Vydáno 04.05.2011 | autor: redakce
Vždyť vlastně naše bratrovský zpívání je provizorní záležitostí. V dávných letech prošlo konkurzem na zpěváka mraky uchazečů a jelikož z toho nevyplynul žádnej dost ztřeštěnej, zpíváme prozatímně my. Naše hlasy se od sebe moc neliší, proto na našich deskách moc nerozeznáte, kdo co ve studiu nazpíval. Já trošku rozdíl poznám, neb brácha má chlapštější a drsnější hlas, což mu samozřejmě závidím.
Čekal jsem, že nám z přibývajícím věkem hrdla zmužní, jenže alespoň u sebe mám pocit, že jsem ještě ani neodmutoval. Ano. Mohl bych tomu nějak pomoc. Kouřit pět krabiček startek bez filtru denně, pít střepy, píchat si testosteron, prostě abych konečně přestal bejt ženská. A nebo se prezentovat ne jako zpěváci, ale jako zpěvačky. Budeme nosit květovaný šaty a boty na podpatku. Takto ten náš zpěv bude konečně znít přirozeně.
text: Honza Homola
www.wohnout.cz