Blaze Bayley: Mnoho fanoušků Iron Maiden mě stále nenávidí

Začněme u Iron Maiden. Jak vzpomínáš na roky, které jsi s kapelou v devadesátých letech strávil?
Byly to krásné časy. Mnoho fanoušků mě podporovalo, hodně z nich bylo i z České republiky. Hodně jsem se toho naučil, speciálně o skládání hudby. Myslím, že věci, které jsme udělali se Stevem, Davem a Janickem se skvěle uchytily. Tyto zkušenosti jsem pak dále využil během svojí sólové kariéry. Na druhou stranu, spoustu fanoušků mě nenávidělo a stále nenávidí, protože mě viní za odchod Bruce Dickinsona.

Jak velkým zlomem byl příchod od Wolfsbane k Iron Maiden?
Když použiju sportovní terminologii, představ si, že hraješ fotbal a přestoupíš z vaší třetí ligy do britské Premiér League. Tohle bylo stejné - pořád je to stejná hra – v mém případě zpěv v kapele, ale vše je mnohem intenzivnější, očekávání dobrého vystoupení mnohem větší a všude okolo je mnohem víc stresu. Už to není jen o hudbě – setkáváš se s novináři atd.

• Iron Maiden dorazí se svojí osmdesátkovou show i do Česka

Viděl jsi tehdy také nějaká negativa?
Litoval jsem, že se nemůžu tak často setkávat s fanoušky. Nezbývalo příliš prostoru například pro podepisování. Iron Maiden je takový kolos, že kdybychom se po koncertě chtěli podepsat všem, prošvihnuli bychom ten další... Teď jsem nezávislý umělec a ze všeho nejvíc oceňuju, že mám na své fanoušky dost času, po koncertě se můžu komukoliv podepsat, vyfotit se. Poděkovat fanouškům z očí do očí je pro mě skoro stejně důležité jako samotný koncert.

Když tehdy Iron Maiden hledali zpěváka, na konkurz se přihlásily stovky lidí. Vzpomínáš si na pocit, když jsi zvítězil?
Možná bys čekal, že to bylo nadšení, ale v první chvíli to byl spíš strach z toho, že budu dělat něco, co jsem dosud neznal a protože jsem věděl, že je přede mnou opravdu velká práce. Postupem času se samozřejmě dostavil i pocit štěstí, když jsem si mohl najednou koupit věci, které jsem si dřív nemohl dovolit.

Jsi stále v kontaktu se svými bývalými spoluhráči?
Příležitostně se Stevem. Rád bych ho vídal častěji, ale zatímco já koncertuji na jihu Evropy, on je zrovna na severu nebo naopak. Oba jsme hodně vytížení. Když jsem nahrával album The King Of Metal, nebyl jsem na tom dobře s penězi. Tehdy jsem zavolal Steveovi a něco jsem nahrál u něj ve studiu, což mi hodně pomohlo.

Jaké jsou tvé oblíbené skladby Iron Maiden?
Zbožňuji skladbu The Clansman. Text sice napsal Steve Harris, ale pro mě má hodně osobní význam. Když zpívám: "Freedom!", což sahá do hluboké historie k zabírání půdy, je to opravdu hluboké. Spojuji si to totiž s hudbou. Za tu dobu, co se pohybuji v hudebním průmyslu, mám pocit, že všichni jen chtějí vytřískat peníze z fanoušků. Kapely nebo labely čekají, že si fanoušci koupí každé album, které vyjde a celkově očekávají jejich loajalitu, ale už nejsou loajální k nim. A takový typ businessu se mi příčí. Já chci dát lidem nějakou hodnotu a odvděčit se jim za jejich podporu. Jsem nezávislý hudebník a nesnažím se za každou cenu hrát na velkých akcích. Raději hraju na těch malých, kde mám bezprostřední kontakt se svými fanoušky. V posledních letech trpěl metal kvůli mainstreamové hudbě. Teď mainstream pomalu umírá a místo tohohle dinosaura přežijí malá zvířata. A já jsem jedním z nich.

