Support Lesbiens: Nechceme skončit jako pupkatí zoufalci

Jaká byla letošní festivalová sezóna z vašeho pohledu?

Měli jsme letos kliku, nikde jsme nezmokli a všechno jsme odehráli včetně koncertu na Rock for People, kde byly problémy s počasím. A kupodivu jsme tam měli dost lidí. Na Benátské noci v Liberci jsme zase začali odpoledne za strašnýho vedra. Nebyla tam ani noha, ale pak se nahrnulo asi pět tisíc lidí. Objeli jsme si fesťáky, kde jsme dlouho nebyli. I Žamberk byl povedený. Takže sezóna dopadla dobře.

Teprve při oznámení vašeho divadelního turné jsem si uvědomil, že už slavíte dvacítku...
Na výročí jsme přišli náhodou. Vyšlo album Homobot, vyjeli jsme na turné a najednou zjistili, že nám bude dvacet. Přemýšleli jsme nad netradičním koncertem, abychom ukázali něco, co jsme ještě lidem nedali. Po zkušenostech z posledního turné, kdy si už publikum chtělo sednout a v klidu poslechnout muziku, jsme zvolili komornější program. Naši příznivci přece jenom stárnou s námi a jsou to už často čtyřicátníci. Odehrajeme všechno živě bez užití jakýchkoliv samplů z hard disku. Všechno se bude hrát rukama, ale chceme při tom zachovat energii našich písniček. Bude to o muzice, žádná megashow.

Hynek Toman, Kryštof Michal a producent Ecson WaldesA hosté? Avizujete Tonyu Graves.
Vedle skladeb Keeper a To Stand A Bitter Problem, které s námi v minulosti nazpívala, představí i dvě skladby ze svého debutového alba I'm The Only Me. Doprovodí ji klavírista Jan Andr, který bude dalším hostem toho našeho skoro dvouhodinového programu. My ten set potom dojedeme, bude to příjemná vsuvka.

S účastí bývalých členů na výročních koncertech nepočítáte?
S pětadevadesáti procenty kluků, kteří s námi hráli, jsme kámoši, ale já nejsem příznivec takových akcí.

Na turné se vám podařilo sehnat silného sponzora. Vás se tedy krize zase tolik netýká?
Kupodivu se nám partnera na turné sehnat podařilo, ale není to o miliónech kamionů. Jde ale o výrazné přispění na reklamní kampaň atd. Některé stylově vyhraněnější kapely problémy mají. My jsme přece jenom mainstream, jsme na scéně dvacet let, začínající skupiny to mají rozhodně těžší než jsme měli my. Ne v technologii, dnes si mohou klidně nahrát cédéčko doma, koupit si jakýkoliv nástroj, ale těch mladých muzikantů je strašně moc. Měřítkem úspěšnosti je internet, ne prodej cédéček. Jenže tři miliony kliknutí by měly znamenat deset tisíc lidí na koncertě, ale to není. Byznys se změnil, dříve měly kapely příjem z prodeje desek, teď musí jezdit, aby se uživily. Lidi na muziku chodí, byl jsem na Redhotech, Metallice i Coldplay a všude bylo narváno. Dělat všechno naplno je jediná cesta, jak se hudbou uživit. Lidi si myslí, že přijdeš na pódiu, zahraješ na placatou kytaru, schrábneš peníze a jdeš. Ale tak to vůbec není. Je to o tom stále něco nového vymýšlet, zejména v téhle malé zemi. Chinaski, Kryštof... všichni makají a přemýšlejí, jak dál. I úspěšná kapela musí stále obhajovat své pozice.

Tonya Graves a Kryštof Michal při natáčení duetu KeeperVaší skupině asi navždy zůstane zásluha na etablování anglicky zpívaných písniček na tuzemské scéně.
Ano, ale myslím, že se vracejí česky zpívané věci. Nová anglicky zpívající kapela nevylétla, snad s výjimkou Charlie Straight, ale s angličtinou už asi nikdo nedosáhne toho, co my. Lidé si raději poslechnou kapelu zvenku. My máme výhodu, že už jsme tady dlouho a ta značka funguje. Lidé nás berou jako první, ale už není jiný Kabát, jiná Lucie a asi ani jiní Supporti.

Zahrajete také něco ze svých starých tvrdších desek, jako byla třeba Medicine Man?
Z toho asi nic nezařadíme, skalní fanoušci z té doby už jsou někde jinde a zlomili nad námi hůl jako nad popovými zaprodanci. Ale staré pecky zazní. Z Regeneration? to bude takových pět věcí a ty jsou z roku 1995, i když album vlastně vyšlo až v roce 2001.

Mám pocit, že v současné době vztahy v kapele fungujou jako nikdy...
Jsou jasně nastavená pravidla. Nehádáme se o písničky, každý přinese, co udělal a domluvíme se. Je to bez problémů i díky tomu, že se moc nevidíme. V první éře jsme spolu trávili hodně času, ale kluci teď mají své rodiny a potřebujeme si od sebe orazit.

Co s vámi bude příští rok?
Už jsme si říkal, jestli nejsme moc starý. Nechci, abychom skončili na pódiu jako pupkatí zoufalci. Stále se musí přemýšlet, plánovat. Co bude dál, nevím. Minulý rok jsme vydali desku, ale nemusíme ji mít každý rok. Uvidíme, jaká bude po turné nálada. Tvořit není problém, ale otázka je co. Nevím, jestli někoho zajímají nové věci. V muzice je všechno relativní, myslíš si, že jsi Bůh, a přitom jsi hovno.

Jak bys stručně charakterizoval dvacetiletou kariéru Supportů?
My jsme nikdy nebyli krasavci předvádějící kdovíjaký pohyb na pódiu. Ale lidé vždycky měli jistotu, že budeme mít dobrý zvuk a Kryštof Michal bude zpívat relativně dobře, i když nebude mít zrovna svůj den.

Vyhrajte vstupenky na Komorní turné!

Support Lesbiens budou jedním z hlavních koncertních hostů slavnostního vyhlášení cen Žebřík 2012, které proběhne 15. března 2013 v Plzni.

text: Roman Jireš