Vydáno 18.07.2013 | autor: redakce
Není nic, co by se v horkých dnech poloviny července nabízelo porovnat víc, než dva na sebe navazující svátky hudby. Jeden český a jeden slovenský. Rock for People versus Pohoda. Největší český festival versus největší slovenský festival.
ROCKBLOG: Rock for People versus Pohoda - 0:1
Rock for People 2013
Nepatřím mezi zaryté odpůrce Rock for People. A taky si nechci si podřezávat větev - na Rock for People jsem hrál s oběma svými kapelami a byl to vždy skvělý zážitek. A vždycky se na festival hodně těším. Potkají se tam v backstage baru skoro všechny kapely, které jste od minulého ročníku RfP neviděli, popřípadě se s nimi jen potkali na D1 na 96. km směrem na Brno u OMV na obědě po cestě na koncert. Celé tři nebo čtyři dny probíhá příjemná párty a vždycky se najde aspoň nějaká zajímavá kapela, na kterou chcete jít (pro mě letos třeba Foals a Queens Of The Stone Age).
Ovšem podívejme se na festival očima běžného návštěvníka, který tyto vyjmenované věci zažít nemůže. A v tu chvíli se rodí jeden z hlavních rozdílů. Vypadá to, jako by se nás Rock for People snažil už předem nasrat a to ještě dřív, než vůbec vejdeme do areálu. Stanové městečko za 550 Kč, sprchy na žetony za 10 Kč, problémy na akreditacích (člověk málokdy zažije, že je všechno tak, jak má být, především má-li akreditací víc - o vjezdových kartách nemluvě), nepříjemná a neochotná security služba, úplný zákaz vzít si do areálu jakékoli svoje pití. Tohle na Pohodě nehledejte. Lístek je sice o něco dražší, ale už vás nic nepřekvapí, kupujete si prostě full servis. Nemusíte vlastně už utratit ani o korunu (tedy vlastně euro) víc. Stan si postavíte zadarmo, kde chcete, sprchy jsou samozřejmě taky v ceně, na akreditacích běží všechno jako na drátkách a kohokoli potkáte od uklizečky přes security až po produkci, všichni se usmívají, ochotně poradí, a když se jim něco nelíbí, poprosí (!) vás, ať splníte jejich příkaz. A pití? Ve skle nepovolené, ale v plastových nádobách si můžete do areálu přinést co chcete a v jakémkoli množství.
Pohoda 2013
Druhý největší rozdíl je cítit ve vzduchu neustále. Pohoda prostě má svůj ksicht. Svůj názor. Každý, kdo na ni míří, ví přesně, za čím jede, co ho čeká, jací lidé tam budou a jaká bude atmosféra. Všichni jsou si toho vědomi, akceptují to a tuhle atmosféru budují. Pohoda se nesnaží přivést na jedno pódium Karla Gotta, Ska-P a System of a Down (teď to říkám trošku vyhroceně, ale někdy si myslím, že tenhle line-up jednoho večera na jedné stage je snem pořadatelů RfP). Pohoda se snaží dramaturgicky držet zcela jasnou linii. Někomu může být sympatická, někomu ne. Těch, kterým sympatická je, se ale na Slovensku najde 30 tisíc. To je stejné číslo, jaké vykazuje Rock for People. Právě tahle jasně nastavená linie však zajišťuje, že každý jeden koncert na Pohodě vás může zaujmout a oslovit a vlastně se nestane, že byste měli dvouhodinové okno, kdy vás nic nezajímá, což je na jiných festivalech poměrně běžná záležitost.
Pohoda prostě nastavila Rock for People zrcadlo, které se jen tak nevidí. Mrzelo by mě, kdyby to s RfP špatně skončilo a lidi třeba přestali jezdit. Nepřál bych mu to. Ten festival má tradici a jiný, který by přivezl třeba Queens of the Stone Age, tady není. Lidem by chyběl a kdyby tady zbyly jen Colours, byla by to vážně škoda. A právě proto bych celému RfP z celého srdce přál, aby našel svoji tvář, koncept, směřování a šel si za ním. Jen tehdy se mu může povést vytvořit natolik unikátní atmosféru soudržnosti a sdílené radosti, jako vládla na Pohodě. Zatím můžeme Slovákům jen tiše závidět. Tuhle festivalovou bitvu naši bratia vyhráli. Takže 1:0 pro Slovensko.
text: Martyn Starý, foto: Karolína Cermanová, Pavel Mužák
