Vladimir 518 interview: Je důležitý ukájet předně vlastní chtíče (II.)

Vladimir 518

V REKLAMĚ NA COCA-COLU BYCH NEHRÁL

Bigg Boss oslovuje spousta lidí, co nemají s rapem zkušenosti, chtěli by začít rapovat a nejlépe u vás. Vyhledáváš ty osobně talenty? Jak se člověk dostane pod Bigg Boss?
Velmi těžce. Pod Bigg Boss se žádný nový rapper nedostal od doby, co jsme ho založili. Teď přichází první výjimka, ten kluk se jmenuje Refew. Já bych hrozně rád přibral nový lidi, ale málokdy mě něco zaujme. Těch nabídek chodí fakt hodně, ale většinou to nejde ani doposlouchat. A pokud ti někdo napíše, že by rád začal rapovat, tak to je pro mě spíš jako vtip. Musí začít rapovat na jiném, než na největším a nejlepším labelu, který tady je. To je, jako bych já napsal do Český národní banky, že přemýšlím, že bych se začal věnovat finančnictví a jestli bych mohl u nich. To je asi podobně absurdní. Zároveň jsme otevřený a hledáme. Furt něco poslouchám, často lidi, který by mě zajímali, mají vlastní label nebo jsou už upsaný jinde. Šance tu je, ale je to výjimka a dostat se k nám je těžký.

Spolupracuješ s Jägermeisterem. Jak si vybíráš brandy, se kterýma svůj obličej spojíš?
Kdyby mi Coca-cola dala peníze na turné, tak bych si je vzal, kdybych měl v televizní reklamě otevírat nachlazenou Coca-colu, tak bych to neudělal. To je můj přístup k věci - jet velký turné s kapelou bez partnera nejde a podávat si na to granty mi přijde uhozený. Muzikou se živíme a dělat to jen jako koníček k zaměstnání odmítám. Spolupracuju s brandama, který mi jsou nějak sympatický a pro kulturu něco dělají. Jägermeister dlouhodobě podporuje různý alternativní žánry, vídám je ve ska i v punku a pro rap toho tady udělali hodně. Není to naše první spolupráce, ale kdyby mi řekli, abych hrál v jejich televizní reklamě, tak bych se hodně rozmýšlel, jestli to udělám. Nikdy jsem nic podobného neudělal, a kdybych to ano, muselo by to být za nějakých speciálních podmínek. Někdo reklamu dělat musí, někdo ji musí dělat dobře a někdo v ní musí hrát, ale jestli jsem to já, tím už si jistej fakt nejsem.

• Vladimir 518 interview: Je důležitý ukájet předně vlastní chtíče (I.)

Na tvém Facebooku máš vystavených spoustu fanartů, odkud se to vzalo?
Mí fanoušci si vytvořili zvyk předělávat můj ksicht do různých variant, což mi přijde dobrý. Původně mi začali posílat obrázky mě, kreslili a kolážovali. Začal jsem to nahazovat na Facebook a z toho vznikly tyhle remixy. Samozřejmě tomu hodně přispělo i zkomolení jména na plakátě Vejšky: Vladimir 158. Těch věcí mám ohromný množství a jednou za čas něco nahodím pro vtip.

Pojďme se posunout ke knižní tvorbě. Jak přišel impulz k vydání knihy Kmeny?
Parta Yinachi mě oslovila, jestli bych nechtěl spolupracovat na knize, která by se zaobírala tím, jaká je současná pouliční vizualita urban kultur. Mně se do toho nechtělo, ale časem mi došlo, že mě vlastně láká udělat přehled současných subkultur, kde by nešlo jen o oblečení, ale o celou kulturu.

Kniha Kmeny 0, která byla vydaná koncem loňského roku, se zabývá obdobím od roku 1969 do roku 1989. Komu je určená?
Principiálně je podobná té první, jen je obsáhlejší. Je určená pro stejné publikum - pro všechny. U té první jsem nevěděl, kdo ji bude konzumovat. Předpokládal jsem, že to budou lidi z těch subkultur, nebo lidi, co se o nich chtěj něco dozvědět, ale nakonec jsem zjistil, že to jsou opravdu úplně všichni. Stejně tak je vnímána i ta druhá kniha. Pro mladý lidi je důležité, aby chápali, co bylo před nimi, kromě toho Kmeny 0 jsou o mladých lidech jejich období. Message je v tom, že věci jsou si neustále podobný, rozdíl je akorát v dobových podmínkách. Tihle lidi mluví o tom, že neměli přístup k hudbě, nemohli cestovat, nesměli chodit na koncerty, měli problém s módou, účesy, názory a tak dál.

ZMÁST POSLUCHAČE

Právě knihy a sítotisky dostaly na eshopu Bigg Bossu více místa. Soustředíte se teď na vydávání těchto věcí?
Knižní a výtvarná linie by měla sílit, ale ne na úkor muziky. Když to půjde dobře dál, budeme knihy vydávat, umění mě vždycky zajímalo, takže se tam objevily i sítotisky, které vyrábíme ve vlastní dílně Analog BROS. Vždycky to reflektuje naše nadšení pro věc. Co nás bude bavit, to tam bude.

