Vlastně mi bylo dycky jedno, když si naše CD někdo přesmahnul. Byl jsem rád, že se
Wohnouti šíří jakýmkoliv způsobem a je fakt, že vypalování zdaleka předčí fyzickej prodej.
Fakt mi to bylo
buřt. Bylo, bylo a bylo, ale letos se něco změnilo. Ke konci natáčení naší nový desky jsem se vracel ze studia nad ránem, a to doslova
vyždímanej. Půl roku piplání ve zkušebně a víc jak měsíc intenzivního nahrávání, kdy člověk krom toho nemá čas vůbec na nic, nás doslova
vysálo.
No, a jak jsem se tedy vrátil a s kruhama pod očima zasedl za stůl, zrak mi padl na naklánějící se hromadu složenek. Tyhle
papírky se mi na stole hromadí velice často. Tentokrát ty složenky po mně chtěly víc peněz, než bylo v
prasátku, a tak jsem se druhej den zase zadlužil. Vlastně jsem si v průběhu natáčení neustále na ty prokletý složenky půjčoval a teď, když jsme desku odevzdali, se musím pustit do práce, abych
dluh vynuloval.
Můj pohled na
vypalování se mi taky změnil rodinou, protože živit pár
hladovejch krků, vracet se každej den nad ránem ze studia a po tý hromadě práce pak nemít z čeho zaplatit složenky, je boj.
Prodej CéDéček se poslední dobou zmenšuje a zmenšuje, tudíž desku člověk nahrává spíše proto, aby pak lidi přišli na
koncert, než aby se mu to nějak vrátilo. Tím nechci říci, že hudbu děláme pro peníze, ale je to holt naše
povolání a my mu obětujeme moře práce, takže nás to pochopitelně musí i živit.
Počítám, že 13.6., kdy vyjde naše nová placka, bude už někde
zdarma ke stažení. Složenky budou muset počkat :-).
text: Honza Homolawww.wohnout.cz