Igor Timko z No Name musel být v minulém životě roztleskávačka

Ačkoliv No Name hrají od počátku své existence víceméně totéž, nemá cenu se smyslem jejich místa v šoubyznysu polemizovat. Na Slovensku patří do trojice nejoblíbenějších skupin a v Česku dokonce mají výsadní postavení mezi Slováky už řadu let. Neexistuje v současnosti jiná slovenská kapela, kterou by Češi tak uctívali. Možná i proto, No Name vydali na DVD pražský koncert, pomineme-li fakt, že pro Českou televizi, která záznam pořizovala, je natáčení v Praze nejsnažší lokalitou.

No Name mají takový počet hitů, že každé jejich turné může připomínat pomyslené best of, a přesto nějaký ten hit, bude vždy někomu scházet. Mně osobně chyběla píseň Nenormálna.

V rovnováhe tour mělo zdařilou scénu. Pódium seskládané z krychlí tak, že připomínalo nepravidelný kříž, vypadalo esteticky velmi pěkně. Škoda, že do všech záhybů nebyli vpuštěni návštěvnící koncertu. Mohla tak vzniknout intimnější atmosféra, při které by muzikanti byli téměř na dosah svému publiku. Obrazovka, na které běžely záběry z Tesla Areny a nebo kousky klipů, vyapadala díky rozdělení na tři části také dobře. Technicky byl výborný i zvuk. Na záznamu je tak dobrý, že se skoro nechce až věřit, že není následně hodně upravovaný. Pokud jsou na něm jen drobné úpravy, sluší se před No Name opravdu smeknout klobouk.

Kapela hrála opravdu výjimečně a i zpěvák Igor Timko zpíval a frázoval na výbornou. No Name si nepíšou obzvlášť složité písně a ani Igor na deskách nezpívá náročné árie. Ale to je spíše umění napsat si na tělo písně, které vyhovují a které s přehledem lze zvládnout. Díky jistotě, jakou hudebníci měli, se chvílemi mohli cítit jako takoví malí východoslovenští U2.

Na DVD V rovnováhe je sice výborný zvuk, tragický je ovšem vizuální dojem. Když byste vypli zvuk a sledovali hru na kytaru Dušana Timka, musíte mít zákonitě pocit, že jde o kapelu hrající zcela jiný žánr. Ještě horší je to s jeho bratrem Igorem, který neustále nabádá publikum k tleskání, mávání, přičemž to i sám dělá a s jeho dalšími tanečními kreacemi působí přinejmenším lehce retardovaně. Jeho neustálé mávání, kdy působí jak Popelka, která pere prádlo v potoce, nebo potřeba mimicky znázorňovat text, který zpívá, zesměšňuje celkový dojem. Sympatické na tom je snad pouze to, že se nejedná o žádnou pózu, že Igor opravdu takový bude. Proto přidávám malé doporučení České televizi, počítejte s Igorem do další série Star Dance, bude to mít velkou sledovanost.

Daniel Maršalík