Michal Hrůza interview: Doufám a věřím ve světlejší budoucnost

Michal HrůzaVaše novinka je rozdělená na dvě části. Noc vyšla teď, na Den si fanoušci ještě budou muset počkat. Proč jsi album takto rozdělil?
Vzhledem k celkem rozsáhlé práci na hudbě k filmu Lidice jsem si říkal, že celou desku asi nezvládnu, že by bylo fajn udělat jen takové šesti-sedmi písňové minialbum. Vloni na začátku léta jsem začal dávat dohromady nápady a v září jsme vyrazili s prvním singlem Intuice. Na podzim se to ale celé nějak rozjelo, přišla taková zvláštní tvůrčí vlna a nějak jsme zjistili, že těch písniček bude asi víc a tak jsme to naše původně minialbum začali brát jako regulérní desku. Původně, ještě ve fázi minialba, mi došlo, že druhá část minialba by měla vyjít hned za rok. Jednak na něj bude tím pádem více času a ve finále posluchači dostanou cca 12-14 věcí za dva roky, což je přesně takové množství skladeb, jak to dělám už několik let. Když už byl jasný rozsah alba, napadlo mě, že by bylo docela zajímavé obě, teď už normální desky, nějak propojit tematicky, rozdělil jsem je tedy na noc a den, s tím, že dohromady doplní jakýsi celek, který bude charakterizovat náš odlišný přístup k vnímání světa v noci a ve dne. Je zde také trochu skryta jistá symbolika dneška, osobní pocit z nějaké „noci", nebo „temnoty" a jako optimista i víra v budoucnost, která by měla být poněkud „světlejší", doufám a věřím (smích).

Kdy vyjde Den?
Den vyjde zhruba za rok, někdy na podzim 2013.

Co Noc a Den spojuje a v čem se liší?
Spojovat ho bude rukopis, tvůrčí tým, alespoň do velké části, lišit se bude v přístupu a samozřejmě v obsahu...nechci předbíhat, ještě jsme nezačali konkrétně, jasno je jen v tématech.

Michal Hrůza a kapela HrůzyJak se vliv dne a noci promítnul do textů?
Na Noci se vyskytuje slovo noc skoro v každém textu, je to ale hlavně odraz duševního stavu, stejně tomu bude doufám i u příští desky, jen s tím rozdílem, že půjde o den. Je také pravda, že všechny texty vznikaly v noci, kdy je vnímání jiné než ráno. Normálně píšu i ráno a vím, že tohle má také vliv na výsledek.

Máš ty radši noc nebo den a proč?
Mám rád noc i den. Někdy ponocuju a rád si přemýšlím o všem možným, mám rád i den, kdy to všechno jede, jak má...

Na desce máš píseň o Janu Palachovi. Čím tě inspirovala zrovna tato osobnost?
Jana Palacha považuji za jednu z nejvýznamnějších osobností druhé poloviny 20. století u nás. Jeho sebeobětování za probuzení lidí a nesmíření se s pomalým a plíživým zlem je aktuální i dnes. Inspiroval mě k tomu jeden člověk, jmenuje se Jan Poukar, který se snaží zachránit Palachův rodný dům ve Všetatech a vytvořit z něj muzeum. Je zajímavé, že se připravuje i film o Janu Palachovi, asi to téma nějak létá vzduchem a jeho odkaz má být připomenut.

Na desku ti napsali písně Xindl X a NiceLand. Podle čeho jsi zvolil právě je?
Jednu píseň mi napsal NiceLand, oslovil jsem jednoduše proto, že se mi moc líbí jeho věci a považuju ho za mimořádný talent na české hudební scéně. Byl jsem rád, že to zafungovalo a píseň Stůj je na důležitém místě, na samotném závěru alba Noc. No a Xindl mi napsal text k Ukolébavce. Je to taková The Cureovka, hudbu složil baskytarista Aleš Zenkl.



Jak se ti zpívají cizí texty?
No vzhledem k tomu, že jsem předpokládal, že se s Xindlovým způsobem psaní nějak ztotožním, což se stalo, tak se mi to zpívalo dobře...(smích)

O jeho textu Ukolébavka jsi řekl, že je trochu děsivý. Testoval jsi ho na dceři?
Původní verze byla děsivá a právě představa, že něco takového zazpívám dceři před spaním, mě přinutila požádat Xindla, aby trochu ubral plyn, což velmi ochotně udělal, čímž mě mimochodem velmi mile překvapil, protože je vždycky trochu nepříjemné, když vám někdo mluví do textu.

NiceLand běžně zpívá anglicky, jeho píseň Stůj je však v češtině. Nenapadlo tě taky zkusit angličtinu?
Ne, moje angličtina je špatná, čeština coby můj rodný jazyk, kterým mluvím, přemýšlím a cítím, je pro mě ideální. Není sice tolik zpěvná, ale Je emočně silnější, baví mě psát česky. Je zajímavé, že když jsem někomu pustil nějaký demo s „pseudoangličtinou", občas mě lidi nepoznávali...

