BLOG: Mydy Rabycad o Szigetu aneb Česká kapela na světovém festivalu

Mydy Rabycad se na evropských pódiích začínají zabydlovat

Když se nad tím zamyslím, je vcelku zázrak, že tohle můžu psát. Co jsme zažili, bych ještě před třemi lety spolu s ostatními považoval víc za sci-fi, než námět na blog. Ale k věci.

V 5:45 jsme měli sraz u zkušebny, kde jsme do autobusu nakládali naši backline a začali se scházet společně s dalšími účastníky výpravy. A že nás tentokrát jelo hodně! Společnost nám kromě milované crew, několika kamarádů a fanoušků dělala vskutku početná výprava novinářů. Na člověka to udělá dojem i za běžných okolností, natož po pár hodinách spánku a při takové události! Po zhruba 45 minutách našich uvítacích rituálů, rozlepování očí a naložení všeho podstatného jsme přes další dvě nabírací zastávky vyrazili směr Sziget!

• Mydy Rabycad: Německé festivaly jsou exotické!
  
  

Jak si asi dokážete představit, kapely se během svého působení nacestují opravdu hodně a při tolika společně strávených měsících v rozličných dopravních prostředcích se z nich stane cosi jako chodící verze psychiatrického experimentu. Ovšem díky přítomnosti tisku a brzkým ranním hodinám jsme se v prvních okamžicích cesty přeměnili z extrovertních, neustále hlučných individuí ve skupinu připomínající spíše skautský tábor. Na táboře jsme ovšem dlouho nevydrželi a po trestném poslechu záznamu našeho posledního koncertu, který jsme si rovnou rozebrali jako přípravu na nadcházející show, jsme se ocitli opět v našem newspeaku, na území vtipů zároháčů. Než jsme se nadáli, stáli jsme před hotelem v Budapešti a po rychlém check-inu vyrazili přímo na festival.

Když jsme vjížděli společně s dalšími autobusy na ostrov, od prvního kontaktu s festivalem jsme pociťovali jeho rozsáhlé rozměry. Jako průvodce se nás ujal chlapík na skůtru a náš autobus dovedl až k pódiu. Když jsme vystoupili, dýchla na nás atmosféra plnou silou žáru a prachu v ovzduší i s útržky vystoupení dalších interpretů. Místní bedňáci začali nosit backline pod stage a my po nutné akreditaci byli zavedeni do klimatizovaného stanu, kde jsme měli zázemí. Když jsme konečně vpadli do příjemného gauče, dali si něco na zub a nalili si drink, došlo nám opět, kde to za chvíli hrajeme. Je pravdou, že na většině největších českých festivalů už zažijete srovnatelný servis, ovšem punc zahraniční kapely vám dodává něco, co u nás zkrátka nezažijete. Je to skvělý.

Během následujících dvou hodin už jsme všichni makali na 110 %, abychom vše připravili na show a následně podali co nejlepší výkon, což ve 35 stupních vyžadovalo dvojnásobné úsilí. Koncert sám o sobě byl zážitek. Po intru a první písničce nás uvítal potlesk a pískot společně s českou vlajkou v dáli. Vzhledem k tomu, že jsme se částečně křížili s Mø a The Ting Tings, nás to skoro dojalo, protože my bychom samozřejmě šli raději na ně než na kapelu, kterou můžeme vidět poměrně často i u nás. Takové fanoušky bychom přáli každému. Po hodině hracího času a jednom přídavku jsme propocení a euforičtí slezli z pódia a zmohli se jen na společný obejmutí.

Následovala zábava ad libitum, kdy jsme vyrazili na naše oblíbence a za volnou zábavou. Viděli jsme Foals, Labrassbanda, Hospitality a spoustu dalších, jak jsme později z programu a fotek v telefonu zjistili. Rozloha festivalu proti nám začala bojovat s přibývajícími hodinami, kdy jsme se například snažili dostat na pláž a cesta nám zabrala dobrou hodinku. Kdo ví proč. Skvělý byl taky artist pass, díky kterému jsme se mohli zdržovat v rozsáhlých VIP zónách, kde nebyly davy a pořádně jsme se tam najedli.

Cesta zpět se nesla v klidném duchu, protože po našem nočním působení na festivalu jsme byli již dostatečně vysílení pro zpěv německých lidovek, což je jinak naším dobrým zvykem.

Rozhodně doufáme, že se na Sziget ještě vrátíme a že nezůstane jen u něj!

text: Mydy Rabycad, foto: Tomáš Valda