Zrní interview: Kojot je šašek, komik a vyčůránek

Zrní

Jaké jste měli léto? Hráli jste na velkých domácích festivalech, dokonce na nějakých zahraničních.
Léto jsme měli pěkně intenzivní, hraní jsme měli fakt hodně, ani nevím kolik. Festivaly jsme si užili, hráli jsme na Rock for People, na Trutnově, na Majálesech, ve Stockholmu, v Bruselu, v Rumunsku. Zároveň jsme měli práci s doděláváním desky a s doděláváním jiných projektů, jako bylo třeba zhudebnění básně Antonína Sova na připravovanou kompilaci nebo předělávka písně od Semaforu na akci Kabaret For Semafor v České televizi. Hodně práce, ale dobré práce.

• RECENZE: Zrní s Kojotem provedou do krajin nad životem

Ze zahraničních akcí jste navštívili např. festival Banát, kam jste vyrazili autobusem s fanoušky. Jaká je tohle zkušenost?
Tenhle festival je geniální nápad. Propojení fanoušků a muzikantů tisíc kilometrů od domova na krásném místě v chudé vesničce původních českých obyvatel. Byl to takový mejdan. Je moc záslužné, že festival existuje, návštěvníci svým pobytem zdejšímu obyvatelstvu finančně dost pomohou. V Banátu je nádherná příroda, pastviny, kopce, taky chybí internet a telefonní signál, takže nezbývá než se spolu bavit a koukat se kolem. Po festivalu si to ještě někteří z nás prodloužili o pár dnů chození po horách.

A co cesta autobusem až do Rumunska?
Lidi se poznávali už po cestě. Už v Brně jsme byli pěkně rozparáděná autobusová parta. Teda řidič byl, myslím, střízlivý. Cesta utekla, zpívalo a hrálo se do pěti do rána. Ale zpátky to byl autobus plný zombies po čtyřech opravdu náročných dnech.

Venku máte novinku Následuj kojota. Co může posluchač očekávat oproti minulé tvorbě?
Deska je to hravější, instrumentálně bohatší, košatější, víc jsme se na ní vyblbli. Oproti minulé desce je Kojot víc pohled dovnitř, než ven. Jeho atmosféra je tajemnější. Hledali a přemýšleli jsme o čem album udělat, až jsme nakonec udělali desku právě o tom, o hledání a vytváření. Nejen hudby, ale vlastně všeho.

Na albu máte víc elektronických podkladů. Budete elektroniku přidávat i dále?
To se nedá říct. Uvidíme, co bude. Ani teď jsme to nedělali nějak programově, přicházelo to samo, bavilo nás sbírat zvuky a dělat z nich smyčky a beaty. Mimochodem většina zvuků je reálná, nahraná, a ne z nějaké "mašiny". Použili jsme jenom minimum chemických zvuků. No a pro živé hraní desky tak teď máme dost komplikovaný set nástrojů a zvuků, jsme trochu elektrárna. Zatím nás to moc baví, je to vzrušující, ale zároveň nevíme, jestli půjdeme dál spíš tou elektronickou cestou, nebo nás to naopak překlopí úplně zpátky do akustiky. To je na tvorbě nejhezčí, že člověk neví, co přijde. Volnost. My to děláme tak, že co se zrovna objeví, to použijeme. Ve zkušebně jsme třeba našli starou harmoniku, tak je hned v písničce, kterou zrovna děláme, rodiče vyklízeli starý dětský pokoj, přivezli nějaký indiánský flétničky z dětství, tak jsme je tam hned hodili. Zrovna se dojedla svačina, tak se vzal sáček od ní a zasmyčkoval do beatu úvodní písničky desky.

• SOUTĚŽ: Vyhrajte nové album Zrní Následuj kojota

Co postava Kojota, je to metafora? Co znázorňuje?
Kojot je důležité zvíře legend některých amerických indiánů, tvůrce vesmíru. Zároveň šašek a komik a vyčůránek. Pro nás je na albu symbolem podvědomí a intuice. Průvodcem do hloubky, do skrytých míst, na dno řeky. Textově je deska Následuj kojota o hledání nitra, ze kterého prýští obrazy, zvuky, všechno tohle okolo. Je vlastně i o psaní písniček, jak věci a světy vznikají, kde se berou.