Natáčení klipu IntuiceV jednom rozhovoru jsi zmínil, že jsi ho chtěl jako člena své kapely. Proč to nakonec nedopadlo?
NiceLand měl takové neurčité období a já přišel o kytaristu, tak mě napadlo, že by bylo super mít ho v kapele, dokonce hraje v klipu Intuice, ale došlo mi, že takováhle individualita potřebuje jít sám svojí cestou, tak jsem nakonec vzal Emila, svýho bráchu.

V písni Plamen ti hostuje Aneta Langerová. Psal jsi pro ni už dávno, proč tak dlouho trvalo, než došlo k duetu?
To jsou právě ty věci, který nejdou vysvětlit, Byli jsme spolu pořád nějak spojováni, přitom jsem jí napsal někdy před sedmi lety jednu písničku, pak ještě asi dvě, nebo tři... A vlastně mi došlo, že jsme spolu nikdy nic dohromady nenatočili. Na své první samostatné desce mám duet s Lenkou Dusilovou, na druhé s Katarínou Knechtovou, no a tak jsem si říkal, proč ne s Anetou. Plamen původně nazpívala pro soundtrack k Lidicím, ale ten vyšel jen v malém nákladu a spousta lidí ho vůbec neslyšela. Obsahoval tolik skvělých písní od spousty českých kapel a interpretů... No, tak jsme ho znovu smíchali a je na desce.

V jednom z rozhovorů jsi zmínil, že na Den zatím nemáš vybranou žádnou zpěvačku. Neuvažuješ třeba tentokrát o zpěvákovi?
Budu se snažit dodržet tradici (smích).

Na albu se krom Xindla a NiceLanda autorsky podílejí také členové kapely Aleš Zenkl a Karel Heřman. Dokážeš říct, která z těch „cizích" skladeb je ti nejbližší?
S Karlem a Alešem máme společných písní víc. Každý z nich je trochu jiný autor, oba mám rád a jsem rád, že je „mám". S Karlem jsme udělali třeba Bílou Velrybu, s Alešem třeba Magnetickou energii, Lunární partnerství. Karel složil např. aktuální singl Namaluj svítání nebo již zmiňovanou J.P.

Na turné vyrážíte na podzim, vezmete si svoje hosty sebou?
Uvidíme, jsme ve fázi počítání peněz, nákladů...

Na co se mohou fanoušci během turné těšit?
Je ještě brzy, ale kromě písní z Noci a písní z minulých desek i na projekci, kterou připravujeme, měla by vycházet z projekce, která byla k vidění už na křtu.

Natáčení klipu Namaluj svítáníKlip k písni Namaluj svítání jste natáčeli v Belgii. Proč zrovna tahle lokace?
Viděl jsem jeden klip od Manic Street Preachers, kde zpěvák James Bredfield prochází po takový zvláštní pláži. Pak jsem si vzpomněl na jeden dánský film o takový partě, kdy byl strašně zvláštní panelák u moře. Tak jsem ho začal hledat na internetu a našel jsem tenhle v Oostende...

Jak natáčení probíhalo?
Klasicky... První den cesta do Bruselu, druhý den přejezd do Oostende, začátek točení, třetí den dotáčení a odjezd domů. Je to vždycky trochu dobrodružný, jestli to tam bude vypadat tak, jak si to představujeme. Je to trochu sázka do loterie. Pamatuju si, jak jsem jednou jel s Alešem Sukem (režie) a Prokopem Králíčkem (kamera) do Polska do Štětína a když jsme tam přijeli, vůbec to tam nevypadalo, jak mělo. Došlo mi, že jsem udělal „chybičku" a spletl si Štětín a Gdaňsk, ty města jsou od sebe asi šest hodin autem... Tak jsme celý den jeli Polskem do Gdaňska, kde ten večer probíhala nějaká největší slavnost roku, což bylo skvělý, protože druhý den bylo celé město až do půl desáté absolutně vylidněné a my mohli točit a měli jsme záběry, o jakých se nám ani nesnilo. Točili jsme tenkrát klip k písni Stopy zahladím.

Jako režiséra jste si už podruhé zvolili Michala Boodyu Budinského, který je pro změnu bývalý bubeník kapely NiceLand. Je to náhoda?
Nevím, rád poznávám nový lidi, tahle parta kolem NiceLanda mě baví. Když si to tak uvědomuju, nejvíc klipů jsem točil asi s Alešem Sukem, ale už nežije v Čechách, tak od té doby vlastně zkouším nové lidi, musím dodat, že byli vždycky skvělí.

Boodya točil také předchozí klip Intuice. Hodláte s ním spolupracovat i do budoucna?
Uvidíme, Boodya taky výborně fotí, ale rád bych zkusil udělat taky něco s režisérem Honzou Chramostou a s Adrianem Kukalem, se kterými jsem se už předběžně domluvil. Rozhodně doufám, že budu moct i nadále spolupracovat s lidmi, kteří nám budou pomáhat dostávat k lidem ty naše „obyčejné" písně o „obyčejných věcech".

text: Marta Pušová, foto: archiv

---