Kryštof interview: Srdcebeat je naše nejveselejší album

Kryštof na Den dětí vypustí sedmou studiovku Srdcebeat

Už 1. června vychází nové album Kryštof s názvem Srdcebeat. Na co se můžou fanoušci těšit?
Nikolaj: Těžko říct co přesně čekají, ale pro nás to je zase posun dál. Inzerát byl takový ten odrazový můstek a Srdcebeat je pro nás dovršení nějaké zvukové evoluce. Když to pustíme lidem kolem nás, tak každý říká, že to je úplně světové. Ale pořád to je Kryštof, samozřejmě Richardovým zpěvem a texty.
Richard: Nám se album strašně líbí, takže se nám těžko hodnotí. Ale co jsme zatím mluvili s novináři, tak nám většinou všichni řekli, že je to opravdu světový sound. Trochu jiný Kryštof, je tam vidět ten posun. Čekáme, co na desku řeknou naši fanoušci.

O Srdcebeatu mluvíte jako o vašem nejlepším albu...
Richard: Pro nás ano.
Jakub: Ano, my si myslíme, že jsme natočili nejlepší desku. Máme všichni pocit, že jsme se dostali s touhle plackou na další level.
Richard: ...s čímž jsme do studia ale nešli. Já jsem tam nastupoval s obavami, že se bude Inzerát těžko překonávat. A vyšel jsem potom v totální euforii, že se nám podařilo něco, o čem jsem ani nemyslel, že by se nám podařit mohlo.

• VIDEO: Richard Krajčo posílá ze svého obýváku novou píseň Kryštof

Říkáte, že Inzerát byl pro vás odrazovým můstkem. V čem oddělujete tyto dvě alba od těch ostatních?
Richard: Úplně ve všem. Nám strašně pomohli američtí producenti, kteří nám ukázali často jiný přístup k hraní, jiný přístup k aranžím. Řekli: "Super přechody, super kytara, ale pojďte to zkusit udělat takhle." Mě donutili zpívat ve studiu tak, jak jsem nikdy nezpíval. Já jsem jim řekl, že to takhle nezazpívám a oni odpověděli, že zazpívám, i kdybych tam měl vystát důlek. Takže to byl úplně jiný přístup. Hlavně oni to studio naplnili takovou euforií, že nás totálně strhli. To bylo tehdy něco, co jsme nikdy nezažili. Po Inzerátu se z nás stali přátelé, znali jsme se, věděli jsme, co si můžeme dovolit, takže ta práce na Srdcebeatu byla ještě radostnější a intenzivnější. Předem nám poslali obrovský seznam věcí, které chtějí, abychom připravili do studia - analogové syntetizátory, takové kytary, takové basy, takové aparáty. Věděli, že po úspěchu Inzerátu, který s námi zažili, že je potřeba jít ještě někam dál. Přitom jsme nechtěli opakovat ten samý model, v čemž oni souhlasili.
Nikolaj: Když bych měl obecně oddělit ty dvě desky od toho, co jsme dělali před tím, tak jsme do té doby byli v nějaké rutině. V podstatě jsme dělali všechno stejně. Nějakým způsobem jsme psali písničky, nějakým způsobem jsme aranžovali a po těch pěti deskách jsme zjistili, že se chceme někam posunout. Domácí producenti nás znají, takže jsme zněli furt stejně. Taky hezky, ale prostě stejně. Oslovili jsme tedy ty zahraniční, aby nám ukázali, jak pracovat jinak, jak aranžovat, jak udělat jiný sound. V tom pro nás začala nová etapa. A vyšlo nám to.

Jaký je tedy ten poměr mezi vaší tvorbou a tou přidanou hodnotou producentů?
Richard: Oni vycházejí pořád z toho, co my jim nahrajeme a pošleme. Celá ta etapa začíná tím, že my na soustředění vybereme písně, zaranžujeme je, pošleme jim to po stopách i s nějakým mixem a řekneme jim, že takhle nějak si to představujeme. Oni řeknou: tohle je super a tohle bychom změnili, pojďte se nad tím zamyslet, co kdybyste to zkusili takhle. To už je právě ta nadstavba, která tu písničku posouvá vlastně úplně někam jinam. To je vlastně ten důvod, proč toho producenta máte.
Nikos: První stavební kámen je prostě píseň. Stalo se nám, že jsme poslali nějaký nápad, který se nám líbil, a oni řekli, že to není dobré, že ví, že dokážeme lepší songy.
Nikolaj: Na to bych navázal. Když jsme dělali s Honzou Muchowem, tak říkal, že základem je dobrá písnička. Že jenom blbec by ji pak mohl pokazit. A způsob, jakým ji zaranžujeme, jaký ten výsledek je, to se dá udělat spousty způsoby. Když je skladba dobrá, tak si tu písničku zazpíváš, ať už je tam akustická nebo elektrická kytara.
Richard: Že ty songy fungují, nám potvrdil zájem jednoho amerického managementu, který se nám ozval, vůbec neřešil naše texty, ale řeší melodie a struktury. Dostali jsme konkrétní nabídku natočit anglické verze s tím, že oni by nás chtěli vytáhnout ven. Jedna z těch věcí, co psali, byla, že naše skladby jsou neuvěřitelně zpěvné a melodicky fungující, a to je asi to, čím se oni řídí, a co je vlastně nejdůležitější.

