KozyBylo to nedávno. Plul jsem si písničkou a kytara mi zrovna ten den krásně seděla v ruce. Koncert měl vynikající atmosféru a refrén se
po notách blížil. Dal jsem rty od sebe, abych mohl vpustit do mikrofonu první slova a pak to uviděl. Bylo to jako přelud, jako němá halucinace. Hejbalo se to v tom samém rytmu, jakej udávaly naše nástroje. Vysmívalo se mi to do očí a snažilo se to rozprášit mojí koncentraci. Vypadl mi text a místo toho jsem vydal do éteru jen pár neidentifikovatelnejch zvuků. Snažil jsem se na to nedívat, jenže
moje mysl se ocitla mimo pódium a ubírala se směrem k tomu. Skákalo to víc a víc a kdyby nabylo těsnýho trička, snad by to na
mně vyskočilo úplně. Další písničky jsem jen stěží dotáhl do konce, neboť mi nedalo se na to nesoustředit. Ach ty kozy. A takhle je to snad každej koncert.
Honza Homola, www.wohnout.cz
Honza Homola: Kozy
