Rybičky 48: Čaj slazený kokainem je jako ranní probuzení orálem

VŠICHNI JSME BUZNY

Vaše pátá studiovka má nepřehlédnutelný název. Bylo o něm jasno hned, nebo jste rozmýšleli dlouho?
Desku jsme nahrávali s přestávkami přes jeden rok. O některých skladbách bylo jasno od začátku, což byl přesně případ písničky Tohle je rock'n'roll, vy buzny. Název se nám líbil, charakterizoval nahrávání celého alba a tak jsme tak pojmenovali i desku. Zároveň bychom chtěli, aby slovo buzna přestalo být urážkou homosexuálů. Výraz buzna je podle nás označení těch, kteří buzerujou cizí hodnoty, aniž by sami tvořili. Třeba jako někteří hudební kritici (smích). Myslím tím ty, kteří vyhlížejí a čekají na desky svých neoblíbených kapel, aby jim umyli prdel. Takovej člověk není kritik, ale debil. Čili tímhle slovem neodsuzujeme 4% menšinu, ale pravý buzny!

Označení "vy buzny" u vás očividně docela zlidovělo. Říkáte si tak i navzájem?
Dopadlo to tak, že si tak říkáme úplně všichni. V dodávce jezdíme společně přes 11 let, takže výraz buzna - od slova buzerovat, jak jsem říkal - se na nás dokonale hodí. Prakticky celou cestu na jakýkoliv koncert totiž nemá nikdo na práci nic lepšího než vymejšlet, jak by kohokoliv jinýho (většinou toho, kdo sedí před ním) pozmrdil, vytočil a nebo dokonale zesměšnil před zbylo posádkou. Takže slovem buzna vlastně ukazujeme na všechny, co nás buzerujou, sami na sebe a potom ještě na všechny ostatní, protože každej je ve skrytu duše tak trochu buzna a rád občas někoho vytočí a nasere (smích)

• RECENZE: Rybičky 48 stále zajímá hlavně porno, drogy, holky a sex

Na albu zpívá několik hostů z žánrově spřízněných kapel. Zkoušeli jste pozvat, tak jako u Viva La Revolución, i někoho úplně odjinud?
Hledali jsme zpívajícího psa, ale náš management žádného nesehnal. Jinak všechny, kteří hostují na desce, jsme oslovili proto, že máme rádi je nebo jejich kapely, potkáváme se na fesťákách a koncertech a u většiny z nich jsme i jejich fanoušky. Když nám pak hostují na desce, je to velká pocta.

Vy sami desku hodnotíte jako to nejlepší z dosavadní tvorby. Čím konkrétně?
Na albu se pracovalo mnohem déle, než je u nás zvykem, hodně jsme na tom makali - od textů a muziky, přes grafiku až po novej sound a master Hodně nám pomohlo i studio Sono a samozřejmě náš dlouholetý producent Mikeš. Všechno tentokrát šlo na 150 %.

Nastal nějaký zásadní posun od předchozího počinu?
U předchozí desky nebyla moc chuť cokoliv dělat. Trochu jsme tápali a myslím, že jsme se snažili předvést víc umění, než je u nás potřeba. Možná to nebylo až tak poznat, ale z našeho pohledu to tak bylo. U novinky jsme si víc vyhráli s nápady na texty s tím, že refrén musí být refrén a že v jednoduchosti je krása a síla.

Nosnou kostrou jsou tradičně texty. Nakolik v sobě nesou zážitky z reality?
Naše texty jsou vždycky částečně fikce a částečně pravda. V některých případech bych ale nerad rozepisoval, co je co. (smích) Například song Vstaň, leť, hned teď je o tom, že jsme nasraný, co se kolem nás děje. Jenom u toho nekopeme do popelnic, ale snažíme se předat nějaké rady. Protože jakkoliv nasranej seš, "tvůj mozek jsou křídla, tvý srdce je svět." O tom to kurva je - všechno je o palici a o srdci. Pokud u tebe tohle funguje, tak přežiješ jakýkoliv svinstva a zažiješ krásný věci. Nebo song Magdalena. Poslechněte si ho, ten je taky částečně ze života.

PROBUZENÍ ORÁLEM

Jak chutná kokainem oslazený čaj, jak zpíváš ve skladbě Bohém zapomenutý dítě?
Jako když tě holka ráno probudí orálem. (smích)

Vraťmě se ke skladbě Vstaň, leť, hned teď. Při natáčení klipu jste jako kompars pozvali fanoušky. Přinesla vám tahle spolupráce nějakou novou nebo zajímavou zkušenost?
No jasně! Fanoušky jsme na natáčení klipu měli už několikrát, ale tady se nám líbilo, že jsme si s pomocí kameramana a střihače Adama Kořínka dělali na place všechno sami. S kamarádama a fanouškama jsme tam všechno projednávali, bavili se o dalších scénách a dokocne měli i pár nápadů přímo na místě. Určitě to bylo zajímavé pro obě strany a pro nás navíc zadáčo. Dělám si prdel, oni vědí...

