ROZHOVOR S REŽISÉREM MARTINEM BENCEM

Při setkání s Martinem Bencem během několika vteřin zjistíte, že stojíte před někým, kdo kromě nutné přirozené autority šíří také pohodu. Jako režisér má zásadní vliv na podobu pořadu, i když v tomto případě nastoupil do již rozjetého vlaku.

Jaká byla tvá cesta k povolání režiséra?

Vystudoval jsem kameru na FAMU a už tam jsem chtěl natáčet videoklipy. V té době byl ještě socialismus a točily se takové „hnusárny“, že bylo velmi jednoduché se v daném žánru vymezit. Podařilo se nám natočit první klip v zahraničí, v Paříži. Bylo to pro Wanastovy Vjecy na song „Tak mi to teda nandej“. Potom jsem točil dál a trpěl jsem obvyklým tzv. „kameramanským komplexem“. To znamená, že jsem si myslel, že bych to jako režisér udělal líp (smích). No a tak jsem s tím začal a v realitě mi spadl hřebínek. Zjistil jsem, že toužená „erupce nápadů“ je vždy omezená. Ale entuziasmus je u umělce nutný, musí si ho pěstovat.

Na co jsi kladl při natáčení klipů důraz?

Na příběh. V klipech jsem měl vždy nějaký svůj příběh. Pro někoho mohl být patrný více, pro někoho méně, ale vždy tam byl a věděl jsem, proč jaký záběr točím a co tím chci říct.

To asi dnes není pravidlem…

Problém moderního umění je v tom, že diváci zjistili, že často už není důvod rozšifrovávat významy. Určitá bezobsažnost je zklamala a začali mít nechuť se namáhat nad tím, co vidí.

Máš přesto své oblíbené klipy?

To samozřejmě mám. Existuje i řada vynikajících klipů. Například Eminem má vždy co říct.

V čem je pro tebe t-music novou zkušeností?

Zkušenosti s režií hudebních pořadů už mám. V dobách, kdy ještě neexistovala Prima ani Nova, jsem režíroval televizní hudební magazín Point – na tu dobu kultovní záležitost. Potom přišla Šedesátka (60) a Poprask. Následovala nabídka na t-music. Přišla v době, kdy jsem už nějakou dobu nad Popraskem váhal a nová výzva v podobě magazínu blízkému hitparádě se mi velmi líbila.



T-music ale již existoval a žil si svým životem. Byla to výzva naskočit do rozjetého vlaku. Chtěl jsi ho nasměrovat jinam?

Samozřejmě jsem t-music nechtěl a nechci zbořit, protože funguje. Není důvod měnit celý koncept. Ale pár změn bych udělal rád. S některými se už začalo. Například poloha vystupování moderátorky Kačky se usadila. Uvažuji nad novými znělkami a jingly. Ve spolupráci s dramaturgem Davidem Štěrbáčkem chceme doladit formát pořadu a pravidla hitparády. Přijdou v pravý okamžik – po prázdninách.

Co by měl pořad své cílové skupině nabídnout?

T-music je něco mezi hitparádou a life-stylovým magazínem převážně pro teenagery. Hitparáda samotná by byla v dnešní době málo. Hlasování pro oblíbené klipy divákům nabízí možnost vlastní iniciativy při vytváření náplně hitparády. Na druhé straně pořad ale také poskytuje určitý servis: díky reportážím a rozhovorům umožňuje náhled do zákulisí showbusinessu, představuje nové trendy v módě, ve sportu, informuje to tom, co se děje nového – a to nejen v hudbě. Myslím, že t-music má v tomto ohledu dobře našlápnuto. Má ale i konkurenci – Eso na Nově, které má výhodu mnohaleté tradice.

V čem je t-music jiný?

Srovnání s Esem se nebojím. Oba pořady mají jiné pojetí, jiný způsob prezentace klipů, rozsah i pravidla hitparády. Nadhodnotu t-music vidím v tom, že mladé lidi inspiruje k tomu, aby vstali od počítače a šli něco dělat. Například reportáže o sportu včetně jakési „školy sportu“ se mi líbí. Ukazuje jim vzory, kteří něco dokázali.

Některé vzory mohou být s otazníkem. Například na tetování a piercing jsou určitě různé názory. Pro teenagery může být všechno zaručeným návodem. Nemáš v sobě někdy konflikt, že se ukazují trendy, za kterými ty sám nestojíš?

Vždycky se snažím ustát každé téma tak, abych mohl mít čisté svědomí.

Martin Benc se opravdu nesnaží o podbízivost a oslavu všeho, co je „in“ za každou cenu. Stojí za pořadem pro mladé a má svůj názor i vkus. Režisér, který sám natočil mnoho klipů, například pro Liquid Harmony, Dana Bártu, Ecstasy of St. Theresa, ale i Dana Hůlku nebo Vláďu Mišíka, je v roli režiséra televizní hitparády mužem na svém místě. Navíc mu rozhodně nechybí smysl pro humor a pro odpovědnost za to, co dělá. Takže – máme se na co těšit.