Napoleona interview: Když se spojí mužská racionalita a ženská naivita

Napoleona: Pepa Bolan a Klára Gajová

Z čí strany vznikla iniciativa ke vzniku Napoleony?
Klára Gajová: Přišel s tím Pepa. Jednoduše se mě zeptal, jestli bych s ním nechtěla založit novou kapelu a že to vidí tak, že bychom byli jen dva. Já jsem byla samozřejmě pro, a dál už jsme na tom pracovali společně. Jsem fakt ráda, že to Pepu napadlo, já sama bych ho totiž asi neoslovila a tím pádem nezjistila, jak je fajn mít vedle dívčího projektu taky kapelu s chlapem.

Váš klip k písni Struna vzbudil vlnu kontroverze, poté co byl na půl dne stažen z Youtube. Přijde vám opravdu tak pohoršující?
Pepa Bolan: Tuhle otázku bych spíš směřoval na někoho, kdo to cenzuroval. Všechno, co určitým způsobem vybočuje z něčích standardů, je stále nějakým způsobem potíráno, což je holt stále tradiční rys kulturní identity národa.
Klára: V klipu sice trávím většinu - dobře, všechen - čas v posteli, ale myslím, že naprosto neškodně. Takže ne, opravdu mi naše skladba nepřijde nijak pohoršující. "Kontroverznost textu a obsahu videa je důvodem k vyřazení kontentu", tak znělo oficiální vyjádření.

• VIDEO: Napoleona nedá cenzorům z Youtube spát

Odkud vlastně přišel námět na téma písně Struna?
Pepa: Kde se vzal, tu se vzal. Nejraději skládám stylem, že nejprve vyberu téma, které mi přijde zajímavé a postupně z něho buduji píseň. Přirovnání ženy, která je hudebním nástrojem a chce, aby se na ní hrálo, mi přišlo neokoukané.

Otázka na Vás, Pepo. Hrajete v kapele Mandrage. Je spolupráce s ženou to, co vám chybělo?
Pepa: Rozhodně bych to takto nenazýval. Postrádalo by smysl dělat podobné věci s Mandrage i Napoleonou, takže ženský vokál byl pro mě prvním rozlišovacím kódem, aby to neznělo, jako když si Jon Bon Jovi odskočí od Bon Jovi natočit sólovku. Ženský element nabízí i zcela jiné možnosti, co se týče témat a obsahu textů. Navíc mi přijde, že si toho s ženskou nemusím tolik vysvětlovat. Obvykle ty písně chápe na první dobrou.

Co můžete v nejbližší době nabídnout české scéně?
Pepa: Scéně asi zatím nic. Na to, aby byla jakákoli kapela zapojena do scény a navíc, aby jí scéna respektovala, to chce vždycky prověrku času. My jsme na začátku a vydali jsme první singl, který by měl kapelu spíš představit a zamávat vlajkou s pozdravem: "Ahoj, tady jsme, existujeme. A když si to najde své fanoušky, budeme jenom rádi."

Představíte se na nějakém živém vystoupení během letošní zimy?
Klára: Určitě ne. Teď se nacházíme ve fázi, kdy makáme na ostatních písničkách, které by měly vyústit v desku. Až bude materiál, můžeme uvažovat i o koncertech a na to se těším nejvíc.

Spousta muzikantů zakládá další hudební projekty z důvodu, že ty současné je tolik neuspokojují a rádi by svoji kariéru obohatili o něco nového. Je to i váš příklad?
Bolan: To vůbec není o nějakém neuspokojení. Hraní s Mandrage mě moc baví, protože ta kapela je progresivní a společnými silami jsme ji vyhrabali z nuly do první ligy. Neustále vymýšlíme nové kousky nejen v tvorbě, ale i ve věcech, které utváří náš celkový profil. Když srovnám Mandrage v roce 2004 a Mandrage v roce 2014, je tam vidět obrovský kus práce a jméno kapely je dnes celkem slušně zalogované. Navíc se tam, myslím, autorsky vyřádím celkem dosyta. Těch důvodů je u mě asi trochu víc a vyzkoušet si něco nového je samozřejmě jeden z nich. Nerad bych svůj život zasekl na základních životních potřebách a teplém místě v Mandrage. I kdyby měla být Napoleona zcela nesmyslným projektem, který nikoho nebude zajímat, určitě budu žít šťastněji, že jsem si to alespoň zkusil.
Klára: V mém případě jde spíš o obohacení. S K2 hrajeme už pěknou řádku let a pořád to děláme s radostí, není ale vůbec na škodu, se vrhnout ještě do něčeho nového, když je na to chuť. Pro mě je hrozně zajímavé zabrousit do jiného stylu, rozšířit si tak obzory a pracovat na sobě. Myslím, že muzikanti si nezakládají vedlejší projekty jen kvůli neuspokojení, ale proto, že touží po tom se hudebně realizovat na maximum a mohou používat a rozvíjet svoje schopnosti i třeba v odlišných žánrech.

Kláro, vy naopak pocházíte z ženské kapely, která přítomnost mužského elementu radikálně odmítala. V čem jste změnila názor?
Klára: Já mám názor pořád stejný - do dámské kapely chlap prostě nepatří. To každopádně neznamená, že bych se spolupráci s mužem bránila, naopak myslím, že to může fungovat naprosto výborně. Ze spojení mužské racionality a ženské naivity, obzvlášť když je to ve vyváženém poměru, určitě může vzniknout něco zajímavého.

Plánujete zůstat u dua nebo v budoucnu chcete své řady rozšířit?
Pepa: Určitě bychom rádi zůstali jako duo. Dva lidi se vždycky domluví, tři už hůř. Navíc u nás v Čechách to není úplně obvyklá sestava. Na živá vystoupení samozřejmě počítáme s nějakým doplňujícím muzikantem, ale to bude aktuální nejdříve od léta.
Klára: Rádi bychom, aby naše hudba byla na koncertech skutečně živá a ve dvou bychom to všechno jen těžko uhráli. Sami ještě nemáme úplně jasno, zkoušíme různé možnosti, takže uvidíme, v jaké sestavě se nakonec příští rok na vystoupeních objevíme. Jinak chceme určitě zůstat kapelou o dvou lidech.

Ve videoklipu jste se, Pepo, objevil se slušnou škálou hudebních nástrojů. Můžou se vaši fanoušci těšit ještě na nějaký další?
Pepa: Uvidíme. Momentálně makáme na písničce, kde jsme si vymysleli skvělou trumpetku, ale nikdy jsem neplatil za dobrýho trumpetistu, takže to nejspíš někomu přetransformuju. Naše hudba je zatím jako malé dítě. Nevíme co z toho vyroste, ale budeme se snažit, aby to byl dobrý člověk.

text: David Stoklas, foto: Jan Zeman, facebook kapely