Aneta Langerová: Přála jsem si vylézt na pódium sama s kytarou

Vydáno 07.04.2012 | autor: redakce

Spokojeně působící Aneta Langerová už dávno nemusí nikomu dokazovat, že zvládla obrovský tlak po vítězství v Česko hledá SuperStar se ctí. Lidskou i uměleckou. V křehkém těle mladé ženy se zjevně skrývá spousta energie, která ji žene do nových projektů. Těmi aktuálními jsou například pokračování turné s názvem Pár míst, role divadelní herečky v pražském Divadle Na Prádle, účast v projektu Čistá řeka Sázava i příprava dalšího, v pořadí čtvrtého alba.

Aneta Langerová: Přála jsem si vylézt na pódium sama s kytarou

Koncert 7. dubna na zámku Nový Světlov v Bojkovicích odstartuje pokračování úspěšného turné s názvem Pár míst se smyčcovým triem po českých a moravských městech. Asi se sluší připomenout, že právě za tuto akci jsi byla čtenáři iReportu nominovaná v anketě Žebřík za akci roku.
Jsem ráda, že se Pár míst ocitlo v takové společnosti jako je Colours of Ostrava nebo vítězné Hrady.CZ. Užívám si to. Vždycky jsem si přála vylézt na pódium jenom sama s kytarou. Tak se na lidech nejlépe otestuje, jaké ty písničky vlastně jsou. Vybrala jsem písně ze všech tří desek, které podle mne snesou akustickou podobu. Aranže, které jsme dělali s Kubou Zitkem, se podle mě povedly. Je to zajímavá práce, na ni navazuje další projekt, který plánujeme na podzim se Zlínskou filharmonií Bohuslava Martinů, tak se mi tak nějak plní moje sny. Když jsem k tomu takhle čuchla, tak od toho jen tak neodejdu a na každé desce bude les smyčců. (smích) Je to úchvatné, totálně mě to naplnuje, i když rozepsat party pro smyčce není žádná legrace.

Kdo tě na turné bude doprovázet?
Na pódiu se objeví violoncellistka Dorota Barová a violista Vladan Malinjak. Kromě nich mám za zády část své kapely, houslistku Veroniku Vališovou a pianistu Jakuba Zitka. Pár míst je výjimečné hlavně svojí atmosférou, která vyplývá z aranží písní. Všechny jsou plně přizpůsobené složení kapely, což je opravdu kolikrát velká změna. Je to pro mě další z povedených spoluprací. Také jsme s bráchou vytipovali pouze pár míst, tedy měst a prostor v nich, ve kterých jsem ještě nikdy nehrála a které se svojí atmosférou k těmto koncertům hodí. Například Plzeň, kde budeme hrát přímo v prostorách Velké synagogy. Kontakt s publikem mě naplňuje, je pro mě asi nyní to nejzásadnější.

V čem je pro tebe turné nové jako pro muzikantku?
Vždy jsem na kytaru hrávala jen tak zvaně beglajt, neboli doprovodnou kytaru, složitější party hraje v mé kapele kytarista, ale tady budu hrát, kromě jedné písně, na kytaru pouze já, takže jsem to musela trochu začít pilovat. Hrát třeba složitější part pod zpěv, což znamená rozdělit hlavu na dvě části, bylo pro mě trochu komplikovanější. Ale už jsem to jednou zažila, když jsem hrála na koncertech v některých písních na basu. Vím, že to jde, tak jsem se k tomu odhodlala i tentokrát, ale na kytaru.

A jako pro zpěvačku?
Tak to je také docela změna. Ve své kapele mám housle, které můj zpěv podporují, do toho však mám za zády rytmiku, takže nemusím myslet na tempo písní, ale tady jsou to hned tři smyčcové nástroje, žádné bicí, takže se na jednu stranu cítím jako v ráji, ale zároveň je to pro všechny těžší technicky, protože musíme držet tempo a spoléhat se na svůj cit, abychom nikam neutíkali.

Kdy plánuješ vydat nové album?
Na začátku příštího roku. Ráda bych nejdříve ty písně napsala, objela s nimi pár koncertů, sehrála se s kapelou a až si to sedne, chtěla bych tu desku ve studiu natočit živě. To je pro mě další velká výzva. Tak snad budeme mít koncem roku pohromadě materiál.

S kým budeš spolupracovat jako s producentem? S Martinem Ledvinou, který dělal na desce Jsme, jsi definitivně ukončila spolupráci?
K nikomu ze svých bývalých spolupracovníků jsem se zatím nevrátila, ale už jsem na tom v případě Martina nebo Honzy Muchowa uvažovala. Zatím nevím, mám nějaké tipy, ale nemůžu to zatím ventilovat. Počkám, co vyleze ze mne a potom uvidím, koho ještě oslovím.

Uvidíme tě na nějakých festivalech?
Ano, budeme třeba na Rock for People. Jsem sice zvyklá na intimnější prostředí, ale tam je to o něčem jiném. Rádi bychom v Hradci Králové vystoupili v nějakém speciálním složení. Ale objedeme i další, spíše menší festivaly. V akustické sestavě jedeme i na Portu.

Tvá vlastní doprovodná kapela poměrně často měnila obsazení, jak je to tentokrát?
Jsem s nimi spokojená, mám je už dva roky, což je rekord. Dlouho jsem hledala a mám pocit, že jsem dala dohromady něco, co snad vydrží dlouho. Všichni mají spoustu dalších projektů, takže jsou kreativní a mají chuť hrát. Ale hlavně to jsou fajn lidi, kteří si rozumějí mezi sebou i se mnou, takže sestava je ustálená.