Vydáno 16.12.2014 | autor: redakce
Uzel na Vánoční šňůře Priessnitz tnul tradičně do živého a krom sebezpytu přinesl i několik nezodpovězených otázek. Na ty nám po pražském koncertě 13. prosince v Paláci Akropolis odpověděl v backstagi Jaromír Švejdík.
V žižkovském klubu si návštěvníci průměrně ve věku 30+ překračovali hlavy. Křídla dveří do sálu se zapřela do zarážek, aby se prostor pro diváky zvětšil o foyer, zatímco na pódiu přesně ve 20:00 začal koncert kapely ze severomoravských hor, která už osm let nevydala album. Právě teď je ale další dlouhohrající nahrávka na spadnutí. "Máme zatím asi osm věcí, z toho šest otextovaných, takže jsme tak ve dvou třetinách," zasvěcuje zpěvák. "Chtěli bychom album v létě nebo na podzim vydat. Nám sluší vydávat desky, když je sychr. Předpokládáme, že to bude naše poslední deska, takže není kam spěchat."
O čem by vlastně deska na rozloučenou měla být? Vzhledem k tomu, že život se točí v kruzích, které má navíc Jaromír rád, odpověď vede do dětství, k návratu do Jeseníku. Ačkoli Priessnitzovy lázně stále fungují, kapela se chce vrátit do toho Jeseníku, který už dnes neexistuje, do toho před demolicí proběhlou ještě za komunistického režimu.
V Akropoli zazněly tři ukázky z připravovaného materiálu a je dost možné, že se jednou dočkají sborového zpěvu diváků, jak se tomu dnes spontánně děje u klasických hitů kapely. Bez přehánění by například song Mrzáci mohl sloužit jako singl k propagaci desky, i když ohledně této možnosti Jaromír váhá. "Mrzáci... Jde o ten název, nevim, jestli by to fungovalo. Ale co se týče toho motivu trubky, tak kluci v kapele přemýšleli, odkud je jim povědomý. A kdosi říkal: 'To je něco z Ramba.' Takže možná nakonec pro rádio, proč ne," směje se.
Samotný koncert opět provázely animace, které vznikly v rámci propagačního turné k filmu Alois Nebel. Podle Švejdíka naposledy. Černobílé siluety a stíny během koncertu perfektně podtrhovaly nahuštěnou atmosféru a zároveň stíraly hranici mezi filmovou fikcí a realitou. Hluboko do přítomnosti však vždy spolehlivě usadily texty. Ty totiž dodnes dokáží vyvolat obavu, aby se v nich divák nenašel až moc často, ale také třeba vzpomínku na předčasně zesnulé. V tomto případě zaznělo jméno duše alternativní hudební scény, nedávno zemřelé významné promotérky Lenky Zagotové.
Vyprodaný koncert Priessnitz v Praze (a v rámci probíhající šňůry nejen tam) je důkaz, že i přes dlouhou tvůrčí pauzu mají stále své (nejen jesenické) věrné. Kapela podle Švejdíka odmítla nabídky na účinkování na vánočních večírcích a rozsvěcování stromků a namísto toho udělala vlastní turné, čímž dokázala, že právě tato kapela je i přes úspěch ostatních projektů srdcovka.
"Priessnitz, to můj vnitřní svět. Umakart to je design," jsou slova, s kterými nás opouští frontman Priessnitz a jen tím potvrzuje nevyvratitelný pocit snad každého, kdo ten večer v Akropoli byl. Jeho vnitřní svět se totiž opět nesmazatelně střetl s tím naším.
text: Alena Bílková, foto: Kiša