Další song, k němuž vzniká video, je zmíněný Bohém zapomenutý dítě. O čem bude?
Klip by měl vypadat jako videohra snímaná z vlastního pohledu. Takové GTA nebo Duke Nukem. Klip je rozdělen do čtyřech částí a každá z nich musela být natočena na jeden záběr, protože nemohla být stříhána. Celý klip jsem točil já s kytaristou Péťou a k natáčení jsme opět přizvali pouze přátele z okolí a holky s bujným poprsím. (smích) Už jsme viděli první nástřel a nebude to vůbec pitomý. Ale víc neprozradím.

Pro natáčení jste si od vašich fanynek vyžádali fotky v posteli. Vybrali byste si?
To s klipem nemá nic společného. Jen mi ten den zablokovali porno stránky a neměl jsem co dělat s volným časem. (smích)

Na začátku prosince jste odehráli koncert na Žižkovském vysílači. Poměrně netradiční místo pro koncert. Jak se něco takového podařilo?
Chtěli jsme udělat na konec roku pro naše fans netradiční koncert. Našeho pasáka Martina s jeho girls z týmu napadlo, že bychom mohli zahrát právě na Žižkovském vysílači. Nám se ten nápad hodně líbil a jelikož je Martin šikovný, pro korunu ohebný žiďáček s polskými předky a německými zadky, tak to za skvělých podmínek domluvil. Byl to zážitek. I když mi bylo trochu blbě z toho, jak se ten vysílač viklal. Tan den byla zrovnanějaká vichřice a já z toho měl mořskou nemoc. Ale možná to bylo i tím, kolik tam padlo rumu. (smích)

Na jednom z nejvyšších míst v Česku jste si tedy zahráli, jaké další netradiční místo máte v merku do budoucna?
Ano, na nejvyšším místě už jsme si zahráli a teď bychom chtěli zkusit nejhlubší a nejtemnější místo v české republice. Ne, není to prdel, je to Parlament.

S NOVÝM KYTARISTOU BUDEME OPATRNÍ

Na tomto koncertě jste představili novou koncertní kytarovou posilu, Michala Brenera. Zároveň se mezi vašimi fanoušky diskutovalo o vyhazovu předchozího kytaristy Honzy Štrupa. Můžete důvody ukončení spolupráce uvést na pravou míru?
Ono je to jednoduchý. My hrajeme 11 let v původní sestavě, vycházíme spolu a dobře fungujeme. Druhou kytaru jsme hledali proto, aby měla naše muzika naživo větší koule. Proto jsme vzali Honzu jako druhého kytaristu. Na pódiu nám to šlapalo, ale jelikož to není jenom o těch koncertech, tak jsme se s ním nakonec museli rozloučit. Na Honzu byly kladeny stejné požadavky jako na každýho z nás. Bohužel za rok a půl se nic nezměnilo a naopak zhoršovalo. Víc se k tomu nechci vyjadřovat, nechceme na Honzu házet špínu. Myslím, že je to interní věcí kapely a tak by to mělo zůstat.

Rybičky 48 s bývalým kytaristou Honzou Štrupem

Jak jste se sžili s novým kytaristou Michalem?
Brenyho jsme našli hned na druhý pokus. Nechtěli jsme dělat konkurzy, ale hledali jsme spíš přes známý. Je to pan kytarista a myslím, že by nám to mohlo fungovat. Jelikož jsme se jednou hodně spálili, tak ho bereme jako koncertního kytaristu a bude s námi samozřejmě pracovat i na deskách. Ale po poslední zkušenosti budeme opatrnější.

• ROCKBLOG: Rybičky 48 - Alkohol, cigarety, sex aneb zdravý life style muzikantů

Termíny jarního turné jsou známé. Přestože vaše domovská lokalita chybí, je mezi výčtem klubů místo, kam se vracíte nejraději?
Koncert v Kutné hoře jsme měli v prosinci a za domácí scénu považujeme i Kolín, kterej je od nás kousek. Tam se uskuteční jeden ze křtů desky. A kam se nejradši vracíme? Nebudu jmenovat, protože bych některé mohl nasrat a jiní by mohli zpychnout.

Jaký je naopak váš nejhorší koncertní zážitek za poslední dobu?
Třeba jak jsme jednou jeli na koncert hodně brzo ráno, protože jsme ten den měli dvoják. Nestačili jsme se ani nasnídat a náš manažer nás v autě obdaroval koláčkama, ano, "těma" koláčkama. Do hlavy nám to přišlo přesně v moment koncertu. Všichni zhulený a bubeník ožralej. Takže on hrál rychleji než obvykle a my ostatní pomaleji. Byl to strašnej koncert, ale pak jsem viděl video a vypadalo to úplně v pohodě. Takže jsme asi profíci, i když jsme zrovna totálně mimo. Pětačtyřicetiminutovej koncert trval asi šest a půl hodiny. Aspoň nám to tak přišlo.

text: Martina Černá, Petr Adámek