Vydáno 28.11.2013 | autor: redakce
Jitka Charvátová alias JI před nedávnem představila videoklip ke svému novému singlu Now. O peripetiích z natáčení a o tom, že všechno zlé je pro něco dobré, se zpěvačka rozepsala v našem Rockblogu.
ROCKBLOG: Jitka Charvátová - Jak jsme točili Přítomnost
"Nechceš si zahrát matku? V absolventským filmu Matka. Onemocněla jim hlavní role matky," volá kamarádka. No dá se na to říct ne? A tak točím Matku se studentama z filmový školy v Písku. O pauzách zjišťuju, že jádro studentů si říká "team Láska" a vyhráli se snímkem Hlavní chod soutěž 48 Hours Film Project. Z vítěznýho díla jsem nadšená... humor! Ne nadarmo dostali 2 ceny ve světovým finále v L.A. O dalších přestávkách zjišťuju, že kameraman Jan Pivoňka zvaný Opin má na soundcloudu slušnou sérii demáčů, jeden si zapůjčuju, a tak vzniká singl Now. Jako výhru dostal team Láska půjčovné na filmovou techniku na natočení dalšího díla, a tak mohl vzniknout i klip Now.
Koukám na soupis techniky: 2 slow-motion kamery (na zpomalený záběry), filmový větrák, specialisti na efekty, prostě tým 20 lidí. Těším se jak malá holka, protože je reálná vidina, že klip natočíme ještě v létě a já nebudu muset "poprvé" pod kostýmem klepat kosu a dělat, že je mi teplo.
Jedem na obhlídku lokace. Pravda, na poslední chvíli, točíme už v pondělí. Lokace u Slap je nádherná s filmovým stromem jak od bratří Grimmů. Jenže doposud hladce plynoucí události se výrazně komplikují. Nemůžeme sehnat majitele pozemku. Z výpisu jsme zjistili jméno a vyrážíme do blízké vsi. Poté, co na nás vyběhly 3 psi, 2 krůty a jedna babička se dovídáme, že majitel je v Maďarsku a vrátí se nejdřív v pondělí.
Pak přišla další tečka. Zamluvený slow-motion kamery, na kterých to celý stojí, pujčili na pondělí už někomu jinýmu. A tak jedeme s Opinem a producentkou Kristou na Barrandov, že se snad stane zázrak. Sedíme před půjčovnou techniky, kouříme jednu od druhý, a když někdo projde kolem, kamarádíme se s nadějí, že s sebou běžně 2 až 3 slow-motion kamery obyčejně nosívá. Po pár hodinách Krista rozhoduje: "Jako producentka musim tuto akci zrušit. Anebo to přesuneme na neděli." Ale sežeňte 20členný tým filmařů v pátek v 5 na neděli ráno.
A to je něco pro mě, nezdolnýho optimistu, nalila se mi krev do hlavy a cítila jsem euforii z nerovného boje: "Nevím, proč se to celý děje, ale nesmíme to vzdát, přece!" aniž bych měla jakýkoliv konstruktivní plán, což je u optimistů obvyklý jev. Do toho ale volá majitel pozemku z Maďarska, že natáčení povoluje. Zápach naděje se provoněl celým Barrandovem. Začala telefonní přestřelka, Krista s Opinem volají, kam můžou, já dynamizuji tým ještě vyšším tempem kouření cigaret a za hodinu a půl je na světě nový 20členný tým. Zázrak!
V neděli je tak nádherně, že se mi po pár minutách na sluníčku roztéká make-up, ale pod ním jsem to stále já, asi o 3 roky a 2 měsíce starší, ale šťastná. Na louce s mystickým stromem už vyčkává celý tým, catering, větrák velkej jak barák, jeřáb s obsluhou, soundsystem s obsluhou a ToiToika bez obsluhy. Posíleni pátečním vítězným bojem, točíme jak o život.
Vznáším se ve větráku, jsem přítomná jak nikdy, protože o tom je píseň a k tomu mi napomáhá fakt, že se ještě před pár dny po louce proháněly krávy, který po sobě zanechaly velké množství nutričně hodnotné hmoty, do které se všichni s láskou boříme. Už nás nic nezastaví. Nikdo nechvátá domů, nikdo už to nechce mít za sebou, na place je pohoda a ještě do toho stačím chytat bronz. Je noc. Poslední klapka, Nic nevidíme, protože je tma jak v pytli, ale vzájemně se cítíme (díky kravám). Je dokonáno.
V pondělí, v původní den natáčení vstávám lehce osmrádlá a pozoruji důvod celé té barrandovské anabáze. Je zima a leje jak z konve. Cha! Takže všechno se stalo jen proto, aby se to všechno mohlo stát.
text: Jitka Charvátová
