pět ranní ptactvo. Křtiny jak mají být.

Petr Kořínek, foto Monika Puchingerová