Insania interview: Provokatéři, kterým Bůh poskytuje sexuální služby

Vydáno 17.12.2013 | autor: redakce

Insania na podzim vypustila novou nahrávku Zapal dům, poraž strom... Všudypřítomná jízlivost a provokace je v jejich podání často zábavná, ovšem zpěvák, kytarista a textař Poly se u psaní příliš nebaví. "Mám nějaké své vnitřní běsy a psaní je pro mě díky tomu velké psychické utrpení," říká.

Insania interview: Provokatéři, kterým Bůh poskytuje sexuální služby Insania interview: Provokatéři, kterým Bůh poskytuje sexuální služby

Insania 2013 01Insania na podzim vydala album Zapal dům, poraž strom...


ČISTÁ PROVOKACE


Máte venku novou desku Zapal dům, poraž strom... V čem je nahrávka po hudební a textové stránce jiná oproti předchozím počinům?

Poly: Novinka navazuje na předchozí album Kult hyeny, hlavně hutným kytarovým zvukem a celkovým propojením metalového zvuku s elektronikou. Textově jsme se trochu uklidnili. Je tam víc sarkasmu a vtípků, které možná občas posluchače urazí, ale to je účel. Naše texty mají provokovat.

Podle hesel a sloganů jako např. "Náš Bůh nám poskytuje jistý sexuální služby, stejně jako my jistý služby poskytujem vám" to vypadá, že ses u psaní docela bavil.
Poly: Nebavil. Mám nějaké své vnitřní běsy a psaní je pro mě díky tomu velké psychické utrpení. Než napíšu text, zmačkám a vyhodím spoustu papírů a do poslední chvíle nejsem spokojený.

Na desce se ve velké míře objevuje tématika pekla, démonů atd. Je to určitý metaforický odraz těch vnitřních běsů, které jsi zmínil?
Poly: Určitě! Ale nejen to. Například skladba Sfoukni za mě svíci je niterní text, který se dotýká otázky podstaty existence na tomhle světě. A tohle jsou démoni, kteří mě cupujou mnohem víc než nějaké představy o čertech.

Funguje pro tebe psaní jako očistec?
Poly: Právě že ne. Je to pro mě vážně utrpení, na samotný proces psaní textů se nikdy netěším. A když ten den skončím, jsem na tom ještě hůř, než když sednu k papíru. Zadostiučinění přichází až tehdy, když se podaří text po pár dnech dokončit a mám z něj dobrý pocit.

Texty jsou ve vaší tvorbě zcela zásadní. Už z názvu nové desky Zapal dům, poraž strom... je zřejmé, že stále neuhýbáte z cesty jízlivosti a plivání jedu...
Poly: Takhle provokativní jsme až poslední dvě tři desky. Dřív jsem si utíkal do vnitřního světa a neřešil v textech skutečnost. Reálný svět komentujeme až poslední dobou. Ty všelijaké metalové klišé mě nebaví. A ani mě nebaví tvářit se zaťatě a vážně. Nadhled a odstup je hrozně důležitý. Některé naše texty nemají hlubší význam, jejich účelem je čistá provokace. Shodit ikony, na které se velká část lidí bojí jen sáhnout.
BlackDrum: Někoho to nakopne, jiný se zasměje, další urazí. A tak to má být.
Poly: Konkrétně s prvním singlem Božská komedie jsme měli problémy v jednom nejmenovaném rádiu. Ano, v té skladbě jsou nějaké vulgarismy, ale mají přesnou funkci a nejsou použité samoúčelně. Přijde mi to jako pokrytectví, pohoršovat se nad ostřejšími výrazy, když takhle v soukromí mluví celý národ. Ale možná jde i o to, že hrajeme tvrdou muziku. Myslím, že kdyby takový text udělal Kryštof, tak to v rádiu bez problémů pustí.

 

NEJVĚTŠÍ ZLO SOUČASNOSTI JE KULTURNÍ ÚPADEK


Na desce se často objevuje tématika náboženství, Boha, Ježíše. Myslíte si, že jde o aktuální téma?

Poly: Snažil jsem se toho zbavit, ale nejde to. Nechtěli jsme se lacině vůči komukoliv vymezovat, ale pořád mě tahle zahleděnost lidstva do Boha fascinuje. Proto jsou pro mě veškerá biblická témata atraktivní terč.

Jste podobně jízliví i v reálném životě?
Poly: Kluci jsou dost tolerantní a s věkem se zklidnili. Já to mám naopak. Ve dvaceti jsem byl vyklidněnej, teď se nasírám mnohem častěji a bývám vzteklej. Ve studiu jsem třeba ze zoufalství rozmlátil notebook, za což se stydím. Ale co nesnáším úplně nejvíc ze všeho, je přizdisráčství. Pokud lidem něco vadí, mají to na rovinu říct a ne se tvářit, že je všechno v pohodě. Chtít být s někým zadobře jen proto, abys vyšplhal výš, je pokrytecké.

insania zapaldum COVMáš pravdu, že v šoubyznysu to takhle funguje. Ale v undergroundu snad ne...
Poly: Máš pravdu. Naštěstí nemáme hudbu jako zdroj obživy. Můžeme díky tomu být naprosto svobodní, jak v názorech, tak i v tvorbě.

Vraťme se k tématice démonů a zla. Co je pro vás největší zlo současnosti?
Poly: Asi kulturní úpadek. Co lidi čtou, co poslouchají, jak tráví čas. Proč je nejprodávanějším denníkem Blesk? Proč se v komerčních rádiích hraje tak plytká hudba? Proč lidi koukají na to, jak pár lidí, kteří nic neumí, zavřou na pár dní do nějakýho baráku?

 

HAJZLÍK A REBEL JOE

Zaujal mě slogan: "Chceš-li konat dobro, je dobrý znát základy zla". Funguje to takhle i v realitě?
Poly: Tohle je aforismus, který nemusí být absolutní pravdou, ale měl by člověka vyprovokovat, aby nad ním přemýšlel.

A další útržek textu: "Sfoukni za mě svíci, až nebudu mít co říci." Obáváš se, že něco takového může nastat? Že už nebudeš mít co říci?
Poly: Jo, toho se obávám. Jednak toho, že za pár let nebudu mít co říct a taky toho, že bude zbytečné, abych vůbec něco říkal. Denně jsme zahlcováni tvorbou, která co říct nemá a nikdy neměla a její účel je jen vydělat peníze. Tohle by pro mě a pro celou kapelu nemělo smysl. Než chrlit nějakou vatu, to budeme radši zticha.

Kdo je vlastně Joe, který je taktéž častým obsahem vašich textů?
Poly: To je moje alter-ego. Prožívá určité věci, které si já sám nemůžu dovolit, protože jsou často za hranou zákona, ale jsou zábavné a chvílemi i vtipné. Joe je hajzlík, nositel revolučních a rebelských myšlenek.

U Kultu Hyeny jste udělali akci pro fanoušky, kdy vám v rámci soutěže posílali obrázky s vysprejovaným logem kapely pode šablony, která byla součástí vinylu. Chystáte nějakou podobnou rošťárnu i s novinkou?
Poly: Tentokrát máme bonus v podobě aplikace pro vychytralé telefony. Každý, kdo si koupí cédéčko, si do telefonu bude moci stáhnout zdarma naši aplikaci a přes tu si může prohlížet skrytý závadný obsah bookletu a proniknout do temného světa. Tu aplikaci budeme průběžně aktualizovat, budou se tam objevovat nové věci, v plánu je třeba virtuální hra. A bude to fungovat i se staršími booklety.

text: Petr Adámek

zavřít