Robert Kodym: Nechceme sledovat módní trendy

Wanastowi Vjecy za sebou letos mají řadu festivalových koncertů

Jak to vypadá s novou deskou Wanastowek?

Děláme na ní už rok a půl. I když jedeme nyní tolik festivalů jako nikdy předtím, v každé volné chvilce vyrážíme do zkušebny a pilujeme nové písně. Když všechno stihneme, desku vydáme letos na podzim. 

• FOTOREPORT: Cibulafest 2015: Arakain a Lucie Bílá, Wanastowi Vjecy, IMT Smile a další
  
  

Bude jiná než předchozí?

Snažíme se posouvat pořád někam jinam, nicméně jsme rádi, že jsme si vyšlapali naši cestu určitým směrem, ze kterého nechceme uhnout. Nechceme sledovat módní trendy. Vždycky nás zajímalo dělat dobrou píseň a trumfnout ty, co jsme udělali v minulosti. To je ta hlavní ambice, za kterou jdeme a která je pro nás pořád obrovskou výzvou.

Takové písně jsou třeba Lži, sex a prachy nebo Tak mi to teda nandej?

Těžko říct. Jsem rád, že hraji v kapele fungující již tolik let a mající na svém kontě spoustu pecek a hitů. A za těch třiadvacet let hraní v rádiích se z nich staly sněhové koule valící se z kopce dolů. Pořád se zvětšují a spojují se se životy a generacemi dříve narozených. Nedá se jim konkurovat. Ale to je problém i světových kapel.

Vídáte se ještě s P. B. CH.?

Na letošním ročníku filmového festivalu ve Varech jsem si s ním strávil nějaký čas. Probrali jsme spoustu věcí a dobře si popovídali.

Je možné, že by se někdy vrátil do Wanastovek? Kdysi odešel i z Lucie...

Těžko říct, nikdy neříkej nikdy. Ale to se budete muset zeptat přímo jeho.

Dobrá, přejděme ke druhé neméně známé kapele, ve které aktivně působíš. Dočkají se posluchači někdy nového materiálu od Lucie?

Jsme rádi, že se nám loni podařilo udělat vyprodané turné. Teď se bavíme, že bychom v budoucnu chtěli něco připravit. Nedávno nám vyšel záznam turné na DVD a už druhým rokem se hraje náš muzikál. Rádi bychom ještě něco koncertního zopakovali. Víme ale, že to už nebude letos ani příští rok.

Jednu desku Lucii produkoval Ivan Kral. Jste ještě v kontaktu?

Dlouho jsem ho neviděl. Nedávno jsem zahlédl nějaké video, kdy jsme hráli v Lucerně jeho písničku právě s ním. Velice se mi to líbilo. Už mi tam chyběl jenom ten Iggy Pop.

• RECENZE: Klub nepřátel Roberta Kodyma a další vzpomínky Lucie
  
  

Váš největší koncert se odehrál 5. srpna před dvaceti lety, kdy jste si zahráli před Rolling Stones na Strahově. Jak jste k tomu tehdy přišli?

Slyšel jsem, že dostali více nabídek, ale Lucii si Stouni vybrali sami. Bylo to super. Strašně jsme se těšili. A ten nezapomenutelný pocit hrát před stotřicetitisícovou masou... To mám vytetované v hlavě. Po koncertu jsme ještě šli na setkání s kapelou, povídali si spoustu věcí a ihned na to jsme měli setkání s Václavem Havlem. S ním jsme se bavili o muzice. Vyprávěl, že má na Hradě nový hi-fi přístroj a že si tam na něm bude pouštět naše cédéčka. Byl to prostě takový krásný den.

Kam se, Roberte, chystáš na dovolenou?

Bohužel teď pořád někde hrajeme a do toho zkoušíme, takže se snad na dovolenou dostanu až na podzim. I když ty festivaly jsou vlastně taková krásná dovolená. Nejsme kapela, která hraje moc a všude. A právě proto se na hraní hodně soustředíme a moc si ho užíváme. Nejsme festivaloví drtiči, co stihnou vystoupit na třech místech za den. Přijedeme na místo den dopředu, v den koncertu jsme už před devátou hodinou dopoledne na place a máme velkou zvukovou zkoušku.

Když jste tu byli celý den, určitě sis udělal výlet do nedalekých Mikulčic, bývalé Velkomoravské říše. Je to tak?

Ne, tam jsem nebyl. Budu si to muset zapsat do hlavy. Asi dvakrát jsem navštívil muzeum v Dolních Věstonicích.

Když jsi v mládí skutečně "archeologoval," našel jsi poklad?

Není sranda nějaký najít. Ve dvanácti letech mě tatínek vzal na třítýdenní výlet do Řecka. Dostali jsme se do prostor archeologů a sbírali si nejrůznější střepy. Pak jsem tam někde našel torzo Venuše, které jsme naložili do Škody sto pět el a přivezli si ho domů. V Praze jsem zašel do Národního muzea za panem doktorem Bouzkem, aby mi ty igelitové pytlíky se střepy roztřídil a popsal. Netušil jsem, že je to největší kapacita na antickou dobu v Československu. Jako dítě jsem prostě chtěl být archeologem. Ale během puberty se do mě pustily hormony a donutily mě dělat nesmyslné povrchní a primitivní věci, jako něco křičet do mikrofonu a bouchat přitom do kytary.

Ne každý ví, že sis koupil zámeček Bečváry u Kolína, který dáváš do pořádku. Jak to jde?

Jedná se o kulturní památku České republiky. Spolupracujeme s Památkovým ústavem středních Čech. Jeho pracovníci jsou báječní odborníci, kteří chodí, radí a pomáhají. Skvělá spolupráce.

Na Wikipedii je fotka tvého zámečku z roku 2006 a před ním parkuje Škoda Favorit. To je tvoje auto?

Ne, Škodu Favorit jsem nikdy nevlastnil. Ta je někoho jiného.

Třeba zrovna pracovníka památkového ústavu...

Možná.

Co až bude rekonstrukce u konce? Můře se stát, že bude Robert Kodym dělat kastelána nebo průvodce?

(Smích) Všechno je možné.

text: Karel Prchal, foto: archiv