Vec interview: Pořád jsem dítě

Rozhovor pro iReport probíhal v pohodové atmosféře po vystoupení na festivalu United IslandJak se vám dnes hrálo?
Výborně. Lidi vědí, kdy jejich kapela hraje, vždycky se někde zdrží, ale nakonec přijdou. Dělali jsme i různé srandičky, tak jsme asi byli dobrá atrakce.

Den před tím jste hráli celkem pozdě v Bratislavě, jak to dáváte?
To byla celkem nálož, neděláme to často. Koncert skončil v jednu a hned jsme vyrazili na cestu. Na hotel jsme přijeli v pět, a i když jsme spali jen pět hodin, bylo to lepší než jít z auta rovnou na stage.

Koncem roku 2012 jsi vydal svoji třetí sólovou desku Stereo Farbo Slepo. Podle kritiků je to tvoje nejlepší deska. Dokážeš to sám nějak zhodnotit?
Vždycky, když vydám CD, mám z něj pocit, že je nejlepší, co jsem kdy vydal. Trosky se nedají s ničím srovnávat a vždycky, když vydám další desku, jsem s ní spokojený. Časem se mi to samozřejmě rozleží v hlavě a už si říkám, že bych to takhle nenapsal, mám už jiný názor na věc a dívám se na to jinak. O své další desce budu zase přesvědčený, že je nejlepší.

Jak se CD prodává?
Dobrý. Lidi mají největší radost, když si můžou CD koupit takhle po koncertě z ruky s podpisem. Pokecáš s nimi, je tam osobní kontakt a tím pádem přidaná hodnota. CD jsem si poprvé vydal sám, tak to vnímám úplně jinak. Dneska jsem prodal všechna CD, co jsem měl, ale možná bych prodal ještě víc. Vydali jsme i vinyl s nákladem 300 kusů. Nejsou to žádné závratné sumy, neprodávám 20 tisíc kousků jako Rytmus, ale držím si svůj standard.

Má podle tebe vydávání CD budoucnost nebo uvažuješ o jiném médiu?
Prodávám elektronicky na Bandcampu, iTunes... Ale když už nic jiného, CD je místo, na který můžeš získat třeba podpis po koncertě a pak si to nahraješ do compu. CD není ošklivé médium, nejkrásnější je samozřejmě vinyl, ale pořád je to jen hudba - sice v jiné hmotné formě, ale dobrý pocit musíš mít hlavně z toho audiozáznamu. Už dávno předpovídali CD zánik, ale lidi ho pořád chtějí. Na MP3ku se po koncertě nepodepíšeš a nepředáš ji z ruky do ruky.

Jsou nějaké české nebo slovenské kapely, o kterých bys mohl říct, že tě opravdu baví?
Baví mě Korben Dallas, kterým právě vychází nová deska, dále Billy Barman, to je indie kapela, a potom Puding pani Elvisovej. To jsou moje oblíbené kapely. Pak spíš producenti, co dělají elektronickou hudbu. Na Slovensku je co poslouchat.

• LIVE: Vec a Supa dokázali, že dobrý hiphop lze dělat i bez velkého ega

Máš za sebou dvě úspěšná turné k desce...
Jedno bylo SamSystem Tour, to jsem byl já, Škrupo jako zpěvák a DJ a Supa z Moja reči. Tohle turné mělo asi osm zastávek a druhé Vec mi Zlokot mělo šest zastávek. Jedno bylo lepší než druhý! Na každém turné byly vydařené i méně vydařené koncerty. Zažili jsme hodně srandy, všelijaké příhody a zkušenosti. O turné se nikdy nedá říct, že bylo slabé. Ještě si ze sebe i z ostatních umíme udělat srandu. Co se týká návštěvnosti, tak my nevyprodáváme haly o 1 500 lidech, možná to přijde, nevím. Obě turné ale probíhaly v příjemné atmosféře.

Jak tě napadlo hrát s živou kapelou?
Nejdřív jsem se začal paktovat s Champion Sound, to bylo na popud Affra. Hráli jsme na festivalech ještě před vydáním Stereo Farbo Slepo. Pak když jsme vymysleli, že Vec a Zlokot budou mít společné turné, tak jsme se rozhodli nazkoušet společně nějaké věci. Asi třetinu koncertu nám hráli oni, připojili se a bylo to super.

Jak si vybíráš lidi k sobě na desku? Co třeba Juraj Benetin?
Slyšel jsem ho na nahrávce Zlokotu, kde zpíval refrén ve skladbě Môj maly byznys. Tak jsem za ním přišel, že bych chtěl něco udělat. On znal moji tvorbu - Vece i Trosky, takže na to hned kývnul. Poslechnul jsem si jeho CD, to bylo něco neuvěřitelného. On má skvělý, nenapodobitelný hlas. Úplně se mi hodil do Placeba i do Samotára. Zazpíval to super. Věci se udály tak, že jsme se spojili.

Co je u tebe nového, chystáš singl, klip...?
Jeden klip je připravený, musí se jen natočit. Nerad říkám konkrétní plány, ale ještě na pár skladeb klipy chceme natočit - na ty největší hity. Pohár vína ani nepotřebuje klip, lidi na tuhle skladbu reagují nejlíp. Má reggae nádech, mám rád skladby, které jsou veselé, ale ne tupé. Tahle skladba má vývoj i strukturu.

Odbočíme. Co jsi dělal 17. 11. 1989?
Chodil jsem na základní školu do sedmičky a měli jsme třídu s okny do dvora. Bylo volno a hráli jsme si v parku, byl trochu napadaný sníh. Nevím, jestli bylo volno proto, že měli učitelé nějaký poplach, nebo to bylo na 17. listopadu nezávislé. Jestli to tak je nebo se mi to s něčím míchá, nevím.

