Sto zvířat interview: Mládež kazíme už dvaadvacet let

Před měsícem jste vydali nahrávku Hraju na klavír v bordelu. Proč jste vybrali právě takovýto název? Nebojíte se špatného ovlivnění mládeže?
Snažíme se naše alba nazývat tak, aby ten název byl vždy mnohoznačný. Ať už to bylo předchozí Rozptýlení pro pozůstalé nebo Postelový scény. Ten bordel v názvu toho nejnovějšího nemusí být nutně vykřičeným domem, ale i nepořádkem kolem nás i v nás. A mládež posouváme špatným směrem už víc jak dvadvacet let.

Co album přináší nového oproti vašim předchozím nahrávkám? Řekl bych, že několik písní zní díky kombinaci různých stylů poměrně netradičně.
Pokud vydává kapela svoje už osmé řadové album, tak se snaží obohatit svůj typický zvuk nějakým novým kořením. Tentokrát jsme sáhli po jazzu, swingu, kabaretu, opeře i tangu. Snad se ten náš "Zvířecí koktejl" povedl. Navíc jsme ve studiu Sono měli k dispozici koncertní křídlo a pravé hammondky, což samozřejmě výsledný sound dost ovlivní.

Hrajete už poměrně dlouhou dobu. Neztrácíte po všech těch letech inspiraci pro skládání nové hudby a především textů?
My se domníváme, že inspiraci ani chuť do skládání nových věcí neztrácíme. A až to přijde, tak to zabalíme. Na album Hraju na klavír v bordelu se nevešlo víc jak deset dalších kousků, takže zatím řešíme spíš nadprodukci. Co se týče textů tak náš výhradní textař, saxofonista Tomáš Belko, žije v trochu jiném světě než my ostatní a ani nechci moc vědět, co se mu honí hlavou. Ale jsem šťastný, že naše texty jsou ceněny. U žánru, který my hrajeme, to není zcela běžné.

Přečtěte si recenzi poslední desky Hraju na klavír v bordelu

Na novince nejdeme i několik zajímavých hostů. Když si nahrávku zpětně poslechnete, využili jste naplno jejich potenciál?
Především Radůza, ta si švihla duet s naší zpěvačkou Janou Jelínkovou v Tangu generála Terreda, Vojta Lavička housle a Radek Pobořil z Čechomoru tahací harmoniku tamtéž. Naši stálí spolupracovníci Filip Nebřenský na všechny možné dechy a vokalistky Alena Průchová a Naďa Wepperová hostují v pěti písničkách. Pochopitelně jsme je vytěžili až hanba.

Žijeme v době, kdy téměř každý posluchač stahuje hudbu z internetu. Také tento vývoj sledujete smutným pohledem? Vyplatí se vůbec ještě nahrávat desky v kvalitních studiích a nejsou desky příliš prodělečné?
Smutným ne, ale velmi otráveným pohledem sledujeme, že se to vyplácí spíš z hlediska uměleckého než finančního uspokojení. Ale zrovna tahle deska trhá naše rekordy... Takže nejlepší české studio a důkladná příprava se vyplatila.

V nadcházejícím období vyjíždíte na turné v rámci propagace tohoto počinu. Objeví se hosté i na koncertech? Kam se nejvíce těšíte?
Čeká nás pětadvacet štací v Čechách i na Moravě. Hosté se snad objeví na pražském křtu 3. a 4. října v Akropoli nebo dál v Brně a Plzni. Těšíme se na všechny akce, protože jsme vybírali ty místa, která máme rádi.

Připravujete nějaké zajímavé kulisy nebo rekvizity?
Celá scéna je plná červených lucerniček, neonů, odložených boa a pomalu stárnoucích palem.

Zájem o kulturu podle některých lidí poslední dobou poněkud upadá. Máte podobné pocity?
My nějak zásadně změny k horšímu nepociťujeme, loni jsme odehráli sto dva koncertů. Ale co není, může být. Kultura není v Česku zrovna na forhontě...

Jste známí jako hodně energická kapela. Hrajete ale rádi i pomalejší věci?
Playlist sestavuju již leta já a patřím v tom možná k nejlepším na světě. (smích) Máme dost písní na to, abychom si s divákem pohrávali dle libosti. Tempa i rytmy střídáme jako ponožky. Jsem průměrný zpěvák, nudný bubeník, ale luxusní playlister.

Dočkají se fanoušci i nových propagačních předmětů jako jsou trika, mikiny nebo placky?
Máme pro naše fanoušky vždy k albu jako hlavnímu chodu dezerty jako placky, trika, otvíráky, pohlednice, samolepky, plakáty ale i třeba vějíře.

Vánoce se pomalu blíží, chystáte v tomto období speciální koncerty? Nepřemýšleli jste třeba o akustickém miniturné?
My vánoční koncerty speciálně neřešíme, takže to letos drtíme až do 21. prosince zcela standardně.

Jaké máte plány do budoucích let? Hrajete spolu již více než dvacet let, dočkáme se i třicátého výročí?
To samozřejmě nevím, ale zažíváme teď asi nejlepší období v desetičlenné partě  - už šest let v neměnné sestavě. Tak snad to ještě chvíli vydrží.



text: Lukáš Loužecký

---