Punk Floid a Houba: punk pod vlivem Facebooku

PUNK FLOID / HOUBA

Evoluce místo revoluce.

Dvě jubilující štiky tuzemského punk rocku spojily síly a čekání na další řadovky zkrátily svorně pětiskladbovou ochutnávkou aktuální formy. Velmi dobře zvukově ošetřenou ochutnávkou, ale to již dnes není zase takovým překvapením. Punk Floid vzbuzují pozornost především pojetím textů, což u obdobných kapel příliš časté nebývá. Poměrně úspěšně totiž vzdorují klišovitému fňukání o křivdách a nespravedlnosti světa. Ze slov naopak čiší zdravé sebevědomí. Pravda, v psané podobě nejsou žádné extra skvosty, ale k písním sedí. V Kiss my ass jdou s velkou pravděpodobností dokonce proti póze vlastního publika. Po hudební stránce již jejich neo punkové „floidum" tolik převratné není.

Zlom v polovině alba je zřetelný a Houba vyrůstá z tradičních témat. „...proč každá svině ve všem je nevinně a proč tolik kokotů má větší hodnotu než ty..." (Lampy) Oč textově fádnější, tím víc jsou Ústečtí potentní melodicky. Zejména v případě adresné Ptal jsem se a Ivan nechce lze hovořit o regulérním hitu.

Komplexně splitko nabízí jasný obraz punkového odkazu v době, kdy punkeři vyměnili debaty u krabicáků na lavičce v parku za Facebook a punkerky si zdaleka neholí jen hlavy.

Daniel Folprecht