Lukáš Pavlásek interview: Kukuřičný placky sou vlastně zrychlenej Heroin

Lukáš Pavlásek v roli rappera Na stojáka

Ahoj Lukáši.
Nazdar redaktore.

Můžu ti tykat?
Tak jasně, je to přeci rozhovor na hudební rockovej server a rockeři si snad mezi sebou odjakživa tykali, ne? Sem rád, že se aspoň chvilku můžu cejtit rockerem. Máš tam nějakou pořádnou rockerskou otázku?

Snad ano. Budeš uvádět festival Okoř se šťávou, jaký máš vlastně vztah k hudbě?
No tak, hudbu poslouchám furt, hlavně když jedu v autě na představení, což je vlastně pořád, téměř každej den, takže ten výběr hudby musím mít dost širokej. Mě se na muzice, konkrétně teda na formátu písničky tý takzvaný populární hudby, vždycky nejvíc líbilo, jak vás dokáže ovlivnit, převést na vás určitou náladu nebo tu vaší náladu zvýraznit a jak pak máte určitý zážitky v životě s tou muzikou spojený. O tomhle se mi líbila knížka od Nicka Hornbyho 31 songů, kde popisuje svý nejvýznamější životní písničky od různejch kapel. Jednou, až na to bude ten správnej čas bych chtěl udělat takový standupový představení právě něco jako songy mýho života, kdy bych dával do spojitosti různý svý životní okamžiky do spojitosti s muzikou. Humorně samozřejmě, když by to byl stand-up.

Lukáš Pavlásek

A teď žádnou scénku o muzice nemáš?
Mám, muziku mám ve víc stand-upech, třeba jeden čas jsem vystupoval se stand-upem, o čem všem by se mohl udělat muzikál, podle jaký předlohy, třeba My děti ze stanice Zoo nebo Příběh opravdového člověka, a do toho jsem dosazoval různý známý písničky a zpěváky. Nebo mám třeba jeden hodně často hraný stand-up o tom, že jsem složil písničku pro Romana Janouška o té jeho nehodě: Mohla si za to sama, a z diváků sestavuju na pódiu kapelu. Pak mám taky stand-up, kde hraju na kytaru jenom začátky písniček, protože celý je neumim, první akord Pernýho dne atd.. Je toho víc. Muzika je jedna z věcí, která mě baví, tak se to jako všechno, co vás zajímá, do tvý tvorby promítne.

Hraješ taky na kytaru. Chodil jsi někdy k nějakému učiteli na hodiny hudby?
Nechodil. Já sem začal hrát na kytaru, protože jsem se ve dvanácti letech chtěl stat Karlem Krylem, nějak sem se naučil těch pár akordů a víc nepotřebuju. Do několika scének jsem si složil i písničky třeba Kukuřičné placky nebo Balada pro Žanetku, který mají na youtube docela dost shlédnutí. Zajímavý je, že ve všech písničkách co jsem složil sou většinou jenom dva akordy D a G. Myslim, že to je kvůli tomu, že když jsem někdy v šestnácti viděl na videu koncert Velvet Underground, tak tam hráli Heroin a já jsem odkoukal (protože nemám hudební sluch, abych to mohl odposlouchat), že tam jsou jenom dva akordy Dmi a G a fascinovalo mě, že s tím dokážou vydržet osm minut nebo jak dlouho. Tak vod tý doby píšu písničky na dva akordy, akorát to Dmi jsem vyměnil za D, aby ta krádež nebyla tak nápadná. A je to venku, Kukuřičný placky sou vlastně jenom zrychlenej Heroin.

Měl jsi někdy kapelu?
Já měl kapel. Moje první kapela byla Two brothers, tu sme měli s bráchou v obýváku a mlátili sme do hrnců vařečkama, než přišla m8ma, vařečky nám vzala a začala řezat ona do nás. A pak sme měli dlouho s kamarádama od nás ze Strašnic kapelu Backdoorman, na jejíž koncertech sem začal dělat svoje komický výstupy. Teď kapelu nemám žádnou, ale třeba někdy nějakou založim, řikal sem si, až budu mít krizi středního věku, že by nebylo špatný se stát rockerem. Já sem totiž v pubertě chtěl bejt jako Jim Morrison, pamatuju si, jak sem v někdy sedmý třídě viděl v kině ten film Doors a bylo mi jasný, co chci dělat. Pak sem ale zjistil, že těm poctivejm rokcerům dneska už trochu odzvonilo, že šedesátý léta sou pryč, tak sem s tim seknul a začal se věnovat humoru. Koneckonkonců, lepší je se smát než umřít zfetovanej ve vaně.

Vojta Dyk a Lukáš Pavlásek

Co jsi chtěl dělat, když jsi chodil do základní školy?
Chtěl sem bejt cestovatelem jako Miroslav Stingl, neurochirurgem jako profesor Zdeněk Kunc, zpěvákem jako John Lennon a dalšími a dalšími profesemi. Ale zajímavý na tom všem bylo, že jsem nikdy neudělal nic proto, abych to zaměstnání mohl jednou opravdu dělat, akorát jsem si na to furt hrál. Na cestovatele, ne letce, na zpěváka... I ve věku, kdy si ostatní už hrát přestávali a začali se věnovat serióznějším věcem, tak já si furt hrál. Tak jsme se stal hercem, to pro mě bylo nejlepší.

