Vydáno 20.08.2013 | autor: redakce
Vladivojna la Chia, původem z Ostravy, je umělecky velmi činnou postavou na současné české scéně. Skládá hudbu, píše texty, zpívá a v neposlední řadě je také vystudovanou výtvarnicí. Řeč se kromě její nové desky Šraf a bočních projektů stočila i na téma crowdfundingových projektů.
Vladivojna La Chia interview: Jsem uzavřená ve svém světě
Vladivojna La Chia
Šraf sis z většiny nahrála sama. Co všechno za hudební nástroje ovládáš?
Nahrávala jsem si komplet elektroniku, basu, kytaru, no a vokály samozřejmě.
Jak se ti podařilo navázat spolupráci se saxofonistou Joem Cohenem?
Přes Bena Yonase, který produkoval Lence Dusilová album Mezi světy a já tam Lence něco málo zpívala. Napsala jsem mu, že jsem zrovna v San Franciscu, kde on žije, že dělám nové album a potřebovala bych tam nahrát nějaké party na saxofon, Joea mi doporučil, že je v SF nejlepší.
Plánuješ něco speciálního k novému albu? K tvému minulému albu Bohémy vyšly Vladibajky.
No vlastně plánuju, na fyzickém nosiči bude o pár písní více než na albu co vyšlo digitálně. Rozhodla jsem se k tomuto kroku teď v létě, protože mi přišlo, že to album je zbytečně krátké. Bude tam třeba skladba Molly Sweeney, kterou jsem složila pro stejnojmenné divadelní představení, které od září uvede divadlo Rokoko. Premiéra byla už v červnu, v hlavní roli s Danou Batulkovou.
Když mluvíš o Molly Sweeney, čeká tě ještě něco podobného?
Ano, teď připravuji hudbu k divadelní komedii. Opět pro divadlo Rokoko a v režii Ondřeje Zajíce. Pak bych měla dělat hudbu k jednomu seriálu, který se už točí. Jestli máte chuť si poslechnout scénickou hudbu, kterou jsem dělala, mrkněte na mé nové tématické stránky - další filmová a divadlní hudba tam bude přibývat.
|
Z výtvarného umění se zabývá tvorbou grafik, kreseb, maleb a komiksem, ty pak vystavuje na společných i samostatných výstavách. Už pět let má vlastní pořad na ČR3 Vltavě s názvem Čajovna. V poslední době složila hudbu k divadelní hře Molly Sweeney, která měla premiéru 13. června v divadle Rokoko. 16. dubna vypustila do digitálního světa album Šraf a díky podpoře projektu HitHit je na spadnutí vydání i fyzického nosiče. |
Pamatuješ si, o čem byla úplně první písnička, kterou jsi složila? A kdy to bylo?
První písnička, kterou jsem složila a nahrála se svým kamarádem, se jmenovala Sebevrah a bylo nám tenkrát asi 9 roků. Snažila jsem se tehdy o výchovný text, jakože fakt není hezké se zabíjet, že maminku s tatínkem by to asi moc bolelo.
Existuje nějaká zpěvačka nebo zpěvák, kteří by tě nějak zásadně ovlivnili nebo inspirovali?
Nevím jestli inspirovali, spíš bych řekla, že byli zpěváci, které jsem opravdu milovala a vlastně je mám pořád moc ráda a to Davida Bowieho, Stinga, Marizu, Matta Johnsona z The The, PJ Harvey, Kate Bush, Freddieho Mercuryho, Sharleen Spiteri z Texas, Annie Lennox, Bona, Jonathana Davise, a další.
V čem vidíš rozdíl - pokud nějaký existuje - ve skládání hudby pro divadlo a pro film?
No, pro film je to větší haló. Jinak bych řekla, že žádný.
Uspěla jsi v crowdfundingovém projektu HitHit. Upřímně - čekala jsi, že se ti podaří částku vybrat? Co jsi za přispění slíbila a jak daleko je realizace "odměn"?
No, upřímně jsem doufala, že částku vyberu a ještě čekám až budou hotové fyzické desky a mohu začít s rozesíláním odměn. Některé už jsou rozeslané. Naštěstí je termín na rozesílání odměn do půl roku. Mezi odměnama jsou napřílad mé kresby a grafika, o které byl zájem a to mě moc těší.
Jsou podobné projekty nadějí nezávislé hudby?
Těžko říci. Vše je hodně pomíjivé a dočasné. Facebook byl na začátku taky pecka a fungoval skvěle jako bezplatná propagace, ale teď už je předimenzován. Servery jako HitHit pomáhají, jenže teď se na ně nalepila velká studia a trošku se obávám, že ten smysl podporovat nezávislé tvůrce, kteří za sebou nemají velké sponzory, se začne brzy rozmělňovat. No, nemalujme čerty na zeď, já tomu pořád ještě fandím.
Pro tvoji tvorbu je charakteristická multižánrovost. Existuje nějaký hudební styl, který by ti neseděl?
No, já nikdy moc hudbu nevnímala po žánrech, ale po emocích, energii a sdělení. Zjistila jsem, že je všechno možné, jen to prostě musí být dobré a pro každého je dobré něco jiného.
Máš za sebou umělecky velmi plodné období, co plánuješ dál do budoucna? Dočkáme se turné k desce Šraf?
Turné bude, ale na něm zahrajeme písně ze všech alb. Žádné nijak neupřednostňuju. Hraji také hodně sama v rámci svých recitálů, kde krom hraní taky čtu ze svých Vladibajek. Plánuji další scénickou hudbu, pak budu mít ještě do konce roku tři výstavy. V zimě bych měla jet na malé turné po Kalifornii, nic velkého. Spíš malé kluby, hospody a kavárny, na to se moc těším!
Co z aktuální české i světové hudby posloucháš?
Tím, že každý měsíc moderuju na Vltavě rozhlasový pořad Čajovna, se musím trošku poohlížet po hudbě, protože jsem hodně uzavřená ve svém světě. Z českých interpretů mám moc ráda duo Dva pro jejich roztodivný svět, ale teď jsem nedávno s tátou poslouchala s nostalgií desky od Vladimíra Mišíka a ETC. Ze zahraničních interpretů mám asi nejraději brooklynskou partu Yeasayer, kteří mají za sebou zatím dvě nádherné desky. Naposledy jsem poslouchala nové Daft Punk a něco od anglické pianistky Joanny Macgregor.
text: Nikola Illeová, foto: Tomáš Tesař
Do hudebního světa poprvé vstoupila Vladivojna la Chia roku 2001, kdy vydala první EP se skupinou Kočičíčíči. O rok později spoluzaložila kapelu Banana, se kterou natočila alba Banana, Trip a Jungle. Na sólovou dráhu se vydala v roce 2009 úspěšným albem Tajemství Lotopu. Na základě tohoto alba navázala spolupráci s Janem Hřebejkem a složila hudbu k jeho filmu Nevinnost z roku 2011, díky níž si vysloužila nominaci na cenu Českého lva a druhým místem proměnila nominaci na Cenu české hudební kritiky. Téhož roku vydala své druhé album Bohémy, spolu s knížkou vlastních ilustrací a bajek s názvem Vladibajky.
