We on the Moon interview: osamocení punkrockeři z Evropy 2

We On The Moon

Dostali jste se do komerční sféry, jako je Evropa2, T-music chart atd., což se zas tak často mladým českým kapelám, které zpívají anglicky a dělají punkrock, nepodaří. Jak to vnímáte?
Radek: Pro nás to určitě byl impuls do budoucna. A taky impuls pro ostatní kapely, které mají vyjadřovací jazyk angličtinu, že to prostě jde. To, že se povedlo dostat anglicky zpívající českou kapelu na Evropu 2, je svým způsobem... průlom?
Tomáš: Je to stoprocentně průlom, protože my jsme dorazili z undergroundový scény a vystoupili jsme z řady těch malých kapel. Kapela se tam dokáže dostat, pokud je dobrá, pokud osloví lidi, pokud vrazí prachy do těch písniček. Doufáme, že jsme otevřeli dveře dalším, které tady jsou.

Berete ty mladé kapely, které zpívají anglicky a jsou plné energie dělat muziku, jako konkurenci?
Tomáš: Myslím, že je super to, že jsme se všichni shodli, že tady nemáme konkurenci v tom ohledu, že by tu někdo hrál to, co my. Ale myslím si, že i kdyby někdo hrál, tak v tom nebude nějaká zášť. Pokud by ta kapela byla dobrá, budeme jim to jedině přát. Muzikanti nejsou fotbalisti, my si nezávidíme. Pokud najdeme mladou talentovanou kapelu, tak s ní budeme klidně rádi jezdit, pokud si sedneme i jako lidi. Zkrátka to není o žádné zášti.

• RECENZE: Tonight Show: We On The Moon aneb Fall Out Boy z Brna

Pouštěli jste si doma Evropu 2, abyste se slyšeli z rádia?
Tomáš: Tak určitě! (smích) Byla to pro nás pecka! Často jsem jel s někým v autě a zrovna to hráli. Ale ten nejlepší moment byl, když mi volal dojatý táta, že nás tam slyší. On mi nikdy moc v muzice nevěřil a najednou byl šťastný a byl na mě hrdý. To bylo skvělý. Pak mi volal Nasty (moderátor Evropy 2, pozn.red.) a dělali jsme rozhovor přímo do éteru. To jsme poslouchali pak celá kapela. Je super se tam takhle slyšet.

Narazil si na to, že ti táta nevěřil v muzice. Proč?
Tomáš: Táta je věčný skeptik. Je to realista a ví, jak to chodí. Všichni víme, jak je to tady v Česku, a to nejen s muzikou, funguje. Těch kapel, které se tím dokážou živit, je docela málo, a tohle byl takový ten první krok, že to jde. Že jsme se dostali tam, kam se dostane jedno procento takovýhle kapel, že jsme dostali ten prostor. Protože každý si drží ten svůj, nezajímá je moc nějaký experimentování, mají Justina Biebera a Miley Cyrus. Tím je ale nechci hanit, protože nám Evropa strašně pomohla. Tak uvidíme, co z toho bude dál.

Co musí mladá, svého času ještě neznámá, kapela kvůli proražení obětovat? A to třeba i finančně?
Tomáš: Tuhle otázku miluju. (neskrývá nadšení) Kapela vypustí nahrávku, je relativně dobrá, ale je nahraná někde v...budeme říkat v garáži. (smích) Ano, může tam být nějaký potenciál, ale agenti nebo rádia chtějí nahrávku, která má zvuk. A to si hodně kapel neuvědomuje. My jsme do toho něco investovali a jsme najednou "tady" a oni jsou pořád "tam". Pokud ostatním kapelám profíci a lidi z branže řeknou, že je to dobrý a má to šanci, tak si musí ujasnit, co tomu chtějí obětovat. Jsou to peníze, námaha, prostě všechno. Taková léta odříkání. My jsme do toho už vrazili hodně, hodně jsme obětovali, ale ani na moment jsme nelitovali. Ono se nám to vrátí.
Radek: V první řadě jsme si nakoupili pořádný nástroje a aparaturu, a pak nám pomohl producent Boris Carloff, což byl další krok, právě rozhodnutí pro producenta. To ale taky něco stojí, stejně jako nějaký PR atd.
Tomáš: Chce to velký oběti, ale jde to. A ať mi nikdo neříká, že ne. Nemám rád alibismus "nejde, nejde, nejde". Když se fakt snažíš, tak si toho časem prostě někdo všimne. Někdy to trvá, ale jde to!

Jak došlo ke spojení s Borisem?
Radek: Udělali jsme jednu písničku, o které jsme si říkali, že je fakt dobrá a že bychom ji mohli dostat do rádia a do televize, tak jsme se rozhodli, že ji půjdeme nahrát. Dohodli jsme se s klukama, že si k tomu vezmeme nějakého producenta, který nám poradí. Vybrali jsme tři jména, mezi kterými byl právě i Boris. Kontaktovali jsme ho.
Tomáš: Já jsem Borise oslovil na Facebooku. Je to trapný, ale je to tak. Poslal jsem mu dema, on byl nadšený, líbilo se mu to. Sešli jsme se, domluvili se, jak co budeme nahrávat, a šli jsme na to. Doufáme, že tady ta spolupráce bude dlouhodobá. Boris nám věří, má zkušenosti a poradil nám, jak to chodí.

Účastnili jste se českého Youtube festu. Dostali jste se do finálové patnáctky, nakonec jste skončili třetí. Myslíš, že i tohle vám nějakým způsobem pomohlo?
Tomáš: Přihlásili jsme se tam na poslední chvíli a neměli jsme ani pořádný videoklip. Ale měli jsme radost, že jsme skončili třetí, byl to pro nás úspěch. Dostali jsme se na fesťáky..

Třeba na Rock for People. Tam byste ale hráli i tak, nezávisle na Youtube Festu, ne?
Tomáš: Asi ano, byli jsme oslovení pořadatelem Petrem Fořtem, ať tam zahrajeme.

• Český YouTube Fest: zvítězili IAN , za nimi Dirty Blondes a We On The Moon

Rock for People patří k našim top festivalům. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Radek: Usilovali jsme o to už asi dva roky zpátky. Ale nevím, jestli to bylo tím materiálem, tím, že jsme nebyli vyhrátí nebo kontaktama, ale nedostali jsme se tam. Podařilo se to až letos. Byli jsme z toho strašně nadšení, moc jsme se na tu akci těšili. Nakonec jsme tam strávili tři dny ze čtyř. Užili jsme si festival jako návštěvníci, i jako kapela na pódiu. Organizace je tam fakt bezkonkurenční. Od akreditací, přes vystoupení až o postarání se o kapely.

Prohlásili jste, že máte sen získat hudební cenu Anděl, třeba za Objev roku. Stále máte takové ambice?
Tomáš: Hrozně. Já o tom sním. Bylo by to skvělé. Máme album, které zatím má super recenze, udělali jsme klip a dostali jsme se nějak do povědomí. To jsou kritéria, které musíš mít splněné k té nominaci.
Radek: Když byly poslední Ceny Anděl, Boris byl nominovaný na šest cen. Vyhrál tři a my jsme se na to dívali v televizi a prožívali jsme to, jak kdybychom tam byli my.
Tomáš: Borisovi jsme to hrozně přáli. Celkově ty ceny vypadaly jak Grammy, udělují je kritici a to je super. Nechme se překvapit!

text: Martina Černá