• VIDEO: Kryštof Kemp v padesáti minutách zepředu i zezadu

A jak to s nimi dopadlo?
Richard: Zájem z naší strany je, ale není to snadné rozhodnutí.
Jakub: Kdyby nám bylo o deset let méně, tak tady nejsme a neděláme rozhovory.
Richard: My jsme vůbec nečekali, že se nám někdo ozve, celé si nás prolustruje, včetně videí z našich koncertů na youtube, rozebere to a připraví téměř marketingovou strategii. Řekli nám, ať si to rozmyslíme a že vybereme čtyři singly. Že na tom budeme muset tak dva roky intenzivně pracovat. Kromě euforie tedy zavládl i totální chaos, máme děti, máme tady rodiny a máme tady všechno. Ale je to sen každé kapely, natož české. Najednou tu šanci dostanete a my stojíme na pomyslné křižovatce. Oni to myslí vážně, myslí si, že je to prostě muzika, která podle nich obstojí v nezávislých amerických médiích i v britských rádiích. Takže se musíme rozhodnout, co budeme dělat.

Rozhovor probíhal s Nikolajem, Richardem, Nikosem a Jakubem (zleva)

Nemůžu se nezeptat. Je možné, že někdy v budoucnu budou v českém rádiu hrát Kryštof anglicky?
Richard: Ne, to ne. Tady budeme zpívat vždycky česky. Na tom to stojí. Může se ale stát, že vzniknou nějaké anglické verze, které budou směřovány ven. Nás teď začalo hrát švédské rádio v češtině, takže i s tou češtinou se dá někam jen tak vykouknout.

Nakolik jsou tedy písničky připravené, než s nimi jdete do studia? A kolik se toho udělá tam?
Nikos: V podstatě hned po Inzerátu, kdy jsme odjeli turné, jsme začali pracovat na Srdcebeatu. Každý z nás nosí spoustu různých nápadů, posílá to Richardovi, ten to vždycky projede svým sítem. Na první natáčení, které bylo loni v květnu jsme vybírali asi z třiceti různých nápadů, možná i víc, a nakonec se z toho vytříbilo pět. A na těch se začalo pracovat a aranžovat.
Richard: Ale je to jen takový náčrt. Je to stejné, jako když člověk kreslí obraz, udělá si skicu jen tou tužkou a teprve v tom studiu tomu dá ty barvy a tu konečnou podobu. Tentokrát jsme měli nějakým způsobem připravené tři věci a ty ve studiu nakonec dopadly úplně jinak. Někdy naopak jdeš do studia jen s tím náčrtkem a pak zjistíš, že je to vlastně prakticky hotové, protože ta písnička nic víc nepotřebuje.
Nikolaj: To je třeba příklad Invaze. Ta zůstala taková, jakou jsme si ji udělali ve zkušebně.

Takže tvůrčí proces je kolektivní záležitost?
Nikos: Je to kolektivní práce pod Richardovým supervizorstvím.
Richard: Já jsem asi spíš takový katalyzátor, ale stejně to potom všichni dohromady diskutujeme. Všechno to vychází z těch zkoušek.

Kryštof představil koncertní verzi singlu Srdcebeat začátkem jare v AngliiPísnička Srdcebeat je poměrně hodně taneční svým stylem i rytmem. Je takové album celé?
Richard: Jelikož za sebou máme takové tříleté euforické období, tak se to logicky odrazilo na té tvorbě a ano, je to asi naše nejveselejší album. Je to i hodně dané tím, co každý posloucháme - zahraniční tvorbu.
Nikolaj: U alba je nejdůležitější hlavně sound, protože používáme akustické kytary se synťákama.
Nikos: A na nahrávání i na koncerty jsme si koupili obrovské kotle.

