Fritz Kalkbrenner: Nebýt pádu Berlínské zdi, možná bych dělal automechanika

Vaše předloňské pražské vystoupení bylo vyprodáno. Tentokrát se vracíte na stejné místo hned s dvojitou show. Jste překvapen s takovýmto úspěchem mimo Německo a země, které nenavštěvujete tak často?
Vždy je skvělé hrát v několika dalších zemích a mít možnost se vrátit s novou deskou a novým turné a být o něco větší než předtím. To je opravdu skvělé. Vážím si vděčnosti lidí z Česka, zejména pak Prahy, kterou mi dávají najevo.

Možná crossoverem, jaký děláte ve své hudbě, bych ji pojal jako přístupnější pro lidi všech věkových skupin. Taneční žánry jsou stále populární zejména u omladiny, ale díky míchání a bourání hranic může odlišná hudba oslovit i jejich rodiče nebo dokonce prarodiče. Jak rozpoznáváte svoje publikum? Máte v něm také nějaké neobvyklé fanoušky?
Mně se ani moc nezdá. Pokud mohu říci něco na základě svých koncertních show, publikum je poměrně různorodé, sestávající z těch nejmladších začínajících někde kolem čtrnácti let, a sahající až někam k padesátiletým. Vždy se snažím vystoupení otevřít všem a nedělat pouze určitou scénu říkajíc: "Ty nejsi oprávněn být součástí téhle hudby, protože jseš trochu starší!" Myslím, že tohle je blbost, protože hudba by měla být něčím, co dává lidi dohromady. Já jsem se všemi v pohodě a rád vidím, když jsou pohromadě fanoušci mladšího i staršího věku.

Vaše hudba sedí podle mne více malým akcím. Zvuk více přitakává lounge music než regulérnímu technu, takže je milé vás vidět v klubu jako je Roxy. Na druhou stranu se musíte potýkat s velkými pódii na festivalech, jako například opět v příštím roce Rock Am Ring / Rock Im Park. Nemáte někdy problémy s obrovskými davy a přecházením k minimalismu na open-airech?
Popravdě, nepotýkám se s takovými problémy. Pokud se podíváte na obrázky z předešlých ročníků těchto festivalů, když jsem tam hrál naposledy, show fungovala stejně jako jindy. Pokud jsou produkce alespoň trochu melodické, bude tam vždy nějaká fyzická souhra. Myslím, že dokážu rozpohybovat malý dav stejně dobře jako velký.

Fritz Kalkbrenner chystá v Roxy hned dva koncerty

Ve svých písní používáte hodně živých nástrojů. Jak vypadá nahrávací proces? Změnil jste nějak způsob nahrávání od dob vašeho debutového alba v roce 2010?
Ano, ten se změnil po mnoha stránkách. První album bylo více jako album z domácího studia, kde bylo použito více samplů, až to pomalu postupovalo k vícero živým nahrávkám. Na posledním session k třetí desce jsme přidávali nástroje, s nimiž jsem nikdy předtím nepracoval. Vedle kytary a baskytary, které jsem měl už na druhém albu, jsme se rozhodli pracovat i s žesťovými nástroji jako trumpeta, saxofon, klarinet. Sešli jsme se s duem John Gürtler a Jan Miserre, kteří jsou také z Berlína, trochu jsme podiskutovali a našli jsme společnou platformu, na které bychom mohli stavět; já jsem řekl, co chci, poslal jim hrubé skicy, čekal až mi je vrátí a nakonec jsem je v posledním kroku přidal do své produkce.

• TOP 15 tanečních akcí letošního podzimu

Vzhledem k použití nástrojů a vyznění písní by bylo příjemné slyšet je v živém provedení s kapelou. Vím, že to není snadné, časově náročné a pravděpodobně ne všem songům by tyto aranže slušely, ale zvažoval jste již uspořádání takového koncertu? Po třech nahrávkách a poměrně obsáhlých turné je vhodný čas udělat něco speciálního...
Popravdě, nic takového zatím nevidím... Dělám taneční hudbu a tu chci reprezentovat. Vím, že by bylo částečně vhodné pracovat v kontextu skupiny, ale ještě nenastal ten správný čas. Nikdy neříkám nikdy, takže když mě uvidíš v pětačtyřiceti ve stylu Bryana Ferryho s kapelou, možná tímto směrem by se to mohlo ubírat. Ale potřebuji nejdříve dostat maximum z věcí s tanečním aspektem.

Jste součástí labelu Suol, do něhož patří umělci tvořící podobnou hudbu té vaší. S kolegy tak občas uspořádáte větší události, kde mají lidé šanci vidět všechny hlavní hvězdy pohromadě během jednoho večera. Pokud bychom neuvažovali nad nutností zájmu ze strany organizátora, mohli byste s tímto projektem expandovat i do České republiky, nebo tady nejsou fanoušci navdory vaší popularitě s ostatními interprety náležitě seznámeni?
Tohle opravdu nevím, abych se přiznal. Je to různé, čas od času booking funguje, že se uspořádá label night s těmito dalšími umělci. V podstatě, pokud přijde příhodná nabídka z Prahy nebo České republiky, není důvod to neuspořádat. Tak už aby se to stalo!

Jak moc je snímek Berlin Calling založen na pravdě? Je život této strany Berlína stále stejný, nebo byste k popsání současného charakteru města natočil jiný druh filmu?
Film Berlin Calling je kompletně smyšlený. Paul hrající hlavní postavu má pouze podobné některé zkušenosti, ale co se odehrává v příbehu je námětem autora a režiséra Hannese Stöhra. Pokud tedy jsou nějaké shodné prvky, je to čistě náhodné. A co se týče vyznění Berlína v současnosti? To bohužel nejsem schopen říci, protože jsem příliš často na cestách a nemám možnost vidět, jak vypadá současná klubová scéna. Možná pokud koukneš na dokument Bar25, ten by se mohl hodit k městu.

Zpátky k bourání hranic. 9. listopadu proběhlo výročí pádu Berlínské zdi. Před Brandeburgskou bránou zahraje u této příležitosti i váš bratr Paul. U nás si budeme podobný proces připomínat 17. stejného měsíce. Mohl byste stručně popsat vaše pocity k době 25 let poté?
My, jelikož pocházíme z východní části Berlína, můžeme být velmi vděční za to, co se stalo. Protože jinak bych tu nedělal tohle interview, ani bych nebyl muzikantem, byl bych jenom smutnou existencí. Možná automechanik, nebo něco takového. Je to moc, moc, moc vděků za to, co se přihodilo, a jsem šťastný, že se národ mohl navrátit k jednotě, v níž byl, než jej rozdělili.

text: Ondřej Bambas, foto: facebook interpreta, TZ