Dan Bárta: nemám rád lemplovství

DAN BÁRTA
JEDE A ŠLAPE

Dan Bárta (40) má za sebou minulost rockera, vyzkoušel si i pop a funk, objevil se v muzikálech. Po letech se dopracoval ke stylu Illustratosphere, v němž se mísí zejména jazzové vlivy. Zaujal i jako fotograf vážek, angažuje se v ekologických aktivitách a složil píseň na podporu kandidatury Plzně na titul Evropské hlavní město kultury 2015. To je určitě více než dost na jeden čtyřicetiletý život...

Jak se těšíš na březnový Žebřík do Plzně? Podle programu se zdá, že téměř neslezeš z jeviště... Začnete písničkami Alice...
S Alicí semtam hrajeme třeba jednou za dva roky, letos budem možná taky. Je to podobný jako s Jesusem, prostě velmi občasná nárazovka, který se rád účastním. Do Plzně se těším, samosebou.

Z dalších aktivit, které tě v letošním roce čekají, je uvedení filmu Jarmareční bouda. Můžeš něco říct ke své roli a ději?
Jsem Evžen, symbol zlounství a intolerance. Ten film, obávám se, žádný děj v tomto smyslu slova nemá, je spíše alegorický a víceúrovňový. Rozhodně jeden z mála počinů současné české kinematografie, která se povětšinou ještě před natáčením poníženě ptá diváctva, na co by tak asi chtělo jít v sobotu večer do kina, jež si dovoluje býti odvážnou nabídkou spíše než uspokojením poptávky.


S jakými pocity ses loučil na konci roku v Liberci s rockovou operou Jesus Christ Superstar, nechystáš se do nějakého dalšího muzikálu?
Pěkně jsem si zahrál, pak jsem si dal pár panáků, poklábosil s kamarády... Do muzikálu se nechystám, nemám nejmenší důvod. Přesněji asi bych řekl, že to pro mě není žádná umělecká výzva nebo tak něco.

ZÁVIDĚNÍHODNÁ POSEDLOST

V pražském Paláci Akropolis v rámci cyklu EuroConnections jsi zazpíval jako host švédských Little Dragon. Jak ses dal dohromady s kapelou hrající elektronický pop čerpající z jazzových a soulových tradic?
Akropole to propojila, konkrétně Petra Ludvíková, děkuji pěkně. Vtipné, když jsem dostal mailem nahrávku a klip, řekl jsem si, že konečně nějaké něco, co má hlavu a patu. Až pak jsem se, k drobnému svému zklamání, dozvěděl, že to ne naši, nýbrž Švédi. Byla to poměrně hektická událost, ten gig, nebyl čas, ale nakonec to dobře dopadlo, hm, v první části jsem, pravda, otočil doby... Trochu jsem se bál, že Little Dragon bude vystajlovaná partička s laptopem a sluchátky, viz elektronický pop, ale naštěstí jsou to muzikanti s názorem na zvuk a hledači barev. Všechno hráli živě, navíc občas na dost neobvyklá udělátka. To je, co miluju na alternativě: strukturálně a harmonicky to nebývá žádná hádanka, ale taková ta celková divnost, ta posedlost originalitou, zvukem, přednesem a atmosférou, je záviděníhodná. Chlápek s vousy přes celý hrudní koš, který sedí na pódiu s pájkou půlhodinu před začátkem koncertu u doma zrobeného přepínače zvuků a něco doopravuje, to prostě myslí se svou hudbou vážně – stejně jako já – takže jsme byli propojeni natotata.

V pražském klubu La Fabrika jsi v prosinci představil svůj nový klip s názvem Nejen Ian. Přibliž v něm roli svého otce. A má vůbec cenu videoklipy natáčet, když už je pomalu není kde hrát? Netočí je interpreti už jen pro radost svou a nejbližších?
Ale není, rodí se další televizní hudební kanály, existuje youtube a naše stránky a vaše stránky, jejich stránky a tak. Jen se na ty klipy hůře shání peníze, když si to děláte na vlastní triko. Ten klip dělal Roman Týc a u muže jeho formátu předpokládám, že tím něco říká, čiže, tvrdě vzato, to točil hlavně kvůli sobě. (smích) Jo, a naši hráli v tom klipu lidi, co se jdou podívat do krámu, jestli náhodou něco nutně nepotřebujou...
 

DUCH J.A.R.
V listopadu J.A.R. v Lucerně v oslavili své 20. výročí. Co vás tak dlouho drží pohromadě? Zejména když jste soubor tak odlišných osobností...
Láska, humor, společné vědomí toho, co "jede a šlape", práce a historie, prostě Duch J.A.R.