Po odchodu z Iron Maiden jsi založil kapelu nazvanou Blaze, později ses osamostatnil a momentálně funguješ jako sólový muzikant. Je pro tebe tahle forma pohodlnější?
Vždycky jsem toužil po kapele a několik sestav dal dohromady. Ale není to tak jednoduché. Abys mohl zaplatit regulérní kapelu, musel bys standardně prodávat aspoň 35 tisíc cédéček. S lidmi pracuji rád, ale je opravdu těžké udržet kapelu pohromadě. Jako Blaze Bayley si na tour najmu partu muzikantů, můžu dělat to samé co předtím, hrát ty samé věci a když skončíme, tak tu koncertní sestavu zase rozpustím.

• Seven interview: Fanoušci nejvíc křičeli na Ukrajině

Jaký je ale rozdíl mezi tím, když platíš najaté muzikanty nebo vlastní kapelu?
Hlavní rozdíl je v tom, že jako součástí skutečné kapely nemůžeš dělat nic bokem a každý musí pracovat pro danou kapelu. V této situaci bych nemohl přijet do Česka a hrát se Seven a spřátelní hudebníci by mě nemohli oslovit, abych jim zazpíval na desce.

Jak jsi vlastně přišel ke svému současnému kytaristovi Thomasi Zwijsenovi?
Když jsem se osamostatnil, dělal jsem své vlastní věci. Thomas se mi ozval, jestli bych na jeho album nemohl udělat nějaké vokály. Pracoval na desce s názvem Nylon Maiden, což byly osobité a originální aranže nejlepších písní Iron Maiden. Tyhle skladby jsem sice předtím zpíval třeba třísetkrát, ale přesto to pro mě byla velká příležitost, tentokrát to bylo více o příbězích těch skladeb a jejich interpretaci.

Thomas je skvělý kytarista. Posouvá tě jeho talent někam dál?
Je to pro mě něco jako refresh. Jsem ambiciózní člověk. Chci dělat všechno na maximum a s maximálním možným výsledkem. Klidně tomu obětuju hodiny a hodiny navíc. A on je stejný, což mě udržuje v tempu.

Momentálně koncertuješ se svojí akustickou show. Jaké spatřuješ zásadní rozdíly mezi klasickým koncertem a unplugged vystoupením?
Největší rozdíl je v tom, že sám sebe slyším čistě. Jsou malé nuance a detaily, které mi v té hlasité metalové produkci chybí, a teď si ty detaily užívám, protože je konečně slyším. Celkově vzato je heavy metal o syrové síle, což je nástroj, který na pódiu při běžných koncertech využívám. Metal je taky o masivních beatech bicích, hluku a jakémsi tlaku na lidi. Unplugged koncerty jsou úplně jiné, tam na nikoho silou netlačíš. Tady musíš lidi zahrnout do svého příběhu, zapůsobit na ně. Navíc když uděláš chybu na metalovém kocnertě, snadněji se ztratí. Ale v momentě, kdy je na pódiu jeden zpěvák, jeden kytarista a jedna houslistka, jsi jednou třetinou toho všeho. A když ta jedna třetina nefunguje ideálně, máš velký problém.

• Po dlouhé nemoci zemřel Clive Burr, bývalý bubeník Iron Maiden

Na závěr bych rád vzpomněl na bubeníka Iron Maiden Clivea Burra, jenž nedávno zemřel. Vzpomeneš si na nějakou veselou historku?
Před několika lety jsem se zúčastnil akce s názvem Clive Aid v Londýně. Pamatuju si, že moje bývalá žena Debbie tehdy scházela ze schodů, aby se seznámila s Clivem, který seděl na kolečkovém křesle dole. A jak scházela, zakopla a spadla přímo na něj. Měla opravdu velká prsa, takže první seznámení Clivea s mojí tehdejší ženou bylo udušení jejími obřími prsy. (směje se)

Zbývající koncerty ACOUSTIC WORLD TOUR 2013 v ČR:

10. 4. Litvínov - ATTIC Rock Club – Bayley, Zwijensen + Seven
11. 4. Plzeň – House of Blues – Bayley, Zwijensen + Seven
12. 4. Pelhřimov – Stará Tiskárna – Bayley, Zwijensen + Seven

text: Petr Adámek, foto: Tomáš Černý