Bavil jsi svým hraním spolužáky?
Hlavně jsem jezdil na tábory a lyžáky, kde jsem pořád předváděl u táboráku nějaký scénky, co se vždycky staly hitem a další rok jsem je musel opakovat. Třeba scénka o Švejkovi a knedlících. A ve škole jsem asi pořád trochu vyrušoval a občas něco vtipnýho hlásil, protože si pamatuju, jak jednou na střední škole jedna taková ta klasická přísná a zlá úča třískla do tabule, když jsem zase zrovna něčím jako humorným vyrušoval a řekla mi, že jsem šašek. Nezapomněla ovšem poznamenat, že jsou i moudří klauni, ale mezi ně já rozhodně nepatřím, protože já jsem prej jenom vobyčejnej šašek. Tak to byla vlastně i moje první kritika.

• Okoř se šťávou oslaví 16 let s Lukášem Pavláskem i Lucií Bílou
  

Takže to byly tvé herecké začátky...
Já jsem vlastně hrál furt, když si tak na to vzpomenu, akorát sem tomu neřikal hraní, přišlo mi to tak nějak normální. Moje první scénka byla, to mi byly asi čtyři, tak jsem na zahradě u babičky předváděl mámu, jak pere prádlo v neckách a u toho kouří cigaretu, takhle jako máchá a potahuje z cigarety... A pak jsem ještě předváděl dědu, jak jde se psem Lumpem do práce, on byl totiž hlídač. A hrozně se mi líbilo, že se u toho všichni smáli. To byly moje první etudy.

Rád při svých výstupech improvizuješ, nebo většinou míváš vše dopředu připravené?
Záleží na tom, co je to za představení. U stand-upu to mám připravený, ale samozřejmě každým představením se to vylepšuje, furt si tam něco přidávám, takže výstup, který má původně pět minut, se natáhne časem na dvacet.
Pak je třeba divadelní představení, kde je všechno přesně daný, improvizace je tam míň, ale hrál jsem i úplně improvizovaný představení, kdy nebylo připravený vůbec nic. To teda, musím říct, mě baví hodně. Nevíte, co čekat od sebe a od ostatních, a je skvělý, co z vás v takovejch okamžicích vyleze, nebo co zjistíte, že se ve vás objevilo.

Můžeš trochu nalákat čtenáře na to, kde a s kým teď vystupuješ?
Co dělám, je nejlíp najít na mejch stránách www.lukaspavlasek.cz, tam jsou termíny představení.
Ale teď bych třeba doporučil představení Nekorektní skeče, kde hrajeme s Pepou Poláškem a Jakubem Žáčkem. A pokud vás zajímá stand-up comedy, tak představení Na stojáka live, živě je to mnohem lepší než v televizi a má to větší grády.

Zpět k muzice. Je o tobě známo, že píšeš i texty k písničkám, jak dlouho vlastně?
Už jako děcko mě bavilo vymejšlet si písničky. Jedna z mejch prvních byla Mandarína, Mandarína, spadla, spadla do komína... Byl jsme na to hrozně hrdej, tak sem to hned bezel zazpívat sousedovi Chudymu. A když sem to dozpíval, tak v tom nadšení mu povídam, to je trochu jako Suchý, ne? A on se tak divně podíval a řekl, no suchý to teda je... No, jestli to někdo nepochopil, tak já Suchý řekl s velkým S a on s malým, člověk má totiž o sobě vždycky lepší mínění...

Komu už jsi napsal texty?
Já jsem jich napsal hodně, který nikdo nezpívá, protože sem si dlouho psal jen tak do šuplíku a styděl se to někomu nabídnout. Ale z toho, co vyšlo na CD, tak jsem napsal třeba text Prázdný místa pro Davida Kollera, skoro všechny texty pro Lenku Novou na její poslední album, teď nově na první desku Michala Pelanta co akorát vyšla a aktuálně píšu něco pro Český srdce, co vyjde někdy na podzim.  A pak mám pár dobrejch kousků v šuplíku, ty si schovávam na horší časy.

• VIDEO: Buďte tolerantní k Ukrajincům v Česku, vzkazuje Michal Pelant

Neschováváš si je náhodou pro sebe, kdybys chtěl vydat vlastní desku?
Třeba jednou něco natočim. Myslim, že by nebyla špatná třeba rapová deska. Ale zatim mi stačí, když můžu vystoupit jako slovenský písničkář Jožo Kysuckcý. A Jožo Kysucký desku natočí určitě. Pár hitovek na ní už má.

Tak to je hezký na závěr. Máš na závěr nějaký vzkaz pro čtenáře iREPORTu?
Něco moudrýho? Stíhejte všechno, protože vůbec o nic nejde. Jediný, co se vám v životě může stát blbýho, že umřete, ale i to se nakonec, myslim, dá nějak přežít. A poslouchejte Joža Kysuckého, protože je to fakt světová špička z Blavy. Čau, a třeba se uvidíme někdy na nějakym představení.

Text: Michal Šenbauer, foto web a facebook Lukáše Pavláska

Lukáš Pavlásek bude spolu s Pavlem Andělem moderovat festival Okoř se šťávou (21. června), na němž vystoupí např. Lucie Bílá, Sto zvířat, Wohnout, České srdce, Imodium, Lake Malawi , Rybičky 48, Hentai Corporation, Adam Mišík, Voxel, Johny Machette ad. {vypnoutlink: Lucie}