Voxel interview: Nejsem kráska, proto cílím na starší publikum

Voxel

V BARECH K RÁNU PRO OPILCE

Právě jsi vydal desku All Boom!. Jaká ve tvých očích je?
Pro mě je to hlavně zásadní okamžik života, protože je to moje úplně první album. Kolem hudby se ochomejtám už kolem patnácti, ale až teď jsem cítil ten správný moment jít s tím ven. Zárodky některých písniček jsou z období kolem těch patnácti, takže to album monitoruje celý můj hudební vývoj. Odráží se tam ale i osobnostní vývoj, kdy jsem v průběhu práce na albu přišel k takovému vnitřnímu probuzení a obrození.

Jestli album postihuje celý tvůj hudební vývoj od patnácti let, nebude to pro posluchače příliš velký mišmaš?
Osobně jsem nikdy neměl rád kapely, jejichž desky znějí na jedno brdo. To radši půjdu do toho mišmaše, než abych měl na desce třeba čtyři songy, které si budou lidi plést. Na mém albu je naopak hodně poloh, je barevné a kontrastní.

• Adam Mišík , Johny Machette , Voxel : Mladé naděje české scény?

S kým jsi spolupracoval?
Základ jsem dělal ve studiu u producenta Dalibora Cidlinského jr. Po textové stránce mi s dvěma songy pomohl Xindl X, zbytek jsme udělali s kamarádem Pokáčem, s kterým občas i vystupujem naživo. Další dva songy jsem nahrával s bratry Balcárkovými ze skupiny Light & Love. S těmi si hrozně vyhovujeme a už máme hodně materiálu na další album. Nejsou zatím příliš známí, ale hodně talentovaní.

Prvním singlem je skladba 5. song. Je to opravdový příběh? Znal jsi slečnu, která si za tebou pokaždé přišla pro písničku?
Obsah songu reálný není. Ale nějaké vzpomínky tam skutečné jsou. Třeba ta pasáž "...jak jsem hrál v barech k ránu pro opilce," tak jsem opravdu začínal. Tahle skladba je na albu asi nejvážnější, zbytek je více bezstarostný.

Často zmiňuješ své začátky. Vím, že jsi začínal s punkrockem. Jak na tohle období vzpomínáš?
Období puberty a bouření, přišla mi do ruky elektrická kytara, začlenil jsem se do kategorie samozvaného rebela a hlásil jsem, jak mám všechno v paži. Zároveň to pro mě bylo hrozně důležité období. Prožil jsem si ten skutečný underground, prázdné bary. Tyhle těžké začátky lidi třeba z talentových soutěží nikdy nezažili, a o to horší je pak pro ně pád na hubu. A ten zákonitě vždycky přijde.

CO ZABÍRÁ NA MLADŠÍ PUBLIKUM

Což je zároveň ohromná rána pro ego...
Přesně. Zažil jsem to taky. Když jsem začal vystupovat pod pseudonymem Voxel, začali mi hrát song v rádiu, viděl jsem se v Óčku a v časopisech a myslel jsme si, že jsem se už dostal do té špičky. Ale bylo to jen zaslepení egem, byla to jen bublina. A jsem rád, že jsem si to včas uvědomil.

Na podzim jsi jel zmíněné turné s Adamem Mišíkem a Johny Machettou. To musela být zásadní zkušenost.
Byla. Chodilo na nás poměrně mladé publikum a hodně z nich to byl úplně první koncert v životě. Jsem hrozně rád, že si jednou budou pamatovat, že jejich první koncert byl právě Adam, Johny a Voxel. Zároveň se to promítlo i na sociálních sítích. Třeba na facebooku jsem měl před turné necelých dvacet tisíc lidí a po něm přes padesát tisíc. Bylo zajímavé sledovat, že po koncertě mi přibylo třeba i 500 lidí.

Letos jsi jel turné s UDG a Lola Běží. Tam to asi bylo úplně o něčem jiném.
Naprosto. Na tomhle turné bylo rozpětí fanoušků od patnácti až po nějakých čtyřicet, takže s těmi lidmi musíš pracovat úplně jinak. To, co funguje na mladší publikum, nikdy nezabere na to starší. A bez vlastní zkušenosti bych na to sám nepřišel.