Jaký je tvůj pocit ze situace za posledních 20 let v bývalém Československu a nyní v České republice? Jsi znechucen politikou a politiky?
Jsem rád, že žiju ve svobodné zemi. Že můžu pracovat a žít, jak mi přikazuje má osobní čest a nikoliv nějaký fízl, udavač či vrah. Stručně řečeno ze současných politiků, a z amorálnosti, egoismu, ubohosti a nepostižitelnosti politických špiček našich velkých stran zejména, bleju, ze společnosti jsem rozčarovaný. Nemám rád konzumní způsob života, bláboly o věčném růstu, populismus, extrémismus, nevzdělanost, účelovou zapomnětlivost, prospěchářství, defétismus, lemplovství, podplácení, podvody, křivárny... Částečně sdílím pohled popsaný v jedné eseji pana Kišše publikované nedávno v Respektu, kterouž tímto doporučuji k přečtení.

S Triem Roberta Balzara ses v Praze zúčastnil i swingových dnů. Je nějaká hudba, kterou bys dělat nemohl, která tě nějakým způsobem irituje?
Hm, v zásadě přituplé tucky mě k smrti nudí, myslím, že bych se neúčastnil takových těch transžánrových hybridů postavených na jménech, poněvadž slavný ještě neznamená dobrý či vkusný, neumím přistoupit k takové té úplně hrubé superdoomhardthrashspeedmetalcorové muzice, pivní, táborové a vojácké písně vynechávám a taky bych nemohl, zde z fyziologických důvodů ovšem, zpívat operu. Tak nějak zhruba takhle.

V Pacově na Pelhřimovsku jsi loni zahajoval regionální festival Pacovský poledník. Podle čeho si vybíráš festivaly, kterých se zúčastníš? Řekl bych, že peníze nejsou vždy na prvním místě...
Nejsou. Rozhoduje taky čas, charakter fesťáku, přátelské vazby, tradice, technické zázemí, taky prestiž festivalu, hrací absťák, a tak nějak taky celková nálada těsně po probuzení. (smích)

ANKETA "NA HÁKU"?
Tradičně jsi jako Zpěvák roku uspěl při udílení cen Anděl za rok 2008. Příznivcům jsi poděkoval prostřednictvím videonahrávky, protože jsi byl na kongresu o vážkách ve švýcarské Basileji. Vyvolalo to dohady, zda nemáš podobné ankety "na háku". Jak je to?
Musí to být pro Akademii populární hudby trochu stres nemít každoročně k poslouchání a vyhodnocení nejméně tucet umělecky přínosných záznamů různých mužských hlasů zvláště když mnoho jejích členů neloví v hlubších vodách mezi útesy a dále od břehu, odtud tradičně. ... a medvědem Himálaje roku se tradičně stává – medvěd himálajský. (smích) Nemyslím to nijak moc zpupně, spíš tak jako hořce. Dobře zpívá kdekdo, bohužel ovšem často kraviny a dobré věci zpívá rovněž kdekdo, ovšem často blbě. Je to pro hudební kritiku už skoro konvence – buď tak, nebo onak, zvláště u nás, kde je historicky pop tolik spojen s penězi spojenými s oficiální kulturou spojenou s omezováním umělecké svobody. A že jsem tam nebyl? To se prostě jen termínově srazilo, já ten basilejský kongres neorganizoval. Vyhlašovací ceremoniál mám o něco více "na háku" než anketu samotnou, zvlášť tak, jak vypadá poslední dobou, takže se mi kongres spíš hodil, že mi odpadlo jedno dilema. Samosebou, že je príma dostat veřejnou pochvalu za práci, ale našinec to nemá z povahy věci brát příliš vážně.

Prozraď na závěr své nejzásadnější plány pro rok 2010...
Rád bych se stal opět zpěvákem roku... (smích)


DAN BÁRTA & ILLUSTRATOSPHERE

VZNIK: 2000, Praha
SESTAVA: Dan Bárta (voc), Robert Balzar (bg, kontrabas), Stanislav Mácha (piano), Filip Jelínek (keyb, perc., trombón), Jaroslav Friedl (g), Jiří Slavíček (ds)
ALBA: Illustratosphere (2000), Entropicture (2003), Retropicture - live (2006), Animage (2008)
WEB: www.illustratosphere.cz

EKOLOG BÁRTA
Zástupci několika ekologických iniciativ společně s Bártou loni v listopadu předali hejtmanovi Královéhradeckého kraje petici, jež požaduje důslednou ochranu lokality Na Plachtě v Hradci Králové. Petici podepsalo téměř 14 000 lidí, kteří nesouhlasí s další zástavbou, které je plánována v bezprostřední blízkosti přírodní památky.
"Plachta je místo, které v nezměněné podobě funguje hezkou řádu let, tak si myslím, že by stálo za to ji zachránit. Jednak pro ty zvířata a rostliny samotné a také pro lidi z Hradce Králové, kteří budou mít vedle sebe něco, co se dá považovat za přírodu," uvedl Bárta, který lokalitu Na Plachtě opakovaně navštívil kvůli výskytu vážek, které fotografuje. Hejtman Lubomír Franc petici postoupil příslušnému oddělení. Přírodní památka Na Plachtě se nyní rozkládá na ploše o výměře 39 hektarů a z botanického a zoologického hlediska je považována za unikátní, odborníci na lokalitě našli například 2250 druhů živočichů, ze kterých je zhruba 107 chráněnou českou legislativou.

text Roman Jireš foto archiv