NA NOVÉ album TATA BOJS je silná fanouškovská základna natěšena již nějaký ten pátek. Bodej» by ne. Předchozí řadovka Futuretro nastavila la»ku hodně vysoko, vždy» v té době (a v našich malých českých poměrech) zde nikdo s písničkovou formou nepracoval tak progresivně.
Koncepce aktuální desky možná překvapí, ale po několikátém poslechu nabývá logického opodstatnění. Biorytmy totiž nabízejí zpočátku spíše střední až pomalá tempa, z nichž vybočí pouze třetí skladbou B.M.O., která však stejně v půlce přejde do prazvláštního ambientu uspávací rychlosti. Svižnější beaty, zhruba odpovídající futuretrovým flákům Maličká nebo Ramínka, se objeví až s písní Attention Aux Hommes, jež obrala francouzský film Piti-piti-pá jak o dialogy, tak i o hudební motiv. (Vypadá to, že úchylka na šnekožroutské komedie postihuje Caise i Mardošu čím dál tím víc). Avšak až touto, v pořadí šestou skladbou, se album dostává do dalšího levelu, kde nás konečně čekají ony "vytoužené" letecké zážitky (Časová, Š»astnější, Růžová armáda). Ano, až šestým trackem. A přestože milovníci Tata Bojs patrně baží především po těchto klonech již zmiňovaných hitovek z Futuretra, varianta, kdy našlápnuté skladby dostanou na Biorytmech první pozice, by zcela jistě pohřbila ty pomalejší kousky. Takže: kdo chce nejdřív létat a až poté parkovat, musí začít od půlky.
Biorytmy jsou hodně o syntetických mašinkách. Více než Futuretro. Nemá smysl si namlouvat, že je to překvapující skutečnost, když ponor Milana Caise a Mardoši do tajů elektronické magie se za poslední roky prohluboval (jak oba svorně tvrdili v kdejakém rozhovoru). Možná, že nemuseli jít zas až tak hluboko. Kytarista Ma»o Mišík dokáže dokreslit skladby pouze do lepší podoby (viz Š»astnější nebo Časová). Jinými slovy: Mišíkův potenciál se mohl klidně rozprostřít na větším prostranství.
To samé platí i o pravidelně hostující zpěvačce Klárce Nemravové. Tam, kde se objeví její hlas, jsou Tata Bojs ještě o něco zajímavější. Tam, kde není, jsou to prostě "jen" Tata Bojs, kteří splňují očekávání, ale nic víc. Dobrá, něco "navíc" tu přece je, by» jen jednou jedinkrát. Jedná se o anglicky zpívanou Shower Girl, jež je Klářiným výhradně sólovým placem a jejíž trochu nepochopitelnou textovou složku nám ona sama objasnila slovy: "Zpívám ji z pozice sprchovacího gelu. Popisuji, jak se roztékám do pěny a v závěru mizím v odpadním kanále." Prostě Tata Bojs.
A texty české? Opět hezké. Všemu dominují, jak jinak, slovní hříčky a vtipné dvojsmysly (jen jeden za všechny: "nechci ti dávat klíny do hlavy, chci ti jen dát hlavu do klína" - Náměsíčná). Nicméně Mardošovo kejklířství s rodným jazykem se ve výsledku dostalo místy až ke křečovitému frázování - hovoříme tu teď především o druhé skladbě Vlezlá, kdy tempo zpívaného textu nesedí tak ideálně na rytmu mnohem rázovitějších bicích, což celou píseň trochu strhává.
Ale jinak je vše v naprostém pořádku, takže další, kdo by si tady měl udělat pořádek, jsou česká rádia. Mají proč!
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
TATA BOJS - Biorytmy
0,00