Proč vlastně název Srdcebeat? Vyplývá z něčeho konkrétního?
Richard: My jsme měli názvy dva, Srdcebeat a Vysněnokrajina. Vysněnokrajina byla taková první píseň, která dala směr celému albu. Nakonec jsme se přiklonili, respektive jsme já a Kuba byli přehlasováni, k vybrání názvu Srdcebeat, protože ta deska je hodně o vztazích a o lásce, kterou člověk zažívá v jakékoliv podobě. Asi to tomu odpovídá víc.

Máte nějaké hudební hosty na desce?
Richard: Jsou vlastně dva. Jedním, takovým "neslyšitelným" je Fernando Sandez, basista Lou Reeda, který se objevil mimochodem ve stejné písni jako náš druhý host Lenny, a to v písničce Přiznání. Lenny jsme na desku hrozně moc chtěli, protože se nám líbí její projev. Povedlo se nám ji přesvědčit zpívat česky a myslíme, že je to nesmírně talentovaný člověk. Bereme ji sebou i na turné k desce.

Na albu jsou remixy dvou písní. Kdo za nimi stojí?
Richrad: Ty budou pouze ve streamovacích službách. Nebudou ani na desce, ani na iTunes. Jsou to takové bonusy, oslovili jsme tedy Jirku Buriana alias Kapitána Demo a bratry Balcárkovy z Light and Love, a tak nám vytvořili čtyři remixy, trochu jiný pohled na naší hudbu. A je to zajímavé a mě to hrozně baví.

Znamená to, že tím podporujete streamovací služby?
Nikolaj: Právě naopak, a proto tam nebudeme mít z počátku ani naší desku. Bude tam o něco později.
Richard: Ono je to takové rozporuplné. Nemyslím si zatím, že je to takový přínos pro české interprety a kapely, takže my jsme tentokrát ty streamovací služby trošku poposunuli.

Cover alba SrdcebeatPrávě ve streamu je ale zřejmě budoucnost hudby. Myslíte si, že lidé ještě budou kupovat fyzická CD?
Richard: Já si myslím, že časem ta hmotná CDčka zaniknou. Směřujeme dál a dál do digitálního světa, ale ještě stále je to nosič, který je nějakým artefaktem. Snažili jsme si vyhrát s bookletem Srdcebeatu. Já vím, že jsem možná už starší, ale mám z toho furt radost - jít a koupit si to hmotné CD nebo vinyl.

Čeká vás podzimní turné k desce. Velký bude zejména koncert v pražské O2 areně. V jaké fázi jsou připravy?
Nikos: Playlist je hotový.
Richard: Připravujeme se, připravujeme. Myslím, že to bude výpravné a zajímavé. Samozřejmě jsme si Inzerátem nasadili laťku vysoko a chtěli bychom ji nějakým způsobem překonat, takže vezeme i nějaké ty efektové věci ze zahraničí. Chtěli bychom, aby to lidi potěšilo stejně, jako je potěšilo předešlé tour, kdy se psalo, že je to první světová show české kapely. Přípravy probíhají už osm měsíců a my jsme se dostali do bodu, kdy už jsme přidali druhé koncerty, jak v Ostravě a v Brně, tak i v pražské O2 areně, takže je to pro nás taky velká zodpovědnost.

Letos Kryštofkempy asi nestihnete. Budou příští rok?
Richard: Ano, v roce 2016 budou. Bude to podobné jako minulý rok, takže bude sedm kempů na stejných místech. Můžeme ubezpečit fanoušky, že bude i stejná kapacita, tak jako jsme jim to slíbili minule. Nebudeme ty areály přecpávat. Pracujeme na tom, máme už rozpracovaný i line-up, takže všechno běží. Kdo tam ale bude, vám neřeknu. Nicméně nás hrozně potěšilo, že ten zájem přicházel od těch kapel.

• Tohle jinde nezažijete - 5 důvodů úspěchu Kryštof Kempu

Má někdo z kapely i jiné hudební projekty, kromě Kryštof?
Nikos: My jsme se o to tak různě někdo pokoušeli, ale nemá to cenu a je to zbytečné plýtvání energií.
Richard: Ale existují. Jsou to fakt jen takové věci pro potěšení. Třeba Evžen má kapelu, která hraje věci ze šedesátých a sedmdesátých let, jako třeba Hendrixe, Joplin a tak. Kuba takový spíše jazzový projekt. Náš trumpetista s trombónistou hrají v orchestru Národního divadla Moravskoslezského jen tak pro radost. Občas si takhle někdo zahraje, ale je to spíše pro tu zábavu, protože kapela, ačkoliv máme třeba roční pauzu, nás dost všechny zaměstnává. Sami se staráme o sociální sítě, sami si děláme management, sami si víceméně všechno produkujeme, takže té práce je dost.

text: Jan Mareš, foto: Universal, archiv kapely, Jan Mareš