Vydáno 13.09.2014 | autor: redakce
Kabát se po pěti letech snaží navázat na koncert na pražském Vypichu, který tehdy sledovalo přes padesát tisíc lidí. Letošní areál čerpá inspiraci z toho minulého, největší rozdíl je vidět na pódiu, které je o něco bohatší a na pohled líbivější. Kdo si ale myslí, že se vše postaví samo lusknutím prstu, je na omylu.
ROCKBLOG: Kabát na Vypichu - jak se staví akce pro 50 tisíc lidí
Kabát
Dvanáctihodinové směny, desítky pomocných pracovníků pomáhajících desítkám techniků, produkčnímu týmu i vedoucím stavby. Spousta nevyspalých a unavených lidí, kteří od minulého týdne dávají dohromady areál pro více jak padesát tisíc lidí, kteří přijdou na pražský Vypich na jedno jediné odpoledne. Fanoušek se těší zejména na dvě hodiny koncertu své oblíbené kapely, pracovníci už prostranství na Praze 6 naopak nemohou ani vidět. Náladě nepřidává ani krásné "listopadové" počasí. Co vše stojí za celou megalomanskou akcí?
Dělat bedňáka se může leckterému hudebnímu fandovi zdát jako ideální práce, kdy si něco vyděláte a zároveň se dostanete blíž svému oblíbenému interpretovi, nebo dokonce zadarmo na koncert. Práce tzv. bedňáka, v zahraničí též označována výrazy "local crew" (zejména u zahraničních turné) nebo "stage hands", se ale u takto rozsáhlých akcí neomezuje pouze na pódium: je třeba vypomoci i s výstavbou oplocení, přípravou předního zvuku a obrazu, popřípadě přilehlých stánků a zázemí. Taková "děvka pro všechno". A člověk kolikrát ani neví, u jaké práce skončí. Jednotlivé "džoby" jsou navíc suplovány a doplňovány o další a další firmy, které mají jednotlivé věci na starosti. U takto výpravného koncertu se tak například jen u pódiové techniky střídá několik společností od nás i ze zahraničí. Tentokrát převládá při stavbě v komunikaci čeština, ale několikrát se hodí i angličtina.
Hlavní část pódia se stavěla od pondělí do středy. Na stavbě se makalo dnem i nocí, podobně jako na přípravách jejího vzhledu a technického vybavení. Pro techniku byl rozhodujícím dnem čtvrtek, na jehož konci už byla navěšena světla a zvuk. Pořád ale bylo potřeba seskládat LED stěny po stranách včetně obrazovek umístěných v blízkosti protilehlých tribun. Samotné pódium je ozdobeno zahnutou konstrukcí ozdobenou jak bodovými světly, tak otočnými hlavicemi a pro tento koncert speciálně sestavenou konstrukcí nesoucí několik desítek malých panelů LEDek. Ne že by byly zblízka tyto rámy nějak promakané, ale na dálku dělají dobrý dojem. Stejně jako dekorace, jimiž se konstrukce plášťuje. Všimne si někdo, že látka už nevyzbyla a asi metr na jednom rameni chybí? Show je plná detailů, které se snaží uspokojit i ty největší puntičkáře, nikdy ale nemůže jít vše podle plánu a je třeba dělat kompromisy.
Podle ideálních představ nevyšlo ani páteční počasí, den před koncertem. Déšť nejenom že zhoršuje pracovní podmínky a nepřidává ani na náladě vyčerpaných a nevyspalých lidí, navíc znemožňuje přístup do už tak dost rozježděného terénu. Organizátoři jsou na stav trávníku v hledišti velice opatrní a pro zachování zeleně dělají v této části maximum. Na druhé straně bariéry to ale spíše vypadá jak poslední den na Glastonbury a nejjistější je pro chůzi zůstat bos. Holínky a pláštěnky jsou nezbytnou výbavou posledních hodin příprav velkého koncertu. Ani kapela neponechává nic náhodě a v pozdějším pátečním odpoledni zkouší a zvučí, přičemž zahraje pět plnohodnotných skladeb a stihne si zažertovat s několika fanoušky, kteří se na zkoušku dostanou. To už ale neprší a všichni tak hledí do následujícího dne optimisticky.
Vizuálně a hlavně zvukově působí show impozantně. Areál je již plně oplocen, poslední matky utaženy, valná část gastro zásob je také navezena a přestože je už hodinu po setmění, ladění zvuku, který je mimochodem ještě vypiplanější než posledně, a práce na stavbě druhé obrazovky pro sedící jsou v plném proudu. Spánek je přeceňovaná záležitost.
Jestli bude využit Vypich na půl dne, je to moc. Stavbu veledíla možná někdo ocení, někdo zůstane raději opět u nadávání, že nedostane vráceno za kelímky. I maličkosti dělají ve výsledném dojmu hodně. Po pondělku už si pejskaři na prostranství připomenou ten randál maximálně rozježděným a podupaným trávníkem. Velkých koncertů už se u nás příliš nedělá, před Kabáty to byli před jedenácti lety naposledy The Rolling Stones. Jistě je pohodlnější postavit stage v zázemí fotbalového stadiónu, ale ten pocit, kdy máte možnost stát dva a půl metru nad zemí a hledět na vlastní dílo, má své kouzlo. Je jedno, jestli jste Pepa Vojtek hledící na fanoušky zaplněný prostor, nebo řadovým bedňákem motajícím kabel a hledícím do rozestavěného liduprázdna. Ta síla výhledu z pódia zůstává. {vypnoutlink:Wanastowi Vjecy,Mandrage,Marta Jandová,Voxel}
text: Ondřej Bambas, foto: FB kapely