Kolik jste měli připraveného materiálu dopředu? Všichni muzikanti to znají, dost věcí vznikne až ve studiu.
My vymýšleli písničky na tuhle desku už od roku 2012, ale do finálního zkoušení jsme se dostali asi až půl roku před nahráváním. A tehdy vzniklo nejvíc materiálu a třeba texty prakticky všechny. Různě jsme poslouchali nahrané improvizace z těch našich soustředění a zjišťovali jsme: „Jo, tady to funguje, na tom pojďme pracovat." Moc věcí pak ještě vzniklo až těsně před nahráváním a nakonec jsme do studia šli s tím, že můžeme nahrát šestnáct písniček. Čtyři se na desku nevešly.

Nemrzí Vás, že se některé věci na album nedostaly?
Mrzí, ale na vinylové verzi alba se objeví všechny. Šestnáct věcí je na cédéčko docela hodně a bylo by to náročné na poslech. Takhle to má spád. Zároveň jsme nebyli úplně jednotní v tom, co na desku dát a co nedat. Nakonec to Ondřej, náš producent, rozsekl. Řekl, co přesně na desce bude a v jakém pořadí. My jsme se přimluvili za jednu písničku, kterou jsme tam chtěli dát jednohlasně a ostatní jsme museli oželet. Ale na tom vinylu se ta délka snese, je to jiný formát, otáčí se strany, a my tak nakonec uděláme dvojvinyl, na kterém bude zachycený celý ten svět, který jsme v tomhle období objevovali a procházeli. Bude tam 18 písniček, které mají k sobě navzájem vztah a spojuje je společná energie. Na zrealizování tohohle nápadu jsme potřebovali sehnat peníze, tak jsme uspořádali sbírku, kde prosíme o pomoc své fanoušky, a zatím to jde skvěle! Máme dobré fanoušky.

Na desce se podílelo mnoho hostů, jak se vám s nimi spolupracovalo?
Výborně. Všichni hosté jsou sympaťáci. My si vymýšlíme většinu věcí sami. Smyčcové aranže vymýšlejí tady kluci - Fíša s Juklou. Pak nám na desce v pár písničkách hrají také žešťaři - například Michal Wroblewski a Štěpán Janoušek. Těm noty nepíšeme, protože to sami zaimprovizují mnohem lépe. Přijdou a dají to tam. Oni nám hrají snad na všech albech. Taky Ondřej Ježek přichází s vlastními nápady. Krásný ženský hlas ve třech písničkách patří Nině Marinové. Díky Nino!

Na koncertech je vedle hudební produkce důležitá i samotná show. Máte na nadcházející turné v plánu udělat něco nového?
Určitě. Chceme scénu pro tuhle desku udělat něčím speciální. Alespoň na ty velké koncerty, jako jsou křty v Praze, Brně a Bratislavě, ale nejlépe všude. Chceme najít něco jednoduchého, nějaký vtipný nápad, který nastolí atmosféru, ale zároveň nepřebije nás, aby koncert neztratil ten živý faktor, mimiku, intimitu. Turné je na 30 místech po celém Česku a na Slovensku a každý klub je jiný, má různé vybavení. Proto se snažíme vymyslet něco, co by pak fungovalo ve větších i menších prostorech, co by bylo přenositelné. Momentálně na tom pracují naši kamarádi Pavel Kotlík a autor obalu desky Aleš Fulín.

Na co se můžeme těšit na koncertech?
Na kojota.

Minulý rok jste vyhráli cenu Anděl. Změnilo vás to jako kapelu?
Nic takového nepřišlo. Udělalo nám radost, že si porota všimla muziky, která není úplně mainstreamová. To je dobré znamení. Samozřejmě to kapele dalo příjemný pocit jisté satisfakce. Ale vnitřně nás to nijak změnit nemohlo, hudbu děláme, protože to je naše vnitřní potřeba, baví nás to a chceme udělat pár dobrých desek, které se budou líbit hlavně nám. To pokračuje bez ohledu na jakékoli ceny a názory. Ale to hlavní, co nám cena přinesla, je to, že víc lidí začalo chodit na koncerty. To je skvělé a to je na takových cenách to smysluplné!

text: Filip Loukotka, foto: archiv kapely