Včera jsem měla malý cvičný
konflikt s Jirkou ohledně médií. On tvrdí, že to nesleduje, že se záležitosti ohledně aktuálního dění u nás i ve světě k němu dostávají přeneseně přes kamarády, či známé, a že když otevře noviny, popadá ho
deprese. Pár lidí to tak má. Moc jich neznám, ale slýchávám to. Já spustila monolog na téma vzdělanost a být v obraze, a co číst a co ne, čemu věřit, co házet do koše a jak přemýšlet. Měla jsem pravdu. Vědět i to, že nic nevíme, je
nejvíc. Já lačním po informacích ohledně čehokoliv. A nejen já, ale víceméně všichni, které znám. Ať tak či onak. Dále jsem se dostala k tématu Blízký Východ, Libye, USA, EU, korupce v armádě a asi za šest minut jsem skončila u teze, že není přínosné nekupovat malým klukům militaristické hračky, když to tak bylo po celá tisíciletí. Narodili jsme se zbraněmi v rukou a když nebyl Nerf, tak se v dětství střílelo aspoň klackama, načež někdo z přístojících vymyslel dobrej
business a pak už jsme museli jet. Já mám spoustu názorů ohledně čehokoliv a jsem s nima spokojená. Zejména, když někoho porazím v argumentační bitvě.
Večer po práci jsme si se Štěpánem pustili film
Sanctum. Bez 3D. Já byla unavená, tj. nervní, a pořád pro něco chodila. Pak jsem se zastavila, ten film teda nic moc, ale od tý doby řešim problém, zda neexistuje možnost, že se někdy ocitnu v nechutně malých prostorech zatopená vodou. Mám plán začít trénovat dýchaní, abych měla v takové situaci
navrch, na těch třicet sekund aspoň. Když v noci nemůžu spát, hned si tu situaci projíždím a analyzuju. Je důležitý nezpanikařit, když lezete úzkým otvorem – o velikosti přibližně vašeho těla. Pokud se někdy dostanete do takové situace, myslete na jídlo, nebo si zpívejte, jinak se stane to, že vám tělo v panice z nějakého důvodu
„ztloustne" a vy se zaseknete. No a odtamtud, jak jsem si ověřila, skoro není cesty
zpátky.
Pokud po vás polezou krysy, což se může stát, zachovejte klid. Dívat se na Sanctum v jisté dávce neurotismu je podobně
debilní nápad, jako sledovat půlroku týden co týden skvělý dokument o pádech letadla. Zejména, pokud lítáte minimálně jednou ročně. Od té doby vím, že v žádném případě si nesmíte v letadle sundat boty, a stejně tak je důležité nosit
tenisky. V případě nehody se budete muset rychle pohybovat. Dále si vždycky ověřte, že máte pod sedadlem plovací vestu, a pokud je to možné, zkuste se co nejvíce přiblížit bočním exitům. Já kdybych mohla, tak nosím do letadla
padák, to mi není jasný, proč je tam ještě nemaj, když mají tolik peněz. Ty padáky by měly být vybavené i pro děti. Od jedenáctého září 2001 čekám, kdy konečně někdo vynalezne boty, které hned netajou, když do vás nabourá
boeing 737, a chystám se podat návrh (nevím kam) na příslušný počet padáků, nebo lan na každé patro mrakodrapu.
Dále vím, že když vás potká
žralok, a mě jednou potkal, bez prdele, tak mu musíte vypíchnout oči. Nekopejte nohama, bude si myslet, že jste ryba. Jemu to moc nepálí. Když uvíznete v moři, nepijte mořskou vodu, počkejte na déšť, a skáčete-li z plachetnice do vody zaplavat si –
VŽDYCKY se ujistěte, že tam máte žebřík. Já kdybych si kupovala loď, bude mít gigantí vestavěné
schodiště, aby se nemohlo stát, že tam prostě není. Kdo kouká na
Ultimate Survival, ví, že bez loveckého nože nedá ani ránu, jedno, kde přistanete. Na základě nedávné zkušenosti také vím, že pokud se zaseknete v přelidněném výtahu, neměli byste si sedat, při pádu vás můžou ostatní umačkat. Stále ovšem řeším problém, že pokud by ten výtah padal a já z nějakého důvodu věděla, kdy přesně dopadne, zda by se vyplatilo v tu chvíli vyskočit. Nebo nadskočit. Jeden z nejhorších (a nejlepších) zažitků pro mě bylo 127 hodin, poslouchejte - pokud by vám balvan zaseknul ruku, počkejte několik dní, dokud nebudete úplně dehydratovaní, protože pak vám krev zhoustne a budete si moct tu ruku useknout. Jednak to bude bolet o něco míň a jednak nevykrvácíte hned. Můžete ještě někam dojít. Potkáte-li v totální divočině jezírko s průzračně čistou vodou, je to NAVÝSOST podezřelý. Jo a v záchodě vždycky může bejt had. To zase psali tenhle týden, opět někomu v Německu z terárka utekl a jednou za čas vykoukne ze záchoda toho kterého bytu. Takže se vždycky podívejte do toalety před tím, než se rozhodnete ji použít.
Jo, a až přiletěj UFOuni, nemluvte na ně česky, je tu vysoká pravděpodobnost, že vám nebudou rozumět, to jsem si vypočítala. No, ale, to jsem vlastně nechtěla říct. Co jsem chtěla říct je, že je důležitý, na jaký obrázky koukáte, co nasajete. Jestli vás něco, kromě politiky (protože ta je důležitá), deprimuje, hudba, film, YouTube apod, tak na to nekoukejte, protože třeba na mně je přesně vidět, co jsem vidět neměla. Ale já se na to stejně budu koukat dál.
text: Natalie Kocab
www.nataliekocab.com
Natalie Kocab: Zachraň se, kdo můžeš