EGO PROTI EGU

Co vlastně udělá s psychikou, když na tebe na koncertě ječí 150 mladých holek?
Do té doby jsem na to nebyl zvyklý a chvílemi to se mnou docela zamávalo. Třeba v Praze v Rock Café ti lidi tak ječeli, že mě regulérně překřičeli. Po koncertě jsem z toho chytil depku, že jim nejde o hudbu a chtěj si jenom zaječet. Dlouho jsem to zpracovával. Po koncertech mi ale fanoušci sami od sebe psali, že jim to hodně dalo, že třeba začali myslet pozitivněji. A právě tohle má pro mě kolikrát ještě větší smysl než samotné koncerty.

A nějaká negativní stránka?
Na začátku jsme si přesně neujasnili finanční záležitosti, což byl důvod, proč jsme to turné dojeli s Martinem Harichem namísto Johnyho. Souboj "eg", snad jsme se z toho všichni o něco poučili a bylo to k něčemu dobré. Příště už budu chtít mít všechno přesně napsané a vyřešené předem. Vše jsme si ale po turné vyříkali a jsme mezi sebou v pohodě.

• AUDIO: Voxel má hotovo, nová deska na dohled

A co s Adamem?
S tím máme mezi sebou vše v pořádku. Všímám si ale, že se Adam zaměřuje víc na mladší publikum a mě vyhovuje hrát spíš pro to starší, proto to na hudební spolupráci úplně nevidím. Mám pocit, že získat si starší fans je těžší, čili je to větší výzva a já výzvy rád.

Asi proto, že u mladších jde hlavně o image a obličej, u starších víc o hudbu.
A protože nejsem žádná kráska, tak musím cílit víc na starší publikum. (smích)

NENECHAT SE ZKAZIT

Když se bavíme o image, nemůžu nezmínit tvoji image dva roky zpátky ještě z dob Championship Music. Vybavím si uhlazeného kluka s kšiltovku se stříbrnými třpytivými cvočky, blonďatý přeliv... Bez urážky typ slizouna. Jak se najednou přihodilo, že se dnes stylizuješ do pohodáře v houpací síti se španělskou v ruce?
To je právě to probuzení, o kterém často mluvím. Shodou okolností právě kolem singlu V síti, což tedy s tou sítí, kterou jsi viděl na promo fotkách, nijak nesouvisí, jsem měl falešný pocit, že jsem osobnost, celebrita. Usmíval jsem se, lidi kolem mě se na mě taky usmívali, ale najednou jsem si začal říkat "co dál". Začal jsem se víc poznávat, začala se mi líbit myšlenka ZENu - to známé, že cesta je cíl. Přehodnotil jsem přístup, osobnostně i hudebně.

Co se stalo pak?
Pamatuju si, jak jsem s tou image, kterou popisuješ, hrával po diskotékách. Těm lidem bylo úplně jedno, co dělám. Stačilo jim, že vidí toho týpka z Óčka nebo Evropy 2. Nejdřív mi to bylo jedno, žil jsem v bublině vlastní důležitosti. Pak jsem ale začal cítit, že těm lidem nic nepředávám, že jsem jako cvičená opička, která objíždí kluby. V jednom okamžiku jsem s tím prostě prásknul a začal se znovu ohlížet po akustické kytaře. Zároveň jsem měl před sebou poslední čtyři domluvené akce, ale v tu chvíli je všichni pořadatelé nezávisle na sobě zrušili. Že by osud? To mě jen utvrdilo v tom, že dělám správnou věc a od té doby můj život nabral nový směr.

Některé věci ohledně tvého uvědomění na mě působí, jako by je říkal Tomáš Klus. Je tvojí inspirací?
Inspiruje mě v tom, že dělá věci, jak je cítí. Nemá masku. A dodal mi odvahu dělat věci, jak chci já a nehrát role. Hrát role je totiž hrozně vyčerpávající. Jeho největší přednost je, že dodává sílu lidem okolo, aby byli sami sebou.

Ještě jednou zmíním turné s UDG. Kluci z kapely před šňůrou říkali, že nepiješ a že tě musí zkazit. Povedlo se jim to?
Nepovedlo. Snažili se, měli to jako velkou zábavu. Třeba takhle přiběhli dva, chytli mě a další mi chtěl obrátit flašku přímo do krku. (smích)

text: Petr Adámek, foto: Helene Ngoc Anh Nguyen