Poznal jsi po 17. listopadu nějakou změnu?
Ne, to jsem byl harant. Politika nebo společenský život mi nic neříkaly, tehdy jsem řešil fotbal nebo hokej na ulici, ani hudbu jsem tehdy neřešil. Dost pozdě jsem přicházel na hodně věci, kterým se moji kamarádi už dávno věnovali, holku jsem měl mezi posledníma.

Co pak dál na střední?
První dva roky na gymplu jsem byl ještě děcko, co patří na základní školu. Pak už se potkáváš se staršíma lidma, než jsi ty, ty mají jiné zvyky a řeší něco dospělejšího. Ty se jim chceš podobat a tím dospíváš. Vzpomínám si, že ještě v prváku na gymplu jsem měl blok z Brava s kapelou New Kids on the Block. Úplně nesmyslná haluz - skupina, kterou poslouchaly spíš holky než kluci, boyband pro baby. Někteří z nich rapovali a bylo to chytlavé, tak se mi to líbilo. Gympl mi vystihuje slovo dětství. I dneska mám pocit, že jsem pořád děcko, myslím, že to mám pořád do jisté míry v sobě a na mých reakcích je to někdy znát.

Vybavíš si nějaký okamžik v životě, na který si opravdu hrdý?
Já to tak nemám, nechce se mi seřazovat věci, ať už podle kvality nebo něčeho jiného.

A nějaký, kterého lituješ?
Vzpomínám si, že jsme jednou s kamarádem brutálně zabili psa. Byl to jeho pes a chtěl se ho zbavit, tak jsme ho dali do pytle, takovou těžkou sekerou jsme ho ubili. Nechci říct, že jsem tu sekeru nedržel, byl jsem u toho, takže jsem toho byl součástí. Pak jsme se dozvěděli, že ta fenka byla těhotná. To bylo takové nepříjemné, měl jsem z toho špatný pocit. Ale dítě se z toho oklepe a až zpětně se mi to teď vybavilo. Že jsme to udělali a že to byla kokotina.

Které vlastnosti na sobě nemáš rád?
Určitě nejvíc lenost, možná to, že v některých směrech jsem málo ambiciózní, častokrát si jdu svou cestou, vím, že nějak to dopadne, ale ne že bych se za tím hnal. Spíš nechávám věci plynout. Není to praktické. Když nemáš nic, za čím bys tvrdě šla, tak za tím tvrdě nejdeš, výsledky se dostaví tak jako tak, ale pomaleji.

A které vlastnosti máš na sobě rád?
Že jsem v podstatě od srdce dobrý člověk a nebojím se to říct. Nepřeju nikomu nic špatného, neřeším věci za někoho zády a jsem pravdomluvný. To na sobě někdy rád nemám, protože to často přináší problémy. Někdy bych se měl radši zahryznout do jazyka a nic neříkat, lidi jsou někdy radši, když jim zalžeš.

Jak bys definoval, co je umění?
To je asi nejrelativnější pojem. Každý, kdo něco tvoří, si myslí, že to je umění. V podstatě i kýč je umění. I špatné umění je umění, jen je špatné. Umění je asi to, když začne někdo něco tvořit. Buď si kreslit, nebo modelovat kuličku z hovínka a dá tomu nějakou formu, psát texty, básničky, vymýšlet scénáře. Něco, čemu dá formu a může to odprezentovat. Dá tomu název nebo tomu název nedá. Co je dobré nebo špatné umění, to je na každém, každému se líbí něco jiného. Když to mám celkově definovat, je to něco, co si vytváříš sama a prezentuješ to.

A co hudba?
Hudba je pro mě kombinace zvuků, která... To je velmi těžká otázka. Hudba je asi spleť zvuků daná do nějaké formy. Vytváří to něco, co si můžeš oblíbit nebo nenávidět, to je asi hudba. Pro mě je hudba velmi podstatná část života, věc, o kterou se můžu opřít, kterou dělám a někteří lidé ji nazývají umění. Můj přínos tomuto světu je asi hudba.

Když jsi začal s muzikou, začal jsi rapovat?
Primárně jsem byl DJ a potom asi po roce jsem začal rapovat, protože kluci z naší crew rapovali. Myslel jsem si, že bych to zvládl líp, tak jsem začal a už jsem u toho zůstal. Ale pořád jsem i DJ, takže rád scratchuju.

Řekneš mi svůj oblíbený vtip?
Poslední? Židovský. Jak poznáš židovského basketbalistu? Trčí mu nohy z pece. Těmhle hloupým se nejvíc zasměješ.

Otázka od fanouška: Proč si říkáš Vec a co tím chceš říct?
Východoevropský cestovatel.

Chceš něco vzkázat fanouškům?
Jestli nějaké mám, byli dnes tady v Praze na United Islands. Měl jsem z nich pocit, že se skvěle baví a všechno potřebné jsem jim řekl. Řekl jsem jim, že mám rád, když se smějí a po skladbách tleskají, a když řeknu, že mám cédéčka, jdou si je koupit. A co bych chtěl říct čtenářům iReportu, to je: Poslouchejte dobrou hudbu a nenechávejte si radit recenzemi... Dobře, nechte si poradit, ale nezatracujte nebo nevychvalujte muziku jen na základě toho, co psal recenzent, zkuste si udělat svůj vlastní názor. Nejdřív si poslechněte desku a pak si přečtěte recenzi. Tohle je lepší postup, než ten opačný.

text: Hedvika Pajerová, foto: Patrik Gubiš, archiv Vece