No Name interview: Chtěli jsme být slavní jako Elán a Olympic

No Name tvoří čtyři bratři Timkové, Vilo Gutray a Zoli Sallai

Měli jsme tam takové teplovzdušné foukače, které nám pomáhali to přežít. Bylo to velmi příjemné, přišlo asi sedm tisíc lidí, celá Hlavní ulice byla plná.

Je jiné koncertovat výhradně pro přítomné fanoušky a jiné pro kamery?
Kamera by měla autenticky zaznamenat celý večer a není důvod chovat se před kamerou jinak. V první řadě je to poznat a ti lidé to vycítí, nejsou blbí. Jen za letošní rok jsme odehráli sto jedenáct živých koncertů, takže nervozitu už nepociťujeme.

Při takové frekvenci koncertování se doma asi moc neukážete...
A to je takový mýtus, co si většinou ženy-mladé maminky myslí. Ve skutečnosti jsme doma tak často, jak chceme. Pokud nemáme nějaké promo aktivity, funguje to tak, že v neděli po koncertě jedeme domů a jsme doma do pátečního rána. Obecně platí, že muzikant je doma tak, jak chce. Pokud chce flámovat, bude to dělat celý život, pokud je to zodpovědný otec roku (hrdě se narovná), bez problému si to zařídí.

V kapele jste čtyři bratři. Upřímně si vůbec nedovedu představit, že by za mnou jednoho dne přišli moji čtyři synové se slovy "Ahoj mami, chceme se živit muzikou, co tomu říkáš?" Jak to probíhalo u vás v rodině?
U nás to naše muzicírování nebylo úplně dobrovolné. Když se narodil Ivan, táta prohlásil: "Super, že je třetí chlapec, máme bubeníka." Náš otec byl zábavový muzikant, i my jsme s ním čtyři roky hráli zábavy. Jenomže to je makačka za málo peněz, takže jsme potom řekli dost a napadlo nás, že bychom my mohli zkusit být ta slavná kapela mezi Elány a Olympiky. Naštěstí nám to sakra vyšlo.

V listopadu připravili No Name kompilaci Love SongsBěhem šestnácti let existence vydali No Name sedm studiových alb. Když jsem si procházela vaši historii, zaujalo mě přesné datum vzniku, tedy 26. srpna 1996. To jste si ten večer řekli: "Pojďte, kluci, odedneška jsme No Name!"?

Za ty prachy, proč ne? (smích)

Stalo se vám už někdy, že jste neměli náladu a že jste ty úsměvy museli opravdu násilím držet?
Ono to jde hlavně z fanoušků. Když jsme na pódiu, ti lidé nás tak nakopnou, že to je síla. Tomu se nedá odolat.
Zoli: Vzpomínám si, že jsme jednou hráli v nějakém kulturáku u nás na východě, přišlo nám tam asi sedm a půl člověka. Chvíli jsme přemýšleli, jestli vůbec budeme hrát, ale pak jsme si řekli, že si uděláme takovou "placenou zkoušku". Ti lidé byli tenkrát tak šťastní, že jsme to odehráli, to si neumíš představit.
Igor: Každá kapela touží být slavná. Nám se to podařilo vlastní tvorbou, bez nějakého uplácení, bez protekcí. Teď jsme vyhráli Českého slavíka bez hranic, kategorii, o kterou se bijí No Name, Horkýže, Elán, Žbirka a další. A my ji máme pátý rok po sobě - no co by za to dali jiní! No pověz - nemáš důvod k úsměvu? Nonstop! Takhle spíme. (široce se usmívá)

Jak moc jsou vaše texty autobiografické?
Já tak proplétám ten život naší hudbou. Ideální je, když žiješ to, co zpíváš a zpíváš to, co žiješ. Pak se do ničeho nemusíš vciťovat a předstírat a podobně.

Během šestnácti let existence vydali No Name sedm studiových albTo zní romanticky.
Ano, je. Například písnička Prvá je o mojí ženě. Není sice moje první fyzicky, ale je to první žena, která mě pochopila. S manželkou jsme se dohodli, že ona bude moje první a já zase její. A co bylo před tím, si nikdo nepamatuje.

Kolik písniček jsi pro ni napsal?
Asi tři jsou inspirované přímo. Jednou jsme si spolu tak nějak povídali a ona mi najednou povídá: "Igorku, kvůli tobě chci být lepší člověk." Z toho vznikla písnička Byť lepší. Ale inspiruje mě nonstop a k velkému množství písniček mi dala impuls právě ona.

V listopadu jste vydali dvojalbum Love Songs. Máte vůbec nějaké písničky, které v sobě tématiku lásky neobsahují?
Tak například písnička Hľadám. Ta je taková filosofická o principu bytí. My jsme se ale nikdy netajili tím, že pro nás jsou emoce základem lidského bytí.

Divadlo Kalich před časem uvedlo muzikál Osmý světadíl složený z písniček Elánu. I z vašich songů by se něco takového dalo poskládat. Napadlo vás to?
Ano, už jsme takovou nabídku i dostali. Považujeme to zatím za patronu, kterou nechceme vystřílet hned teď. Je to zatím v našich hlavách, uvidíme, jakou formu tomu dáme, bavíme se o tom.

text: Katarína Straková, foto Universal