• VIDEO: Vladimir 518 zrecykloval hit Karel nese asi čaj

Co se týká budoucích projektů, chystáš CD s Toxxxem.
Pokud všechno dobře půjde, vyjde letos na podzim, jsme na začátku, takže nemám představu, jestli to zvládneme. CD nebude o ničem, moje posluchače zmate a mně uleví. Ve svým věku nechci točit jednu těžkou desku za druhou. Idiot je z části náročná a sebereflektující nahrávka, která je ambiciózní po kompoziční stránce a ze všech pohledů se snaží rozvíjet žánr. Album s Toxxxem je o dělání rapu, bude to zábava, hodně easy, žánr Miami Bass, nikdy to tady pořádně nikdo nedělal. Nejslavnější kapela tohohle žánru je 2 Live Crew. Je to o proudu energie.

Plánoval jsi komiks s Colem, jak jste daleko?
Je to totálně a definitivně u ledu, nestane se to nikdy. Tehdy jsme se pro to nadchli, ale nebyli jsme schopný to posunout dál. Teď kreslím kratší komiksy pro naše noviny KIX, který jsou čistě komiksový. Rozvíjím myšlenku komiksový knihy, ale scénář si budu psát sám.

ARCHITEKTURA JAKO OBSESE

Zabýváš se i architekturou, máš v plánu nějaký projekt z téhle oblasti?
Pomalu realizuju knihu o architektuře. Zabývá se obdobím mezi Expo 1958 a revolucí v roce 1989. Měla by vyjít v průběhu roku až dvou. Bude svobodná, autorská a bez ambice být kunsthistoricky seriózní. Bude o mojí lásce k architektuře tohoto období.

Kdybys měl seřadit architekturu, hudbu a výtvarné umění podle toho, co je ti nejbližší, jaké by bylo pořadí?
U mě zvítězila hudba, i když mě lidi dlouho vnímali jako rapujícího výtvarníka. Najednou hudbu ale nešlo dělat rekreačně. Taky jsem s ní začal mít spojený nejsilnější prožitky. Nejsem ale schopnej tyhle věci pořádně rozlišit, protože pořád je to jen jedno umění, jedna kultura. Přístupy jsou různý, ale neznamená to, že je pro mě něco víc nebo míň. Seřadit tyhle věci je pro mě neskutečně těžkej úkol, protože to nelze. Ale v současnosti se věnuju nejvíc hudbě, výtvarný umění je zatlačený a architektura je čistě jen koníček, inspirace, obsese. V osobním životě ji ale nemůžu řadit nad hudbu.

Je něco, čeho v životě opravdu lituješ?
Všechny věci, který považuju za špatný zážitky, jsou ve skutečnosti neskutečně přínosný, poučily mě, a proto jich není nutný vyloženě litovat. I ty nejhnusnější věci mají v životě smysl. Sáhnout si na něco špatnýho je ve skutečnosti hrozně důležitý a lidem to většinou může změnit život. Ty, který jsou nepoučitelný, mají prostě smůlu.

Kdybys měl vybrat jednu osobu, kterou na světě nejvíc respektuješ, kdo by to byl?
Má to být umělec nebo parašutista, který sem seskočil zabít Heydricha? Je to složitý. Moje ikona je mimo desítky jiných například Stanley Kubrick, který dokázal něco, co se marně snaží dokázat tisíce a miliony jiných tvůrců a nikdy toho nedosáhnou. A myslím to v univerzální rovině, nehledě na disciplínu nebo žánr.

I HAJZLOVÉ TU MAJÍ SVÉ MÍSTO

A bez které osoby by se svět v současnosti klidně obešel?
Ty lidi tady jsou a i oni mají nějaký smysl. Můžu říct třeba Michal David, ale to je blbost. Proč? Lidem dává smysl. Každý tady má svoje místo, i největší hajzlové. Proto tady jsou. Společnost vytváří tyhle typy osobností z nějakého důvodu, neexistujou jen tak.

Dvě otázky od fanoušků: Kolikrát už ti zprznili jméno?
Tolikrát zase ne. Vladimir 158 je nejznámější případ, ale je to tak dobrý, že jsem se ani nezlobil. Ze začátku jsem používal W, Wladimir 518, a hrozně dlouho se to se mnou vleklo. Pro mě to byla inspirace Poláctvím, východní energií. Všichni měli anglický jména a mně to přišlo přehnaný. Dodneška se to se mnou vleče. Jinak mi moc jméno nekomolí.

• VIDEO: Život Vladimira 518 na Planetě Praha

A druhá: Bydlíš teď na Vinohradech, mají pro tebe nějakou speciální atmosféru podobně jako Smíchov?
Každá čtvrť má svoji specifickou atmosféru, jsem rád, že jsem to všechno mohl obrazit, bydlel jsem na hodně místech. Vinohrady jsou posh, pro bohatší nebo pro starousedlíky, mají svoji atmosféru. Není to taková špína, jako byl Žižkov, který je surovější. Tady se lidi zdraví, v baráku ti nenocujou bezdomovci a ráno nenajdeš před vchodem feťáky, což se mi na Žižkově nebo a Smíchově stávalo běžně. Ale ty špatný věci jsou jen schovaný, lidi jsou stejně šílený a dobrý jako všude jinde. Bydlíme přímo u Riegerovejch sadů a to je ráj.

Vzkážeš něco čtenářům iReportu?
Nebuďte zavřený ve svý škatulce, to vám přeju. Oprostěte se od žánrových klišé. Mají na světě svůj smysl a je dobrý je ctít, ale je dobrý začít poslouchat hudbu jako celek, to tě může posunout a můžeš zjistit, že do konce života neprozkoumáš ani tisícinu. Je totiž skvělý zjistit, že je možný se do konce života bavit jen hudbou. Mějte se OK.

text: Hedvika Pajerová, foto: Tomáš Vlach