UDG interview: Na pódium nalitý nelezeme

UDG: Petr a Pavel Vrzákovi

Začněme něčím oddychovým. Je únor - jak jste na tom s novoročními předsevzetími? Stále se držíte?
Pavel: Já si nikdy předsevzetí nedávám, takže mě se to netýká.
Petr: Já jsem si předsevzetí kdysi dával, ale vždycky jsem sám sebe zklamal. Takže jsem s tím radši přestal.

Zanedlouho zahrajete na Žebříku. Na posledním vyhlašování jste získali ocenění za Album roku a třetí místo za Skupinu roku. Jak jste loni oslavovali?
Petr: Zapili jsme to pořádně. Hlavně jsem rád, že se nám podařilo všechny ty ceny odvézt domů. To se totiž nedá říct o předchozím roce, kdy jsme zabodovali taky, ale zapíjeli jsme tak moc - přesněji řečeno ostatní kluci, protože já jsem kvůli nemoci nedorazil - že už tu cenu domu nedovezli.
Pavel: Já si užívám každý ročník bez ohledu na to, jestli bodujeme jako kapela nebo ne. Je tam fantastická atmosféra a pokaždý tam potkám spoustu známých, který jsem dlouho neviděl.

• Žebřík odstartoval, finálová show proběhne 15. března ve Fakultě umění a designu

Jaký je váš nejpamátnější zážitek z Žebříku?
Petr: Vloni jsem tam něco slavil s Honzou Kunzem, zpěvákem Kofe-In. Oslava se hodně povedla a ve chvíli, kdy už Honza trochu nevládnul, spadnul na zem a já ho sbíral, tak přiskočili fotografové a začali nás v téhle situaci fotit.
Pavel: U mě asi klasika. Bloumáš hodinu po hotelu, protože jsi zapomněl číslo pokoje. To se ale stane tak polovině lidí, co tam přijedou. Jinak mám Žebřík nejvíc spojený s osobou Jardy Hudce, který je zároveň můj soused a na kterýho se vždycky těším.
Petr: Hodně se mi líbilo, když vloni skupina The Tap Tap (kapela složená z tělesně postižených studentů, pozn. autora) řekla, že je to nejméně bezbariérová cena, která existuje. Žebřík... To bylo hodně vtipný.

Jak se stavíte k dalším cenám, Andělům, Slavíkům a dalším? Hodně muzikantů se k některým cenám vymezuje.
Petr: Osobně nejsem z těch, kdo by se proti nějakým cenám vymezoval nebo o nějakých prohlašoval, že jsou zbytečné. Budu rád za jakoukoliv cenu, ať už od odborné poroty nebo v rámci hlasování fanoušků. Neznevažuju nic. Ty ceny jsou důležité, minimálně proto, že se kapely potkají a můžou si předat nějaké zkušenosti nebo aspoň pokecat.

Nakousli jsme téma alkoholu. Vyndali jste se někdy tak moc, že jste měli problém zahrát?
Petr: Rádi si před koncertem panáčka na uvolnění dáme, aby z nás spadla ta přirozená tréma. Ale rozhodně to není tak, že bychom lezli na pódium nalitý. Ačkoliv za ty roky, co hrajeme, se to párkrát stalo. Ale to byly akce, kdy jsme měli třeba tři koncerty za den, do toho ještě někdo slavil narozky... To se ti pak stane, že zpíváš, nemáš u pusy mikrofon a je ti to úplně jedno.
Pavel: My jsme si kdysi řekli, že se to nebude stávat. A když, tak pokuta tisíc korun. Pak jednou náš kytarista chodil po pódiu, rozhazoval tisícovky a hlásil: "Mám to za litr, mám to za litr." (smích)

• VIDEO: Všechny krásky svést, přejí si v Modlitbě UDG 

Vraťme se k vaší poslední desce Akrobat. Díky produkci Armina Effenberga měla lehce elektroničtější ráz. Jak se na tuhle nahrávku díváte s odstupem roku a půl?
Petr: Já ji poslouchám pořád rád a stále ji považuju za jednu z nejlepších, kterou jsme udělali. Můj pohled se nijak výrazně nezměnil.
Pavel: Já to mám jinak. Když se dodělá cédéčko, je to jako když zavřu knížku a vytáhnu ji zase až po letech. Je hotovo a jde se dál.
Petr: U Akrobata jsme měli tu výhodu, že jsme netočili v jednom kuse. Ten proces nahrávání trval skoro půl roku, takže všechny nápady a pocity mohly za tu dobu postupně uzrát a uležet se.
Pavel: Na druhou stranu sice nemá nikdo rád deadliny, ale jsou potřeba. Vždycky je co měnit a opravovat, takže kdyby nebyly deadliny, budeš u toho sedět a to album nevydáš nikdy. Když je hotovo a víš, že už s tím nic neuděláš, je to velká úleva.

Budete se do budoucna držet podobné elektroničtější cesty nebo se vrátíte spíš ke svému tradičnějšímu zvuku?
Petr: To se ukáže až v průběhu tvorby. Posledně jsme sice zkusili něco nového, ale pořád to byli rozpoznatelní UDG. I kdybychom chtěli sebevíc, nikdy to neohneme do úplného extrému. Jaký to bude mít momentální šmrnc, jestli bude víc kytar nebo elektroniky, se uvidí až během skládání a nahrávání.
Pavel: Byl bych hlavně rád, kdyby proces nahrávání vyšel podobně jako posledně. Ne se tři týdny stresovat ve studiu, ale naopak mít delší časový úsek, nechat vše postupně uzrát. Nějaké nápady už v šuplíku máme.

Loni jste na turné pozvali kapely Kofe-In a O5 & Radeček. Letos si s vámi zahrají Voxel a Lola běží. Podle čeho si vlastně vybíráte support?
Petr: Podzimní šňůru jsme jeli s kamarádama, s kterými jsme už v minulosti hráli. Kofe-In jsou z okolí Opavy, proto jsme si v té oblasti vybrali je a podobné to bylo i s ostatními. Na jaře pojedeme s Voxelem a novou kapelou Lola běží. U Loly je to jednoduché - ta banda se mi hodně líbí. Voxela až tolik neznám, slyšel jsem jen dva singly. Jeho velká výhoda je v tom, že má mladší fanynky, takže si vzájemně představíme naše publikum. On se taky těší.
Pavel: On se nechal slyšet, že se trochu bojí. Jak jsme se bavili o alkoholu, tak Voxel naopak nepije vůbec, takže jsem zvědavej, jestli tu šňůru s náma přežije. Jestli ho zkazíme, tak nás jeho fanynky utlučou. (smích)

text: Petr Adámek, foto: Tomáš Vlach